Článek
Představme si Boba – obyčejného doktora z amerického Středozápadu. Píše se rok 1996, Bobovi je padesát a už dávno nebere své povolání jako poslání. Většinou léčí banální případy a díky americkému systému zdravotního pojištění předepisuje většině pacientů jen léky místo nákladných terapií. Léčí příznaky, snaží se pacientům ulevit od bolesti – a zároveň zaplatit hypotéku, školné pro děti a slušnou rodinnou dovolenou.
Jednoho dne se v jeho ordinaci zjeví kouzelná víla v podobě obchodní zástupkyně farmaceutické společnosti. Začne mu představovat nový opioidní lék OxyContin. Opioidní analgetika se v té době předepisují pouze v případech akutní bolesti nebo u terminálně nemocných pacientů – například v posledním stadiu rakoviny. Lékaři se zdráhají používat je proti chronické bolesti zejména pro jejich vysokou návykovost. Jak však obchodní zástupkyně ochotně vysvětluje, podle výrobce je riziko vzniku závislosti minimální. Dnes už víme, co bude následovat: OxyContin se stane jedním z hlavních symbolů epidemie závislosti, která si v následujících desetiletích vyžádá životy stovek tisíc Američanů.
V roce 1996 to však vypadá jako velký průlom v medicíně, ze kterého budou profitovat všichni. Farmaceutické firmy vydělají miliardy na prodeji léků a lékaři budou mít k dispozici bezpečné a silné analgetikum pro své pacienty. K tomu dostávají drobné dárky, jsou zváni na večeře a konference v luxusních hotelech a někteří získávají honoráře za účast v observačních studiích nebo za vzdělávací přednášky pro kolegy.
Zdá se, že nejvíce získají samotní pacienti: konečně budou osvobozeni od bolesti díky silným opioidním lékům, na které si však na rozdíl od starších látek typu morfin či kodein nevypěstují závislost. Lidé s chronickou bolestí budou znovu pracovat a žít běžný život. Přesně tak, jak to líčí propagační materiály, které dobrá víla zanechává v Bobově ordinaci.
A skutečně – mezi lety 1990 a 2000 dochází k nárůstu předepisovaných opioidů o 50 % a ty se tak stávají nejčastěji předepisovanou skupinou léčiv ve Spojených státech. A co víc, roste i síla předepisovaných opioidů. Důsledky na sebe nenechají dlouho čekat.
Dlouhodobí pacienti se postupně stávají závislými a potřebují stále se zvyšující dávky svého léku pro „léčbu bolesti“. Vracejí se proto do ordinací lékařů pro další a další recepty. Když jim lékař odmítne vypsat další, objíždějí doktory v okolí. Začíná se rozvíjet černý trh s opioidy na předpis a léčebny se plní novým typem závislých – běžnými pracujícími Američany střední vrstvy s funkční rodinou.
Kdo je hlavním padouchem v celé zápletce? Vedení farmaceutické firmy, kterému muselo být jasné, jak návykové tyto léky ve skutečnosti jsou? Dobře placené obchodní zástupkyně? Nebo dokonce zaměstnanci amerického úřadu pro kontrolu léčiv, kteří jejich použití schválili?
Mají svůj díl viny i organizace sdružující zdravotnické pracovníky či pacienty, kteří volali po tom, aby byla bolest uznána jako samostatný diagnostický znak a řádně léčena?
A co lékaři – mohli nebezpečí včas rozpoznat? Mohl Bob tušit, že je OxyContin silně návykový opioid? Je pravdou, že někteří lékaři nesdíleli nadšení pro tyto nové léky na bolest a odmítali je bezhlavě předepisovat. Mnozí z nich se však do výnosného obchodu ochotně zapojili.
Je nesporné, že rozjezd opioidní krize měl řadu příčin, které zde nevyřešíme. Ale držte si klobouky. Všechno teprve začíná.
První vlna opioidní krize v USA, způsobená masivním nárůstem předepisování opioidů na chronickou bolest, přinesla prudký nárůst závislostí i smrtelných předávkování. A to byly jen přímé důsledky. Skutečné dopady na americkou společnost byly mnohem větší: zničené rodiny, nákladná a ne vždy úspěšná léčba závislosti, kriminalita…
A pak přišla druhá vlna. Odstartoval ji strmý nárůst počtu smrtelných předávkování heroinem v roce 2010. Přestože odborníci diskutují o tom, jak velký podíl na ní měla první vlna, souvislost mezi nimi je zřejmá. Jak se zvyšoval počet lidí závislých na opioidech na předpis, sílilo volání odborníků i veřejnosti po větší restrikci těchto léků. Když se pak skutečně léky staly méně dostupné, přešla část uživatelů na nelegální opioidy – zejména heroin. Ten byl levnější, lépe dostupný a působil proti abstinenčním příznakům.
Zjednodušeně řečeno: první vlna vytvořila armádu závislých, kteří s omezením výdeje opioidů na předpis nezmizeli. Jen se v druhé vlně přesunuli z lékárny na ulici.
Druhá vlna byla ještě ničivější než ta první. Zároveň byla mnohem více spojena s nelegálním trhem, riziky injekčního podávání, kriminalizací a zhoršenou dostupností léčby pro závislé.
Jenže ani tím to neskončilo. V roce 2013 přechází druhá vlna plynule do třetí a žezlo přebírají syntetické opioidy v čele s fentanylem. Ten je řádově silnější než heroin a bývá k němu přidáván jako levnější a silnější náhražka. Fentanyl se začíná přimíchávat nejen do heroinu, ale i do kokainu nebo padělaných tablet. V důsledku toho se objevují případy opioidního předávkování i mezi lidmi, kteří nejsou závislí na opioidech.
Někteří odborníci dnes mluví o čtvrté vlně od roku 2016, spojené s poklesem počtu smrtelných předávkování heroinem a se zvýšeným výskytem současného užívání více látek – ať už úmyslným nebo ne. Fentanyl se objevuje společně s kokainem, metamfetaminem, benzodiazepiny nebo veterinárním sedativem xylazinem. Hlavním rysem takových kombinací je nepředvídatelnost.
Důsledky opioidní krize ve Spojených státech jsou ohromné – a to jak zdravotní, tak sociální a ekonomické. Každý rok umírají desítky tisíc lidí. Jen v roce 2023 stálo předávkování opioidy 80 000 životů, desetkrát více než v roce 1999. Je to těžko představitelné číslo. Jako by zmizelo město o velikosti Miami Beach během jediného roku! Tisíce dětí bez rodičů a tisíce rodičů bez dětí. Riziko úmrtí na předávkování opioidy je ve Spojených státech vyšší než riziko úmrtí při autonehodě.
Celkový počet přímých obětí – tj. úmrtí v důsledku předávkování opioidy – už dnes přesáhl 800 000.
Opioidní krize v USA však má i jednoho nečekaného vítěze – kratom.
Nevystupuje jako zázračný lék na bolest – tak jako kdysi OxyContin. Ani jako nová droga rozšiřující nabídku. Naopak. V americkém kontextu se stal látkou, po které sahají lidé závislí na opioidech ve snaze zbavit se závislosti, zvládnout abstinenční příznaky nebo alespoň přežít den bez heroinu či oxykodonu. A sahají po něm i lidé, kteří ztratili důvěru v opioidní analgetika a hledají jinou možnost, jak řešit chronickou bolest.
Jak kratom v této nové roli obstál? Opravdu pomohl lidem závislým na opioidech nebo je jeho role přeceňovaná? Právě tomu se budeme věnovat v příštím díle.
Prameny a další čtení:
1. Volkow, N. D., & Blanco, C. The changing opioid crisis: development, challenges and opportunities. Molecular psychiatry, 2021.
2. Understanding the Opioid Overdose Epidemic, CDC Overdose Prevention.
3. Mars, S. G., Bourgois, P., Karandinos, G., Montero, F., & Ciccarone, D. (2014). "Every ‚never‘ I ever said came true": transitions from opioid pills to heroin injecting. The International journal on drug policy, 2014.
4. Kolodny, A., Courtwright, D. T., Hwang, C. S., Kreiner, P., Eadie, J. L., Clark, T. W., & Alexander, G. C. The prescription opioid and heroin crisis: a public health approach to an epidemic of addiction. Annual review of public health, 2015.
5. Van Zee A. The promotion and marketing of oxycontin: commercial triumph, public health tragedy. American journal of public health, 2009.
6. Vrbová, Tereza. Kratom: droga nebo bylinka?, 2026.
