Článek
Pokud jste častými, ale i občasnými uživateli Facebooku a čtenáři různých příspěvků a komentářů v diskuzích pod nimi, jichž se účastníte a které na nás vyskakují dennodenně v určitém algoritmu, anebo někoho přímo sledujete či diskutujete v nějaké tematické skupině, jíž jste členem, tak je jistě i hodnotíte, takže víte, že u každého komentáře či příspěvku je několik možností, které se objeví, když najedete kurzorem na ikonku ruky se zvednutým palcem:
Ty možnosti jsou:
Ruka se zvednutým palcem „To se mi líbí“
Srdíčko „Super“
Smajlík se srdíčkem v náručí „Péče“
Chechtací smajlík „HaHa“
Udivený smajlík „Paráda“
Plačíčí smajlík „To mě mrzí“
Naštvaný smajlík „To mě štve“
Výběr a následné použití
Ono to může být třeba z nepochopení daného sdělení, ale nedělám si iluze, že je to spíš o velké dávce zlomyslnosti, omezenosti či nějaké osobní frustrace, kterou můžou takto ventilovat bez toho, aby poznali následky osobní konfrontace, ke které ve většině případů nedojde. Tedy pokud takto nekomunikujete s někým, o kom víte, že je možné ho potkat osobně. Proto je klidně nevhodně použijete i tam, kde normálně smýšlejícímu člověku se správným emočním nastavením zůstává rozum stát. Třeba někdo napíše, že byl podveden, stal se mu nějaký úraz a doloží foto nebo, že mu umřel pes. A stejně se najde někdo, kdo dá toho „chechtáka“. Já osobně si to nedokážu nějak smysluplně vysvětlit. Dřív jsem to nějak výrazněji neřešila. Ale vzhledem k tomu, že je to docela časté, tak jsem si toho začala více všímat, zamýšlet se, hledat souvislosti. A začala dělat i určité opatření. Ale asi jsem v tom online prostředí až moc často a pak to zbytečně zveličuji a zaměstnávám mysl, negativními myšlenkami.
Proč o tom více nepřemýšlet
Ono jde i o to, kdo je na té druhé straně, koho vyjádření ohodnotíte. Třeba starší člověk, co je tzv. „stará škola“ to mnohdy nepobere. Nechápe to. A může ho to velmi rozrušit a přivodit mu tak úplně zbytečný stres. Ale to si ten někdo na druhé straně vůbec neuvědomuje a za chvíli o tom ani neví, kdežto ten člověk nad tím přemítá třeba půl dne, proč, za co, důvod?
Setkání se svým smějícím se haterem
Také se mi takto jedna vysmívala mým komentářům v naší městské skupině. Velmi často, když jsem se k něčemu vyjadřovala - HaHa. A nic. Občas něco odpověděla, ale to bylo snad ještě horší, než kdyby se mi jenom smála. Zařadila jsem si ji do škatulky „nána pitomá“ a vzhledem k tomu, že jsem věděla, o koho jde, řekla jsem si, že až ji potkám, tak se jí na to zeptám. V první chvíli jsem jí však vidíc červenobíle a majíc mírnou závrať způsobenou zlostí napsala na messenger zprávu nepěknou, ale pak ji smazala, blokla si ji a vrátila se k původnímu plánu osobní vyříkávačky , kde bude figurovat i moment překvapení, který bude hrát pro mě, protože to nebude čekat.
Jak čas plynul, vztek mě dávno přešel. Vídala jsem chechtáky u příspěvků a komentářů, ale protože byla v bloku, já neviděla nic. Anebo jsem viděla její jméno, když jí někdo odpovídal a já si pomyslela, jo, to paní zas určitě píše něco „chytrého“.
Ale ona chvíle nastala. Vyšla jsem z baráku míříc pro malého do školky a ona se znenadání z postranní ulice vynořila přede mnou. Chvíli jsem šla za ní a čekala až se zastaví a namířila si to přímo k ní. Pozdravila jsem ji, zeptala se, pro sichr, jestli je to ona, uvedla jméno a když to odsouhlasila, hodila jsem ještě úvodní větu, jestli se jí můžu na něco zeptat a na férovku vypálila: „Proč se mi vysmíváte, když něco napíšu k nějaké záležitosti, co se řeší tam v té skupině? Já to píšu slušně a vy se mi smějete. Jako já už jsem si vás i blokla.“ V té horlivosti jsem se však jaksi sama zapomněla představit, takže paní nevěděla, tak jsem to rychle napravila podáním ruky a sdělením svého jména a pak už bylo jasno. No a nakonec jsme si popovídaly úplně normálně a z „pitomé nány“ byla prostě paní, co má své názory na určité věci a i když se neshodneme, tak v osobním kontaktu se spolu dokážeme bavit slušně. I když ji mám v bloku stále, protože v online komunikaci jiná nebude, ale mezi námi už k ní nedoje, když se potkáme, nemáme spolu problém.
Ještě jeden
Druhý, který mě někdy udivuje je ten poslední v řade „Mračík“. Někdy opravdu nerozumím, co je na mém komentáři k naštvání. Třeba když jsem se slušně zeptala paní v hrnkové skupině na fotky v jejím inzerátu. Měla vyfocený hrnek a do jeho středu vloženou menší fotku jen se značením hrnku zespoda a celé to působilo jako koláž. Protože se teď na Facebooku objevila podvodnice, co dělá vyloženě koláže hrnků, prostě vloží fota hrnků do nějakého pozadí jako kuchyňskou linku, stůl, podlahu. Hrnky, samozřejmě, nemá a po přijetí peněz nic nepošle a nějaká paní mi k onomu komentáři dala To mě štve. Asi se jí nepozdávalo, že snad paní podezřívám z podvodu. Paní prodávající tedy nafotila hrnky extra s tím, že ji nemusím z ničeho podezřívat. Tak jsem obě označila u mého varovného příspěvku o podvodnici „kolážistce“, aby věděly. Takže toto bylo možná z neznalosti souvislostí.
Ale tento mě tak nevadí, jako ten chechtací, protože u něj totiž fakt nevíte. Ono by nebylo od věci, kdyby se rozdělily na dva, a to:
HaHa - jsou mi k smíchu tvoje názory
a
HeHe - pobavil/a jsi mě
A bylo by jasno. Ale to je jen taková vize, která se nesplní. Nebo nevím, co udělat, aby o ní provozovatel Facebooku začal alespoň uvažovat.
Určitě jsou situace, kdy se i někdo splete, ale tak nemá spěchat, lépe se soustředit, protože i jedna hloupá virtuální reakce může způsobit nepříjemné pocity. Nepochopní. Zmatek. Třeba u jednoho pána, kterému je již přes devadesát let a v jedné retro skupině dává krásné příspěvky.
Jak to řešit?
Někdo to ani neřeší, jiný nad tím mávne rukou. Já to řeším jednoduše. Blokací. Prostě když něco napíšu a někdo mi dá chechtáka a nenapíše proč - blok. A je to. Již tedy nikdy neuvidí mé příspěvky a komentáře, které mu připadají tak směšné nebo hloupé, ale nevysvětlí mi to. Na druhou stranu již tak neuvidí třeba mé varování o podvodníkovi, kterému pak naletí a přijde o peníze (již se stalo). Každý svého jednání strůjcem a to platí i v online prostoru a virtuální komunikaci.
Proč nevolit lépe
Zkuste se na okamžik zamyslet, než nějaký použijete. Představte si, že se ním bavíte osobně. Asi byste se nesmáli, kdyby vám mezi řečí řekl, že mu umřel domácí mazlík, anebo dokonce spolužák. Ano. I zde v jedné diskuzi pán psal, že jeho vrstevník a bývalý spolužák již není mezi živými a našel se! Našel se jeden, co dal Mr. Posměch. Jak říkám. Buď ukliknutí, nedostatek empatie, pouhý cynismus, emoční kvocient nízkých hodnot nebo duševní porucha. Tady však blokování nelze. Ale možná by se to tu též mohlo zavést.
