Článek
Dnes jsem chtěla psát o tom, kde hledat odbornou pomoc, když nám kratom začne přerůstat přes hlavu. Z kratomu se však bohužel opět stává žhavé téma celospolečenské politické diskuze, a to s sebou přináší jev, krásně vystižený českým úslovím „vylévat dítě i s vaničkou“. A protože mi jde hlavně o to „dítě“, bude tento díl trochu netypický a bude se věnovat současnému dění ohledně kratomu v našich končinách.
Bývaly doby, kdy si profesionálové v různých oborech stěžovali na nedostatek zájmu ze strany politiků. Stát neřeší školství, zanedbává prevenci závislostí, nedigitalizuje, nevěnuje se obnovitelným zdrojům… Mám takový pocit, že v dnešní době odborníky jímá tichá hrůza a oblévá studený pot, když zjistí, že se v programovém prohlášení vlády nebo na facebookovém profilu některého z vlivných politiků začne řešit jim blízké téma.
Mluvím zde o skutečných odbornících, ne o lidech, kteří umí na jakýchkoli změnách vydělat – finančně nebo kariérně. O odbornících, kterým je dávno jasné, že v nedokonalém světě dokonalý systém neexistuje, kteří pracují v rámci daných možností a dělají své maximum pro dobro věci. V oblasti boje proti závislostem jim říkáme adiktologové.
Jenže když se do problému vloží politici a rozjede se bouřlivá debata na sociálních sítích, stává se z racionální debaty nelítostná bitva, kdy jedni nejsou schopni uznat ani, že dva plus dva jsou čtyři, když to tvrdí ti druzí. Takto bohužel nyní opět vypadá debata o kratomu.
Nechci mluvit o tom, zda je lepší represivní přístup k drogám nebo preventivní – i když svůj názor mám. Je jasné, že jiný pohled na věc bude mít policista, jiný psychiatr a jiný adiktolog. Nechci mluvit ani o tom, jaké škody mohou napáchat nepromyšlené a ukvapené změny systému, který se vyvíjel léta. Chci mluvit čistě o politizaci debaty, která situaci kolem kratomu dále škodí.
Z jedné strany barikády opět slyšíme mantru o tom, že kratom zabíjí, že jde o tvrdou drogu, kamaráda pervitinu a heroinu.
Druhá strana dělá preventivnímu přístupu medvědí službu bagatelizací rizik kratomu a jednostrannou propagací jeho kladných účinků. Kdo není s námi, je proti nám – a tak se podobné příspěvky sdílejí a lajkují.
Věřte, že ani samotní adiktologové se úplně neshodnou v pohledu na kratom. Někteří jej soudí přísněji, jiní jsou tolerantnější. Rozhodně však nesdílejí názor, že se jedná o „neškodný doplněk“. Závislé na kratomu koneckonců běžně potkávají ve svých ambulancích.
Nenechme se strhnout politickými preferencemi, nešiřme polopravdy a mýty jen proto, že to hraje do karet „našemu táboru“. Kratom nebyl vražedná droga ani neškodná bylinka včera a nestal se jí ani dnes, kdy to na nás chrlí naše internetová bublina. Zachovejme si pokud možno chladnou hlavu a naslouchejme odborníkům.
A hlavně: nezapomínejme, že za všemi internetovými válkami a silnými výroky jsou skuteční lidé – často rodiče, kteří mají strach o své děti. Nebo uživatelé, kteří sami ještě nevědí, kde je hranice mezi experimentem a problémem. Ti nepotřebují hysterii ani bagatelizaci. Nepotřebují výsměch či pochvalné komentáře a nekritické sdílení příspěvků. Potřebují hlavně pravdivé informace, funkční systém prevence a možnost dostupné pomoci bez strachu z odsouzení.
Prameny a další čtení:
1. Vrbová, Tereza. Kratom: droga nebo bylinka?, 2026.
