Článek
Pánská sukně. Ano, toto označení, jak jsem se nyní dověděla, je již zavedeno a toto zboží skutečně existuje.
Avšak když si muž u nás v Česku vezme na sebe sukni, okolím je buď považován za Skota, protože ve Skotsku je nošení sukně tedy kiltu národní zvyklostí, anebo to způsobí společenské pozdvižení. V mnoha případech je to však okolí zcela jedno, pokud se to nějak výrazněji nehrotí. Třeba na sociálních sítích.
Jen u nás se tohoto zboží nedostává. Tedy není běžně k mání. Lze si ho však objednat v některém specializovaném e-shopu, anebo si ho nechat ušít. Cenově se však pohybuje výrazně výše než sukně pro ženy.
Odmítla ušít chlapovi sukni a je zle!
Z tohoto důvodu se muž nosící již léta pánské sukně přišel zeptat do jednoho pražského butiku nabízející zároveň i zakázkové šití, úpravy a opravy oděvů, zda by pro něj nějakou měli. Konkrétně se zeptal, zda mají áčkovou sukni s kapsami. Pro praktické využití a radost z nového kousku v jednom. Jeho krejčová, která mu sukně šije běžně je momentálně zaneprázdněná, tak se rozhodl zkusit štěstí jinde a nepředpokládal, že se vytoužené sukně nedočká. A nejen to. Krejčová se, dle jeho popisu, zachovala neprofesionálně a měla přidat jakési osobní poznámky. Sukně chtivý pán tedy odešel s prázdnou a k tomu velice rozladěn takovou neochotou a přístupem, že se musel se svým zážitkem svěřit, kde jinde, než na sociální síti ve skupině zaměřené na události a dění v příslušné pražské čtvrti. A událost, kterou se tak dozvěděli nejen lidé z tamní části, vyčmuchala i redaktorka iDNES, která si onen rozhořčený příspěvek i následnou diskuzi přečetla a článek byl na světě. Tudíž se o tom postupně dozví i lidé napříč celou republikou. Jaká to nespravedlnost a diskriminace!
Sukně nebude, zato někdo má z ostudy kabát. Ale kdo? Proč krejčová pánovi sukni neušila? Vyjma toho, že se jedná o dámský butik s dámskou módu. Připadalo jí to nevhodné? Až moc výstřední? Nebo v tom viděla nějakou ideologii, se kterou nesouzní či určitou sexuální deviaci? Anebo se prostě jen bála možných problémů s pro ni na první pohled zvláštním pánem požadující netradiční a nadstandardní přání? Nebo v tom bylo něco jiného? Nikde jsem se nedočetla vyjádření druhé strany, tedy butiku.
Zato pánova recenze na mapy.com je tedy více než výmluvná:
Šel jsem se zeptat, jestli paní prodává áčkové sukně s kapsami (nosím je). Řekla mi, že pro mě určitě ne a že jsem úchyl a že ať vypadnu.
Vlastně svou recenzi dal všude, kam mohl. A začaly se množit další, a to negativního rázu, avšak od lidí, kteří s obchodem a jeho personálem nemají osobní zkušenost, ani v něm nikdy nebyli. Což je bezpochyby nefér. Zřejmě známí a sledovatelé onoho pána.
Zákazníci jsou různí. Někteří mohou být nejen nepříjemní, ale i vzbuzovat obavy a možné ohrožení. S takovou situací se setkala například majitelka vintage obchodu SCORO COCO. Pán poté napsal nepěknou recenzi, ale pak se ukázalo, že bylo vše jinak a dotyčný svou recenzi posléze smazal.
Jeden z mnoha spokojených zákazníků po nákupu v obchodě SCORO COCO a jestli mě zrak neklame, zrovna tento gentleman má na sobě sukni a je s ním jednáno se vší uctivostí a odchází více než spokojen:
Co je mužské a co je ženské oblečení?
To, co dnes v oblékaní považujeme za mužské nebo ženské není dané biologií, ale společenskou dohodou, která se během historie proměňovala. A proměňuje se i v dnešní době. Móda je komunikační nástroj a podstata osobnosti.
Poprask v Praze kvůli kalhotám
V roce 1907 se v Praze objevily ženy, které nosily dámské kalhoty tzv. jupe-culotte (dnes kalhotová sukně) a na Václavském náměstí jedna dívka v těchto kalhotách vyvolala tak velký rozruch, že se kolem ní údajně shromáždily tisíce lidí, které její módní rozhodnutí pobuřovalo. Nakonec byla evakuována a několik mladíků při tom skandovalo: „Ať žijí kalhoty!“
To dnes, když si vezme chlap sukni, tak se shromáždí tisíce komentářů na sociálních sítích. Někteří jsou pro, jiní proti. Každý má své zkušenosti, názory a postoje. Velkou roli v tom hrají také kulturní zvyklosti a nepsané společenské normy.
Do jaké míry určuje vhodnost oblékání kultura?
Prakticky úplně. To, co je považováno za normální, důstojné a mužné závisí na tom, kdy a kde se nacházíme. Protože oblečení není nikdy jen obal. Je to hlavně znak společenského postavení.
Když se sufražetky na začátku 20. století začaly oblékat jako muži, šlo především o politické gesto. Hnutí punk nebo glam rock si také hrála s oblečením. Umělci nosili make-up, průsvitné halenky nebo sukně, ale ne proto, že by chtěli být ženami, ale proto, že chtěli zpochybnit samotné rozdělení na to, co je mužské a co je ženské. Oblečení vyjadřovalo, že pravidla jsou dohodnutá a dají se změnit.
Ale za mě osobně: proč něco, co je dané a dohodnuté zpochybňovat a popírat, převracet a prezentovat přesný opak? Záleží, samozřejmě, na konkrétním důvodu. Něco jiného je umělecké vyjádření, kdy hlavním motivem je pobavit a něco jiného čistá provokace. Za každou cenu se nějak odlišit naproti tomu, kdy hlavní roli hrají praktické důvody a pohodlí. Třeba při sportu nebo zájmové činnosti. Možná bude nemálo mužů, kteří by sukni nosili třeba v létě nebo si ji vzali na vandr. Ale mají právě obavu z negativních reakcí okolí a blízkého okruhu svých známých. Ono už jen ohlížení se a divení není nijak příjemné.
Porušování zavedeného…
Freddie Mercury a ostatní členové kapely Queen se v klipu I Want to Break Free převlékli za ženy. Šlo o parodii na britský televizní seriál Coronation Street. A zatímco Britové to pochopili, od Američanů za to dostali pořádnou čočku a MTV odmítla jejich klip vysílat. Zejména sukýnky Freddieho stylizujícího se do extravagantní barmanky a Rogera Taylora, který se převlékl za školačku byly velice epesní.
Uživatelé sítě Reddit to komentují takto:
Také se vyprávěl příběh o tom, jak se dav na Rock in Rio v roce 1985 rozčílil, když zpíval píseň s parukou a topem z videa a obrovským párem falešných prsou, říkalo se, že dav vnímal píseň jako píseň svobody a nelíbil se jim drag aspekt, který Freddie na pódium přinesl.
Nikdy jsem nechápal, proč to převlékání bylo bráno takto. Harvey Corman se občas převlékal na show Carol Burnet. Peter Scollari a Tom Hanks v sitkomu Bosom Buddies. Celá premisa té show se točila kolem převlékání. Dustin Hoffman v Tootsie. Nevzpomínám si, že by s tím byl nějaký problém, ale humorná parodie na soap opery je problém? Myslím, že to bylo spíš proto, že USA nemohly skousnout, že se Freddie převléká. Osobně je to převlékání jeden z mých nejoblíbenějších momentů v jakémkoli jejich videu.
O Masopustu se zase prohazují role: žena je za ženicha a muž za nevěstu.
To jsou ony chvíle, kdy je prohození ryze ženského a mužského oblečení chvilkové a má svůj důvod. Ale pokud jde o životní styl, k němu si musí každý dojít sám a pokud je to pro někoho zcela přirozené, tak se také dle toho chová a vyzařuje to z něj tak, že okolí ani nenapadne to nějakým způsobem zpochybňovat.
A o to právě jde: „Umět své rozhodnutí nosit“.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/praha/zpravy/muze-v-sukni-odmitla-krejcova-obslouzit-za-pripadnou-diskriminaci-hrozi-pokuta.A260609_090610_praha-zpravy_jira
https://www.ceskatelevize.cz/porady/15627090723-what-the-fact/325291310140036/
