Článek
„Porodíte, ale neodnesete si dítě.“
Ztráta miminka v závěru těhotenství je pro většinu žen noční můra, o které se bojí i mluvit nahlas. Když se však stane skutečností, svět se rozpadne.
„Na něco takového se nedá připravit,“ shodují se ženy, které si tím prošly. Z lékařského pohledu se jedná o intrauterinní úmrtí plodu – situaci, kdy dítě v děloze přestane bít srdce. Z psychologického pohledu jde ale o trauma srovnatelné se ztrátou blízkého člověka, navíc umocněné hormonálními změnami, fyzickou bolestí a prázdnotou po nenaplněném očekávání.
Žena totiž musí projít porodem, často vyvolávaným, aby tělo mohlo dítě přirozeně vypudit. A následuje i šestinedělí, se všemi fyzickými projevy – krvácení, hormonální výkyvy, nástup mléka – jen bez dítěte, pro které by bylo určené. To je realita, o které se mluví jen šeptem, a přitom zasahuje stovky žen ročně.
Mlčení, které bolí víc než slova
Pro většinu žen přichází po návratu z porodnice ticho. Doma často čeká připravená postýlka, složené oblečení, dětská kosmetika. Okolí často neví, co říct – nebo neříká nic.
„Lidé mají tendenci vyhýbat se těmto tématům, bojí se, že řeknou něco špatně,“ vysvětluje psycholožka specializovaná na perinatální ztráty. „Jenže mlčení je někdy horší než neobratná slova.“
K nejtěžším momentům patří i otázky okolí: „Tak kdy to bude?“, „Jak se těšíte?“, nebo „A kde máte miminko?“ – otázky, které přicházejí od lidí, kteří netuší, co se stalo. Mnoho žen proto zůstává izolovaných, uzavřených do bolesti, kterou společnost neumí pojmenovat.
Když promluví známé tváře
V posledních letech se však začíná situace měnit.
Herečky Sára Afárová a Veronika Arichteva veřejně sdílely svou zkušenost se ztrátou dítěte, čímž otevřely téma, které bylo dosud téměř tabu. Díky nim se o perinatální ztrátě mluví víc – a ženy, které si tím procházejí, zjišťují, že nejsou samy.
Podobnou odvahu našly i známé ženy v zahraničí: Chrissy Teigen, Meghan Markle, Beyoncé nebo Lily Allen – všechny promluvily o své ztrátě a o tom, jak těžké bylo se s ní vyrovnat. Jejich příběhy mají jedno společné: přiznat bolest není slabost, ale krok k uzdravení.
Psychika po ztrátě: bolest, která má mnoho podob
Ztráta dítěte v závěru těhotenství spouští hluboký psychický šok. Žena prochází fázemi smutku – šok, popření, hněv, vina, prázdnota – a nakonec pomalé přijímání reality.
Kromě psychické bolesti je tu však i tělesná zkušenost, kterou nelze oddělit. Tělo se připravovalo na mateřství, hormony signalizují laktaci, ale dítě není. Některé ženy volí léky na zastavení mléka, jiné potřebují psychologickou či psychiatrickou pomoc.
Pomáhá i otevřená komunikace s partnerem – muži často prožívají bolest jinak a uzavírají se, ale ztráta se týká i jich. Některé páry se kvůli bolesti vzdálí, jiné ji paradoxně spojí.
Co skutečně pomáhá
Každá žena truchlí jinak. Některé potřebují o zážitku mluvit, jiné mlčet. Některé chtějí dítě vidět, rozloučit se s ním, jiné ne.
Dnes už řada nemocnic nabízí možnost rozloučení s miminkem, vytvoření otisku nožiček, fotky nebo malý obřad. Tyto drobné rituály pomáhají dát bolesti konkrétní tvar a uvolnit cestu truchlení.
Velkou oporu představují také komunity žen, které si ztrátou prošly. V Česku fungují organizace jako Dítě v srdci, Porod bez dítěte nebo Perinatální hospic Dítě v srdci, kde ženy nacházejí pochopení a odbornou pomoc.
Pomáhá i obyčejná lidskost – naslouchat, nehodnotit, neříkat fráze typu „příště to vyjde“. Protože teď, v tom konkrétním okamžiku, to nevyšlo. A to bolí.
Návrat do života
Bolest ze ztráty dítěte nikdy zcela nezmizí. Časem se ale promění – z ostré rány se stane jizva, která připomíná, že láska byla skutečná.
Mnoho žen později otěhotní znovu, ale s novým strachem a křehkostí. I tady je důležitá psychologická podpora a trpělivost okolí.
Ztráta dítěte v závěru těhotenství je zkušenost, která se nedá pochopit, pokud ji člověk nezažil. Ale můžeme o ní mluvit, naslouchat, být přítomní. A pomáhat bořit tabu, které ženám ubírá sílu.
Každá ztráta je těžká – a je jedno, jestli se jedná o zamlklé těhotenství, potrat v prvním trimestru nebo úmrtí už narozeného dítěte. Ale ztráta dítěte těsně před porodem je něco, co převrátí život naruby.
Díky ženám, které se rozhodly o své bolesti mluvit, se ale konečně přestává dělat, že tohle téma neexistuje. A možná jednou přestaneme ženy v takové situaci obcházet mlčením – a místo toho jim prostě řekneme: „Je mi to líto. Jsme tu s tebou.“
