Článek
Včera jsem byla svědkyní napínavé události, se kterou se nesetkávám denně. Šla jsem si nakoupit do supermarketu, a při čekání ve frontě na samoobslužnou pokladnu jsem si všimla chlapíka, který si přišel koupit vodku. Namarkoval ji a poté na něj na displeji vyskočilo klasické upozornění o nutnosti schválení obsluhou. Je dobře, že ověření věku je v obchodech samozřejmostí, protože jinak by mohlo být na denním pořádku popíjení omladiny někde za rohem, což je to poslední, co bychom si přáli.
Bohužel, po obsluhující prodavačce nebylo ani vidu ani slechu a nervózně přešlapující zákazník s vodkou to nevydržel a naštvaně pronesl:
Tak přijde už konečně někdo, nebo tady vystojím důlek? Tohle je otřesnej podnik!
A v tom „otřesným podniku“, ve kterém měla obsluha jiné starosti než schvalování alkoholických nápojů, už ten chlapík nezůstal ani chvilku. Problémem bylo to, že neodešel jen on, ale pod paží si odnesl také nezaplacenou vodku.
My, ostatní zákazníci u samoobslužných pokladen, jsme to ale nemohli nechat být bez povšimnutí, protože krást se prostě nemá. Sborem jsme začali křičet:
Zloděj! Chyťte ho! Ukradl vodku! Haló, kde jste kdo?!
Najednou se konečně začalo něco dít. Ve stejnou chvíli přiběhla paní prodavačka a v patách zloději, který si asi rád přihne, byl do té doby neostražitý muž z ostrahy. Chlápka s vodkou dohonil jen kousek před obchodem a nakonec vše dobře dopadlo, a to jen díky nám - všímavým občanům, kteří se chystali zaplatit svůj nákup, ale přesto nebyli lhostejní.
S netrpělivým mužem, na kterého čekali na lavičce před obchodem jeho kumpáni, to nakonec dopadlo přeci jen dobře. Za nějakou dobu jsem ho s jeho partou viděla, jak si na lavičkách užívají slunný den s lahváči v ruce. Doufám, že tentokrát je měli zaplacené.
Tak na zdraví, hoši!
