Článek
Často se ve veřejném prostoru bavíme o tom, zda politici ve svých projevech nejsou příliš emotivní. Jejich emocionální výbuchy bývají někdy mylně interpretovány jako populismus – cílené manipulování pocity lidí pro politický zisk. Ve skutečnosti emotivní projev nemusí být vždy populistický, může jít o autentickou reakci, empatii nebo naléhavost situace. Méně si ale všímáme opačného extrému, a tím je emoční plochost. Nejde o diagnózu ani urážku, ale o rys, který v kombinaci s mocí a slabými institucemi může představovat vážné společenské riziko.
Emoční plochost znamená oslabené prožívání a vyjadřování emocí. Člověk může působit klidně, racionálně, „nad věcí“. Právě proto bývá tento rys ve veřejném prostoru často zaměňován za kompetenci.
Emoce ale nejsou opakem racionality – jsou její korekcí. Empatie, stud nebo pocit viny fungují jako vnitřní brzdy moci. Pokud jsou oslabené, lidské utrpení se snadno mění v čísla a „nutné ztráty“. Kdy se z rysu stává riziko.
Emoční plochost sama o sobě není nebezpečná. Riziková je ve chvíli, kdy :
· lidské utrpení se redukuje na statistiku
· „nutné ztráty“ přestanou být morálním dilematem
· tvrdá rozhodnutí se přijímají snadněji a častěji
· odpovědnost se rozpouští v abstraktních pojmech
Emoční plochost ≠ psychopatie
Je zásadní rozlišovat:
- Emoční plochost = slabé emoce, ale může být přítomno svědomí a morální rámec
- Psychopatické rysy = absence empatie, viny, manipulativnost, instrumentalizace lidí
Nebezpečná je jejich kombinace, nikoli samotná zdrženlivost emocí. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že psychopatické rysy se ve vrcholové politice a moci vyskytují častěji – ne proto, že by byly cílem, ale proto, že ostatní lidé s empatií často odejdou dřív.
Historie jako varování
U historických osobností nelze stanovovat diagnózy. Přesto se opakuje stejný vzorec: nejničivější lídři spojovali emoční chlad, ideologickou neochvějnost a neomezenou moc.
Nikdy to nebyla jen osobnost. Vždy šlo o systém, který selhal.
Co si z toho vzít dnes
Společnosti často zaměňují:
- klid za kompetenci
- tvrdost za sílu
- bezemočnost za racionalitu
A přitom právě emoce – empatie, stud, odpovědnost – jsou tím, co drží moc v mezích.
Největší riziko nezačíná u jedné osoby. Začíná ve chvíli, kdy přestaneme chtít, aby byla moc kontrolovatelná, kritizovatelná a sdílená.
Skutečné nebezpečí je systém bez brzd
Nebezpečný není emočně plochý člověk.
Nebezpečný je emočně plochý nebo psychopatický člověk bez kontroly.
Největší riziko nezačíná u jedné osoby. Začíná ve chvíli, kdy přestaneme chtít, aby byla moc kontrolovatelná, kritizovatelná a sdílená.
Závěrem
Otázka nezní, zda je lídr dostatečně emocionální.
Otázka zní, kdo a co ho dokáže zastavit, když se mýlí.
Zdroje:
APA – American Psychological Association – články o emoční plochosti, alexithymii a regulaci emocí
Babiak, P., & Hare, R. D. (2006). Snakes in Suits: When Psychopaths Go to Work.
Gross, J. J. (2015). Emotion Regulation: Current Status and Future Prospects. Psychological Inquiry.
