Rakouský Eisenerz: Dolem vozí obří dampr, jezero bylo svědkem masakru Židů

Že moc nemusím místa, kde je pomalu víc turistů než místních, je asi z některých mých článků zjevné. Samozřejmě že s dětmi člověk nepoleze do nebezpečných štol, jeskyň či lomů - ale to neznamená, že se musíme nudit někde na třiceti centimetrech čtverečních deky, která na nás zbyla. V rakouském Eisenerzu objevíte spoustu zajímavého pro kluky i holky, dospělé i děti. A protože ještě nejde úplně o masovku, tísnit se nikde nebudete. Alespoň v květnu ne.

Do destinace přijíždíme pozdě v noci po dlouhé a úmorné cestě autem, která trvala asi o tři hodiny déle, než měla. Ačkoli jsou děti už docela velké, jsou z cesty dost nenaložené a vůbec vládne pochmurná a unavená nálada. Nějak to všechno dostanu do pelechů v apartmánu a dávám si skleničku ryzlinku na terase s úchvatným výhledem na hory, které jen tuším v měsíčním svitu. Na potíže jsem zvyklá a moc mě nerozhází.

Buď přicházívají zkraje a zbytek dovolené je pak pecka - a nebo ze začátku je vše pohádkové a pak testujeme nemocnice. Kdybyste chtěli nějaké zkušenosti s úrovní péče, mohu posloužit. V Rakousku jsme vyzkoušeli nemocnici takřka hotelovou, s krásným výhledem na Alpy, s dotazy personálu, zda bude mladé dámě libo k snídani čokoládu, a taky s otřesem mozku a zlomenou klíční kostí. V Bulharsku jsme měli antibiotika, na Krétě kapačky po otravě jídlem a suverénně nejošklivější nemocnici ze všech… No, ten model, kdy je rozpačitý začátek, je určitě lepší. To ještě nevím, že během téhle dovči inovativně zkombinujeme obojí.

Ráno začínám během, děti ještě nechám sladce chrnět. Nechávám jen lísteček na lednici v apartmánu, tam stejně zabrousí první, až se probudí. To je výhoda, když jsou starší. Namířila jsem si to k nedalekému nádhernému jezeru Leopoldsteiner See, celá trasa tam i zpět od ubytování má asi 7 km. Nikdo tu není…že mě to v šest ráno a za tohoto počasí ani nepřekvapuje! Kupodivu, když tam přes den vyrazím ještě jednou i s dětmi, stále potkáváme naprosté minimum lidí. Květen je prostě ještě mimo sezonu. Plavu. Jezero je průzračné, ale studené.

Jezero má temnou historii. Masakr na průsmyku Präbichl ze 7. dubna 1945 patřil k tzv. „závěrečným zločinům“ nacismu. Během pochodů smrti do koncentračního tábora Mauthausen zde nacistické ozbrojené složky zavraždily přes 200 maďarských Židů. Těla obětí byla převezena do Seeau u jezera Leopoldsteinersee a zakopána v masových hrobech. V listopadu 1945 byly hroby exhumovány a oběti znovu pohřbeny na hřbitově naproti zámku Leopoldstein. U příjezdové cesty k jezeru se dnes nachází památník, který tyto oběti připomíná. Dětem povídám raději ten druhý příběh o vodníkovi: Místní pověst vypráví, že rybáři tu chytili vodníka. Aby se vykoupil, ukázal jim naleziště železné rudy, a tak vznikly nedaleké doly.

Do těch míříme hned druhý den. Jméno dolu je Erzberg a jde o největší povrchový důl na železnou rudu ve střední Evropě. Podzemní fárání bylo definitivně ukončeno v roce 1986, od té doby se pracuje jen na povrchu. Je zajímavé, že je důl plně činný. Zatímco mě baví nejvíc podzemí a důlní vláček (příběh o vodníkovi je tam pojatý jako audiovizuální show), kluka dostane obří sklápeč, upravený na „taxi“, tzv. Hauly, takže je jasné, že si projížďku na jeho upravené „palubě“ nebudeme moci nechat ujít. Jo, uznávám. Dívat se shora na lom s jezírkem s vodou barvy jako z Photoshopu a v kulisách nádherného alpského dne je pecka. Kluk doplňuje, že stroj má 860 koní, nahoru se vejde přes 50 lidí, váží to 55 tun a kola mají průměr 2,5 metru.

Další den je na programu dopoledne plavání v místním bazénu Vitalbad s úchvatným výhledem na hory, a odpoledne pak procházka nad městečko. Tento den byl tedy šetrný k naší peněžence, vstupné do bazénu je velmi přívětivé a dostali jsme i slevu od našeho ubytování. Nečekejte však žádný akvapark, je tu prostě jen bazén, protiproud, vodopádek, dětský bazének. Taky sauny, s dětmi nevyužiju. Nejhezčí je koukat přes prosklené stěny na okolní hory.

Ty večery na terase prostě miluju, jsou pro mě možná nejlepší z téhle dovči. A mimochodem, jak se stravujeme? Nízkonákladově! Máme kuchyňku a jezdíme si normálně nakupovat, jako doma. Vařím jednoduchá jídla z výborných surovin, co jsou tu k dostání, a spokojení jsme my i stav mého bankovního konta.

Ráno u kafe přemýšlím, kam to bude dnes. Na mapě najdu asi 28 min autem vzdálenou, moc hezkou soutěsku Nothklamm. Vypadá to hezky a „neprofláknutě“, a tak brzy vyrážíme. Úzká dřevěná stezka dlouhá asi 700 metrů se vine těsně nad divokým horským potokem mezi vysokými vápencovými stěnami, přes malé mosty a kolem skalních převisů, kde je slyšet jen hučení vody a zpěv ptáků. Je to krásný a velmi nenáročný výlet, a tak dnes zbude čas i na courání po hezkém okolí apartmánů a klidný pobyt na terase a tak. Včerejší plavčo a výšlapy děti celkem unavily, a tak se odpočinek hodí.

No, a poslední den patří zoologické zahradě, ale vážně ne jen tak ledajaké. Pokud máte rádi hory a horská zvířata, tahle se vám vážně bude líbit. Jedná se o park Der Wilde Berg Mautern. Nahoru vyjedete lanovkou a celou dobu vlastně půjdete zase zpět dolů, kolem úchvatných zvířat, jako jsou medvědi, vlci, rysi, jeleni či vydry. Nás skoro nejvíc oslovily „prachobyčejné“ lišky, které se krásně ukazovaly a hrály si. Jo, a hrát si budou i malé a velké děti - nezapomeňte nahoře koupit kuličku na obří kuličkovou dráhu, která se vine až k mezistanici lanovky. Dřevěné kuličky putují stovkami metrů zatáček, překážek a zvonkoher. Od půlky pak svištíme dolů bobovou dráhou. A že čekáte na to avizované zranění? Tak tady ho máte. Moje dcera je asi jediný tvor na planetě, který z té bobové dráhy dokázal vypadnout, protože brzdění je málo cool. Následně jí vozíkem syn přejel ruku. Radši ani nezjišťuju, co přesně se tam dělo. Díky bohu, že jde jen o dráhu přímo na zemi, ne vyvýšenou, jako známe třeba z Prahy. Naštěstí tentokrát po rodinné poradě postačí chlazení, obvázání krvácející ranky. Nemocnici tentokrát s díky vynecháme a frčíme už rovnou domů. Cesta je daleká a zážitků máme zase na týdny dopředu. Eisenerz má co nabídnout. Být bez dětí, dala bych si ještě okolní ferraty. No co, tak příště.

Zdroje:

https://www.lomyatezba.cz/2020/2020-1/item/1016-hora-erzberg-a-nejvetsi-taxi

https://www.museum-joanneum.at/fileadmin/user_upload/17_KIOER/Projekte-Permanent/2023/Folder_2023/Daha-Eisenerz-folder-a3-fin.pdf