Článek
Nedávno jsem si s kamarádkou vyrazila do našeho hlavního města, abych si po delší době užila trochu kultury na muzikálovém představení. Do Prahy jsme přicestovaly vlakem a do divadla se přiblížily metrem, ve kterém jsme byly svědkyněmi nepříjemného dětského řevu, ale také nevhodných slov od staršího muže v saku. Na první pohled slušný, upravený a pěkně oblečený, ale poté co promluvil, jsme ho musely začít vnímat jako někoho, kdo neví, co se sluší a patří. Na metodu, kterou mladé mamince doporučil jako jedinou účinnou, mám jasný názor. Je nepřípustná.
V metru se dějí věci
Sotva jsme ujely pár zastávek z hlavního nádraží, do vozu přistoupila mladá maminka s dvěma dětmi – klukem a holkou, obě dvě ve školkovém věku. Zřejmě za sebou měli dlouhý a náročný den. Nikdo z nich nebyl dobře naladěn, což se promítalo v jejich chování. Maminka nesla dvě tašky s nákupem, octli se v metru plném lidí vracejících se z práce, přičemž si nebylo kde sednout, a do toho dávala pozor na děti, které jí to neulehčovaly. Holčička se vztekala, protože ji bolely nožičky a nikdo jí nenabídl místo na sedadle. A kluk? Ten plakal, protože někde ztratil svého oblíbeného plyšového pejska a zlobil se, že ho nehledají, místo zbytečného trávení času v městské hromadné dopravě.
Maminka vypadala zničeně, ale byla statečná. Na děti nekřičela. Zřejmě tušila, že by ničemu nepomohla a celé by to jenom zhoršila, pokud to tedy vůbec ještě zhoršit šlo. Najednou se ale mezi sedícími lidmi našel muž, který se mamince snažil dát „dobrou“ radu, a k tomu zadarmo.
Dejte jim facku. To nám vždy pomohlo.
Vůbec nechci domýšlet, kdyby to maminka vážně udělala. Pořád věřím, že tuhle radu by dnes dal už málokdo. Muž v saku tato slova utrousil bez jediného náznaku empatie tak samozřejmě, jako by mluvil o počasí. Vzápětí se od maminky s dětmi otočil zpátky ke svému telefonu a opět se ponořil do světa, ve kterém dětský pláč evidentně nemá místo a už vůbec ne pochopení.
Mladá žena na to neměla co říct. A stejně by to v tomto případě bylo jen zbytečné plýtvání energií, kterou potřebovala na to, aby přežila zbytek náročné cesty s plačícími dětmi.
Zameťte si před vlastním prahem
Možná by bylo lepší, kdyby se každý staral sám o sebe. V metru, v tramvaji, na hřišti i u doktora. Než takové nevyžádané rady, raději mlčet. Možná místo toho mohl nabídnout někomu z tříčlenné rodinky své místo.
