Článek
Karel koupil kapra, Květa kleje:
„Kriste, Karle! Kapra?“
Karel krčí kolena, klidně kývá.
„Květo, kapr ke kompotu - kulinářská krása.“
Květa kroutí krkem.
„Ke kompotu? Kapr? Kurnik, Karle! Kosti křupou.“
„Kčertu! Kušuj, Květo!“ kváká Karel.
Kapr kouká.
„Kuchání? Krev? Kryndapána! Koukej Karle, kolik kuchyňských krámů kupíme kvůli kaprovi!“ kvílí Květa kvedlající koprovku.
„Klídek, Květo! Koukej!“ Karel kleká ke kýblu, kapra kolébá. „Kapra klepnu, kuch…“
„Krutý Karle!“ kryje kukadla křičící Květa.
Kapr klouže, kuchyň kolabuje.
Květa koná, kapra králem korunuje.
„Konec!“ káže Květa. „Kapra ke kraji krušnohorského koryta. Kup krkovičku.“
„Kde koupíme krkovičku, Květo?“
„Kupříkladu Kaufland!“
Klasika. Karel kapituloval kvůli klidu. Kapra kydl ke kraji krušnohorského koryta, ke kompotu koupil krkovičku.
Květa? Konečně klidná.
Karel? Krapet krotký.
Kapr? Kabrňák. Král kapřího království kývl Karlovi, klidně křižujíc koryto.
Kapří komedie končí Karlovou kapitulací, kompotem, krkovičkou, koprovkou, kýženým klidem.
