Článek
Od události, o kterou se s vámi podělím, uplynulo dlouhých třicet let. Byl zrovna červenec a já jsem si s dětmi a manželem užívala dovolenkový čas u moře. Jako vždy jsme všechno pečlivě nafotili, abychom měli na co vzpomínat.
Pamětníci si určitě vzpomenou, že digitální fotografie byla tenkrát hudbou budoucnosti. Pro mladší generaci doplním, že se fotilo na váleček s namotaným filmem, který jsme po návratu z dovolené odnesli do fotosběrny a zhruba po týdnu si fotografie vyzvedli. Teprve poté jsme se podívali, jak naše focení dopadlo - kdo se kde měl usmívat lépe a kdo si neutřel pusu od zmrzliny. Ale kdyby jen to. Po vyvolání fotografií z této výjimečné dovolené jsem si všimla detailu, který mě zarazil.
Kromě dětí stavějících hrady z písku jsem v pozadí zahlédla staršího muže s mladou a pohlednou blondýnkou. Zamilovaný pár se držel za ruce a já si jen říkala.
Odkud já ho jenom znám?
Brzy jsem té záhadě přeci jen přišla na kloub a pěkně ve mně zatrnulo. Byl to kolega z práce, který byl toho času na neschopence. Jeho žena se právě zotavovala na lázeňském pobytu po operaci. A její manžel nejen, že odcestoval v době neschopenky, ale navíc s utajovanou milenkou.
Roky jsem mlčela
Tehdy jsem si své malé tajemství nechala pro sebe - nesvěřila jsem ho dokonce ani svým nejbližším. Nevěru ani porušování neschopenky sice neomlouvám, ale nechtěla jsem nikomu ublížit a nerada se pletu do cizích záležitostí.
Na záletného kolegu Pepu, kterého jsem do té doby považovala za čestného člověka, jsem velmi rychle změnila názor. O zahraniční dovolené v době neschopenky se nikdo nedozvěděl, ale nevěra mu neprošla. Jeho manželka se vše dozvěděla po pěti letech přímo od Pepy. Ten právě tehdy čekal ve svých padesáti letech miminko se svou novou partnerkou.
A já? Dodnes přemýšlím, jestli jsem udělala dobře, že jsem mlčela.
