Pobírám důchod a zároveň pracuji. Kolegům to leží v žaludku

Je to už pár let, co jsem začala pobírat starobní důchod. Dávno bych si mohla hodit nohy na stůl, ale protože mám pořád dost energie, času a jsem ráda mezi lidmi, nechala jsem si v práci půlúvazek. Šéf mi to s radostí umožnil, ale mladším kolegům to vadí.

„A ty teď jako bereš plat a k tomu i důchod? To musíš být ve vatě, že?“ říká mi mladá kolegyně, která si často stěžuje, že z jednoho platu sotva zaplatí nájem.

„No je to tak. Ale proč bych měla sedět doma, když si myslím, že do starého železa ještě nepatřím?“ odpovídám ochotně, ale je mi to velmi nepříjemné.

„Já si myslím, že tohle by stát neměl umožňovat. Pokud chce někdo pracovat v důchodu, ať pracuje, ale důchod by v tom případě brát neměl. Je to nefér vůči nám, kteří máme jen jeden plat.“ uzavírá naštvaně, já pokrčím rameny, v debatě pokračovat nechci, ani se to ode mě neočekává. Každá si jdeme dělat svoje pracovní povinnosti.

Není to první kolegyně, která mi moje rozhodnutí dala náležitě sežrat a to stejné bohužel slýchám od kamarádů a kamarádek, kteří si v důchodu také přivydělávají. Mrzí mě to. Nechápu, proč nám to mají zlé. Jako bychom snad mohli za státem jasně nastavená pravidla. Závist je strašná vlastnost, která zde rozhodně není na místě.

Já si své odpracovala. Ve svém životě jsem nikdy neskončila na Úřadu práce. Pracovala jsem ráda, svědomitě a teď si stojím za tím, že důchod pobírám zaslouženě, jako každý člověk, který na něj má nárok.

Je jen moje dobrá vůle, že chci firmě na stará kolena ještě něco přinést a vážím si toho, že mi to šéf umožnil.

Nebudu zastírat, že dva platy jsou příjemné a v dnešní době se mi hodí. Díky nim si mohu dopřát nějakou tu dovolenou nebo posezení v cukrárně.

Ale doopravdy si kolegové myslí, že nám mají co závidět?

Pokud vše dobře půjde, do důchodového věku jednou dospěje každý. Samozřejmě, bohužel ne všichni budou mít takové štěstí, aby se těšili dobrému zdraví a měli chuť pracovat, zvlášť když se věk odchodu do důchodu neustále prodlužuje.

Ti stejní lidé, kteří nám teď vyčítají důchod i plat, který pobíráme současně, budou chtít jednou možná taky pokračovat v práci. Jak by se jim líbilo, kdyby jim mladší generace vyčítala, že nesedí doma, nešoupou nohama a práci raději nepřenechají mladým?

Já budu pracovat, dokud na to budu mít chuť a zdraví mi to dovolí. Na pletení, háčkování, sledování telenovel a krmení holubů ještě můj čas nenadešel.

Závist kolegů mě neodradí. Jen bych si ze srdce přála, aby si uvědomili, že jednou budou mít třeba stejné možnosti a poslední, co by chtěli, by bylo, aby jim stát neumožnil pobírat důchod a plat současně.

Inu, jak říká jedno staré moudro. Přej a bude ti přáno.