První dětské šampaňské, v reklamě na něj účinkoval i Janek Rubeš

Nápad k nezaplacení

Nápad na slavnostní nealkoholická dětský nápoj, aby si i děti mohly „bouchnout špunt“ při oslavě, nejčastěji narozenin, svátku, konce školního roku a o Silvestru se zrodil v hlavě českého vinaře, jímž je Jindřich Sobota. Narodil se v roce 1966 v Jablonci nad Nisou, kde žije dodnes. Vystudoval Zahradnickou a vinařskou fakultu v Lednici při brněnské Mendelově univerzitě, ale až studia na Mendelově univerzitě v Lednici se specializací na vinařství a vinohradnictví mu dala možnost stát se odborníkem na víno, v jehož oboru působí od roku 1990.

Po studiích byl plný elánu, ale chtělo to nápad, od něčeho se odpíchnout. Věděl, že lidé mají stále chuť slavit, připíjet si na zdraví, ale co děti? Pití pro dospělé nebylo nic mimořádného, ale pro děti nic takového nebylo. A tak v roce 1991 jako první na světě vyvinul „dětské šampáňo“ tehdy pod názvem Ollé. Pod tímto názvem ho já osobně nepamatuji, ani nevím, jak vizuálně vypadalo. Dva roky po úspěšném uvedení na trh tedy v roce 1993 došlo ke změně názvu na Rychlé špunty, který se dodnes mezi lidmi používá, i když tento český nápis na lahvích již nenajdete. Tento název si už pamatuji. Táta mi ho pravidelně dával k narozeninám a mnohdy nechybělo ani pod vánočním stromečkem. Tehdy bylo k mání ve dvou příchutích, a to v jahodové a broskvové. Postupně se přidaly další dvě.

Janek Rubeš v reklamě

Změna názvu a snaha o lepší vstup do povědomí lidí byla provázena první velkou reklamní kampaní. V televizi běžela reklama, ve které hrál jako malý kluk Janek Rubeš, známý z tandemu Kluci z Prahy. Reklama mě taktéž minula, nevzpomínám si, že bych ji někdy viděla. Janek popisuje, že ho jednou máma vyzvedla ze školky a dovezla na nějaké natáčení. V této reklamě, kde účinkuje, jedou děti na bruslích a drží láhev Rychlé špunty a k tomu běží slogan: Ať seš velkej, nebo dítě, Rychlý špunty dohoní tě! Následuje detail na Jankův obličej a ten zvolá: „Olééé!“ Asi proto, že se to předtím jmenovalo Ollé, tedy takový odkaz a následný přechod na nový název. Reklama se vysílala v České televizi zřejmě jen párkrát, ale někdo si na ni třeba vzpomene, nebo ji má nahranou na VHS. Nikde totiž není k dohledání. Ani to, kdo ji režíroval, což by mohlo pomoci k jejímu nalezení.

Nebylo to jednoduché

Jindřich Sobota založil společnost Soare, jejíž název byl složen z počátečních písmen slov Sobota a réva. Zároveň z francouzského soirée tento výraz znamená večírek, společenský večer, což je více než příhodné.

Se svým společníkem a švagrem, jímž je již přes třicet let Roman Žďárský, neměli na samém začátku na podnikání peníze, a proto použili věno od babičky. Veškeré úspory věnovali na vývoj syceného dětského nápoje s dlouhou trvanlivostí. Půl roku spolu s firmou KOLI vymýšleli sycený nápoj pro děti, který bude bez chemických přísad a vydrží dva roky. Zbytek vlastních a různě půjčených peněz investovali do reklamy, která zabrala. Začaly přicházet objednávky na zhruba tři sta tisíc lahví. Vše měli načasováno na konec roku, což byl dobrý plán. Protože Vánoce, Silvestr. Jenže začátkem listopadu jim jedna velká vinařská společnost sdělila, že jim smluvené množství nestočí. Oba společníci se to tedy rozhodli zkusit sami. Napnuli veškeré síly a za týden přestavěli ruční stáčecí linku, na které pak vyráběli Rychlé špunty nonstop. Vystřídalo se u nich na 240 lidí. Za pomoci převážně libereckých studentů všemožných národností, například z Mongolska však na této ruční manufaktuře stihli vyrobit jen polovinu objednaného množství.

I přes úspěch tohoto produktu se firma stále vypořádávala s finančními závazky, které měla vůči rodině, přátelům a spřáteleným firmám. Pomohly dodávky všemožných pomůcek pro vinaře jako filtry, etiketovací nástroje nebo koštýře z jabloneckého skla.

Do obchodů výrazněji pronikli se sekty a šumivými alkoholickými nápoji v roce 1995 pod značkou Soare Sekt, což jim právě umožnil úspěch dětského šampaňského, které pro vysoký zájem zahraničních odběratelů v roce 1996 přejmenovali na Robby Bubble, jak ho známe dodnes.

Prosadili se také s nápadem spojit velmi kvalitní odrůdová vína uznávaného vinaře Miloše Michlovského s etiketami na motivy obrazů Alfonse Muchy.

Produkt, který chtěli i v zahraničí

První, komu prodali licenci na výrobu tohoto dětského šumivého nápoje byla německá společnost Faber, významný světový výrobce sektů, jenž se v roce 1997 stal součástí uskupení Schloss Wachenheim.

Robby Bubble se dostalo nejen do sousedních států, ale dokonce i do USA či Číny. V roce 2005 se pan Sobota rozhodl tuto značku prodat. Stala se pro něj příliš globální a jeho lákalo vytváření dalších úspěšných značek, a tímto získal nové prostředky pro další podnikání. V roce 2018 se Robby Bubble prodávalo již ve 35 zemích světa.

Nevím, jak vy, ale já mám na tuto pestrobarevnou láhev s veselými obrázky ty nejhezčí vzpomínky. Pamatuji na tu výraznou plnou chuť. A pocit, že piju něco, co by bylo jinak zakázané, ale tohle můžu. Šampaňské, co bylo pro nás – děti. Něco, co je „naše“, když dospělí mají zase „své“. Něco nového. Co tady dosud nebylo. A vždy když se objevila nějaká novinka, tak táta byl hned pro ji vyzkoušet. Takže u nás se toto „šampáňo“ chytlo.

Budou z nich alkoholici

Někdo může namítat, hlavně všelijací odborníci, že se tímto děti učí, že při každé oslavě musí být alkohol. Nemusí. Jde o ten pocit. Tu radost „slavit jako dospělí“, avšak bezpečně. Právě bez toho alkoholu. Jak to například popisuje uživatel sítě Reddit:

Vždycky jsme to měli na narozeninových oslavách a moji kamarádi v jiné zemi taky. Nikdo z nás na to nekoukal jako na „pití alkoholu“, spíš to byl „pocit, že jsem dospělej.“ A když jsme měli dětský šampaňský na Silvestra, děti se necítily tak vynechaný, když dospělí dělali půlnoční přípitek, a alkohol nevypadal jako takový zakázaný ovoce, protože jsme měli vlastní, bezpečnou verzi.

Ne. Nešlo o pití alkoholu. Klidně mohli pít pomerančový džus. Byla to tradice, kterou dělali dospělí a děti byly vynechány. Takže jsme měli vlastní nealkoholickou verzi a mohli jsme slavit s nimi. Nezáleželo na tom, co bylo v našich a jejich sklenicích, šlo o zapojení. Stejný důvod, proč při jakýchkoli jiných příležitostech dostávají děti perlivou vodu nebo džus, když se připíjí. Není to o alkoholu, je to o události.

Děti napodobují své rodiče, tím, že jim říkají, že se nemůžete zúčastnit, dokud vám není 18, vytváříte zakázané ovoce, které je spojeno s alkoholem. Tím, že zahrnete nealkoholické nápoje, děláte to spíše o tradici a gestu než o tom, co máte ve sklenici.

Dnes je těchto dětských šampaňských plno. Různé značky. Láhve s lákavými obrázky. Ale vinaři z Jablonce byli první! A dnes mají těch příchutí i limitovaných několik. Takže je z čeho vybírat. Já od jiného výrobce dosud neochutnala a ani mě to neláká. Tedy si někdy i z nostalgie, „ťuknu“ tímto „šampíčkem“ se svými dětmi. A co vy?

Zdroje:

https://www.mestojablonec.cz/jindrich-sobota-o-rychlych-spuntech-morave-a-20-vyroci-domu-vina-v-jablonci-3089

https://archiv.hn.cz/c1-912395-soare-zvysuje-svuj-podil-na-trhu-sumivych-napoju

https://www.idnes.cz/ekonomika/podniky/soare-mezi-velke-vinare-pomohli-spunti.A031010_160108_ekoakcie_klu