Substance: Film, který se vám dostane pod kůži

Tento film bude možné zhlédnout 30. října na Oneplay. Článek obsahuje spoilery a popisy jednotlivých scén, proto ten, kdo film dosud neviděl a chce se nechat překvapit, nechť článek nečte.

Hlavní roli ztvárnila americká herečka Demi Moore. Tato role jí byla, vzhledem k tomu, kde se nacházela ve své kariéře, doslova ušitá na tělo. Také stárla, ovšem na to, kolik jí je, kdy ve filmu ztvárňuje ženu o deset let mladší (Demi Moore bylo v té době 60 let) vypadala a stále vypadá naprosto famózně, na svůj věk tedy rozhodně ne. Její kariéra sice nekončila, stále natáčela filmy, ale vyložené kasovní trháky to nebyly. Přitom nebyla úplně první volbou a až jiné herečky tuto roli odmítly, režisérka Coralie Fargeat oslovila ji.

Já jsem se na film podívala z čiré zvědavosti asi před rokem, na mobilu, a ještě k tomu bez zvuku. Poněvadž tento žánr – horor a v tomto případě body horror (tělesný horor) vyloženě nevyhledávám, protože mi nedělá dobře, ale byla jsem ukrutně zvědavá, co a jak se tam bude dít, popis filmu byl více než výmluvný a také právě kvůli Demi. Protože jsem několik filmů, kde hrála kdysi viděla a její herecký výkon a to, jak dokáže svou roli uchopit mě zaujalo v úplně každém filmu. Prostě moc se mi v nich líbila! Ať to byl film Duch, v němž jsem ji viděla úplně poprvé, Neslušný návrh, Skandální odhalení, Striptýz, Porotce, G. I. Jane či Brilantní plán. Jeden filmový producent jí kdysi řekl, že je jen „popcornová herečka“ (herečka do oddechových trháků), ale já si to nemyslím. Do každé role dala srdce a kus sebe. Vybírala si zajímavé filmy různých žánrů, každý byl určitou výzvou, její filmové role byly velmi pestré. Za tuto roli byla poprvé ve své kariéře nominována na Oscara. Získala za ni Zlatý glóbus a cenu SAG.

O čem film je

O stárnutí, posedlosti mládím a krásou ve spojitosti s filmovým průmyslem, který je tvrdý a v neposlední řadě o vztah člověka k vlastnímu tělu.

Také o řešení nastalé situace, kdy starší žena musí uvolnit místo mladší, když ji televizní ředitel vyhodí, protože už dosáhla věku, který je pro jeho pořad neakceptovatelný. A to přesně v den jejích 50. narozenin Pěkný dárek!

Jak vyždímaný hadr. Posloužila jsi, užila sis obdivu a teď jdi! Uvolni místo mladší, dokonalejší, s pružnou kůží, pevnými vnady, které jsou tam, kde mají být.

Děj filmu

Když se hlavní hrdinka Elisabeth, bývalá filmová hvězda, dozví, že v pořadu o cvičení končí, protože už je prý moc stará, upadne do beznaděje. Dokonce je tak zaneprázdněná myšlenkami na svůj vyhazov, že při jízdě autem, když uvidí, že dělníci strhávají obří billboard s její fotkou, na pár vteřin přestane věnovat pozornost jízdě a nabourá.

V nemocnici pak Elisabeth neunikne pozornosti zdravotního bratra, který jí až přepečlivě zkontroluje páteř, avšak ne za účelem zjištění jejího zdravotního stavu…

Později získala látku, která měla rychle vyřešit to, co ji drásalo a užíralo.

Jenže látka zafungovala úplně jinak, než si asi představovala. Možná nevěděla, co to bude obnášet a co se skutečně stane. Chtěla být mladší, lepší, opět žádaná a hodna obdivu. Ale chtěla být jen jedna. Ona sama. Látka však udělala své a najednou tu byly dvě.

Jaký smysl měla ona látka?

To, co se tam posléze dělo, jak byla nastavena pravidla a fungování oné látky mi připadalo nelogické a pro hlavní hrdinku zcela nepřínosné, protože zůstávala stále ve svém těle, takovém, jakém bylo a jen na týden „vypla“ a spala, zatímco ta druhá – její mladší verze Sue v podání Margaret Qualley si žila zase svůj život následující týden. V čem tedy bylo to řešení?

Proč vlastně to celé podstupovala a vystavovala se něčemu, co sama nemohla prožívat? Elisabeth chtěla získat zpět svůj život, kdy byla mladá, krásná a obdivovaná, ale vytvořila někoho, kdo jí ten život začal brát. To už by mělo větší smysl se upsat ďáblu výměnou za mládí a čas než tohle.

Připadalo mi, že její „druhé já“ je spíše jako její dcera. Však jí dala život. Sice dosti bizarním způsobem, ale dala. Dcera, která se bouří, soupeří s ní o čas a nechce se spokojit s tím, co jí bylo přiděleno. Chce stále víc a víc. Více prostoru, více času a více možností. Přitom jako by zapomínala, že její existence je závislá na Elisabeth. Bez ní by nebyla. Svádí boj s tou, z níž vzešla a je schopna ji i zničit, jen aby prosadila své zájmy. A Elisabeth tak v určité fázi přestává bojovat pouze o vlastní krásu, ale o právo vůbec ještě existovat, být viděna a mít nějakou hodnotu.

Pravidla ale byla jasně daná. A samozřejmě se to muselo zvrtnout. Pomalu. Plíživě. Začalo to prstem a… Ačkoli i kdyby to fungovalo tak, jak mělo, nijak by si nepomohla. Vlastně tím jen zpomalila své stárnutí a oddalovala smrt. Byla to jen iluze nového lepšího života, který však mohla jen pozorovat, ale co je na tom to nejzásadnější: Nežila ho.

Ale tato otázka vrtá myslí spoustě diváků. Asi nejvýstižněji to vysvětlil jeden uživatel sítě Reddit:

Víc než stárnutí a očekávání ohledně ženských těl, což je běžný výklad, se mi líbí, jak film funguje i jako komentář k tomu, jak vnímáme své budoucí a minulé já jako různé lidi. Miluju, jak film tyhle dva lidi spojuje dohromady. Často zapomínáš, že ty a tvoje budoucí já jste jedno. Budeš trpět následky svých mladistvých činů a pak budeš proklínat své mladší já.

Jednotlivé scény

Elisabeth stojí nahá před zrcadlem, pozoruje se, její pohled dává najevo, že fyzicky už není pro filmový průmysl žádoucí. Třeba já osobně vypadat takto v padesáti (ve skutečnosti v šedesáti), mít takovou postavu, tak to teda sakra bych si dala líbit! Jenže svět showbyznysu je neúprosný a nezná slitování, konkurence je velká a pokud již nesplňovala jeho požadavky a nároky, stala se nevyhovující.

Po tom, co se Elisabeth schválně přejedla, Sue pocítila následky. Kuřecí stehno viditelně putovalo po jejím těle až muselo ven. Avšak ne otvorem, který se přímo nabízel… Byl to jenom sen. Ovšem jak se tvůrci filmu snažili šokovat, překročit meze, jít až na dřeň, vyvolat zhnusení prostřednictvím masek a účesů, za které film dokonce obdržel Oscara, tak na tohle koule neměli.

Scéna, kdy Sue Elisabeth umlátí – na to se nedá zapomenout. Ta míra brutality byla až přehnaná. Přitom na smrt by úplně stačilo už to, jak se praštila hlavou o umyvadlo a pak to, jak jí obličejem mlátila o zrcadlo.

Poté, co Sue přežila „ukončení“, začala mít problémy. Tedy její tělo. Přestalo držet pohromadě. Zřejmě odkaz na film Moucha. A v tom jí přišla na mysl spása v podobě zbytku látky, která však měla na sobě nápis UŽIJTE JEN JEDNOU.

Až potud OK, ač nejsem milovník tohoto žánru, objektivně musím říct, že i přes jisté výhrady a nesrovnalosti, které rozvedu níže, se dařilo velmi úspěšně budovat napětí, mít ten tísnivý pocit, kdy je vám nepříjemně, ale nedokážete se odtrhnut a potřebujete vědět, jak bude děj pokračovat, film funguje a vyvolává přesně to, co má. Ale pak? Peklo!

Když si Sue píchla opětovně onu látku a následně odpadla nadobro, byl zde prostor na pozitivní konec. Chvíli se nic nedělo. To napětí. Co „z toho vyleze“. Doslova. Já jsem si v tu chvíli upřímně myslela, že se narodí dítě. Novorozeně – Elisabeth, které by zůstalo ležet na podlaze koupelny. Kdoví, kdy a zda by ho někdo našel, ale tím by to skočilo. Nadějí.

Poučení by tam bylo ve formě varování, co se může stát při posedlé honbě za dokonalým vzhledem, kdy hlavní roli hraje povrchnost a tlak okolí.

Přesně toto jsem očekávala. Nicméně nestalo se. Tvůrci se rozhodli jinak. Vzniklo monstrum. A pak už to byla fraška. Celá poslední část před úplně finálním záběrem, který byl jako dost dobrý, to se musí nechat a uzavřel ten kruh, to celé zabila. To, co se poté odehrálo bylo vyloženě směšné, parodie na snahu vystrašit.

Film po celou dobu odkazuje na jiná filmová díla. Vizuálními odkazy a detaily jiných klasických a kultovních hororů, psychologických thrillerů a sci-fi. Ta poslední scéna bych řekla, že je snad odkaz na scénu s pizzou z filmu House IV.

Takže tou poslední částí, která začíná tak, že si monstrum na sebe vezme šaty, do kterých se samo sebou nevejde, ale co, houby zle, hlavně, že je má na sobě, natočí si kulmou ten poslední tenký zbytkový pramínek vlasů a vydá se s papírovým obrázkem své podobizny, který vytrhla z plakátu, jenž měla roky samolibě pověšený na zdi do filmového studia. Určitě nikomu nepřijde divný, že místo Sue přichází někdo s papírem přes celý obličej a v pohodě ho pustí dál až na pódium. A ne. Vážně se nad tím nikdo nepozastaví.

No a pak už to byla jedna absurdita za druhou. Zřejmě odkaz na scénu z filmu Carrie, ale to se teda nepovedlo.

A to všechno pro jeden jediný okamžik – aby stála na pódiu v silvestrovské show.

Nesrovnalosti a otázky

Když si Elisabeth šla pro látku a později chodila pro doplňující zásoby, tak cesta vedla přes neskutečně odpudivé prostředí, bordel, špínu, aby se dostala do menší místnosti, kde byly jednotlivé schránky. Přitom na tomto nelegálním produktu musela tajemná společnost vydělávat obrovské peníze, tedy by si její klienti zasloužili lepší prostředí. Jistě na to měli. Jistá reprezentace v podobě nóbl prostor by byla více než na místě už jen proto, aby si to klienti na poslední chvíli nerozmysleli. Škoda, že nebylo zmíněno, kolik tahle „sranda“ stála. Ještě když nešlo o jednorázovou záležitost, ale musela se doplňovat výživa.

Jak obě věděly, jak přesně mají používat věci z balíčku při tak strohém návodu?

Proč jedna druhou neoblékla do pyžama a neuložila do postele, když byla týden „mimo“ a nechala ji ležet na zemi?

Proč měla Elisabeth tak příšernou koupelnu – obyčejnou, strohou, bez luxusu, oproti tomu, jak vypadal celý její byt nebo spíše tedy dlouhodobě pronajaté apartmá s úchvatným výhledem na město – „továrnou na sny“. Možná, aby dostatečně vyniklo to, co se tam dělo. Ale to neberu. A zcela nepochopitelné je pro mě i to, jak se do té koupelny vždycky uchylovala jako by snad byla všespásná. Kde se všechno vyřeší a kde najde ochranu.

Nechápu a nejsem v tom sama, proč když Sue začala krást Elisabeth její čas a nedodržovala střídání po sedmi dnech, neudělala to samé Elisabeth jí, možná by se ztracený čas a jeho následky vrátily a bylo by zajímavé sledovat, jak kdo krade to lepší fyzično, jak si ho dokáže urvat a uhájit vůči té druhé.

Proč utekla z kavárny, když se mohla od starého muže, který byl ve stejné situaci a byl to onen zdravotní bratr z nemocnice, který jí poskytl nabídku na užití oné látky, dozvědět, co se vlastně děje a jak z toho ven dokud je čas.

Závěrem

Ve filmu je spousta nesrovnalostí, zásadních otázek, které zůstaly nezodpovězeny. A dokonce je tam špatný střih: Když Sue při souboji s Elisabeth, kdy má však mnohonásobně navrch a Elisabeth prakticky jen inkasuje rány, zřídí celou koupelnu – porazí koupelnovou skříňku a po tom, co odjede na show a posléze se vrátí pro zbytek látky, skříňka stojí neporušená na svém místě i se všemi věcmi a zrcadlo je taky v cajku. Film mě víceméně zklamal, nicméně zanechal trvalou vzpomínku.

Zdroje:

Článek je sepsán na základě vlastního dojmu po zhlédnutí filmu Substance.

https://www.reddit.com/r/movies/comments/1haon3k/i_have_a_question_about_the_substance_i_seriously/?tl=cs