Článek
Co na srdci, to na jazyku
Bezprostřednost dětí nezná hranice a za jejich upřímnost bychom se na ně vlastně neměli zlobit. Nepřemýšlejí nad tím, jestli zraňují. Prostě jen popisují to, co vidí. To ale neznamená, že jejich poznámky neudeří na citlivé místo a že ve vás nemohou zanechat hořkou pachuť okořeněnou nízkým sebevědomím.
A zatímco rodiče toho prostořekého stvoření dělají, že tohle dítě není jejich, vy se ve svých sedmdesáti přistihnete, jak přemýšlíte nad aplikací botoxu. Ne snad proto, abyste vypadali mladší, ale proto, že chcete vypadat jen přiměřeně vašemu věku. Protože sedmdesát ještě není žádný věk, že?
Na pískovišti
Ano, stalo se to na pískovišti, kde jsem byla s mojí pravnučkou. Pomáhala jsem jí se stavbou hradu s věží a předstírala nadšení přesto, že ta prokletá věž se nám neustále hroutila. Moje předstírané nadšení za chvíli vystřídal nepředstíraný šokovaný výraz.
Přišla ze námi jiná, odhadem šestiletá holčička a rovnou se s námi dala do řeči. Byla upovídaná a řekla nám asi vše, co měla na srdci.
„Dobrý den, můžu vám pomoct? Vidím, že vám to moc nejde. Písek nejdřív musíte smíchat s vodou.“ Donesla láhev vody a začala nám pomáhat.
„To je dobrý nápad, tak se do toho rovnou pustíme, ne?“ Umíchaly jsme mokrý písek, věž byla za chvíli na světě a my se z velkolepé stavby radovaly.
„Kolik je ti roků? Už půjdeš do školy?“ Odhaduji, že je předškolačka a snažím se navést téma k dalšímu rozhovoru. Jenže jak brzy zjišťuji, nevydala jsem se úplně správným směrem.
„Jo, je mi šest a v září půjdu do školy. To bude votrava. A kolik je vám?“
S odpovědí dlouho neváhám.
„Mně je už sedmdesát let.“
„Fakt, jo? Ale na sedmdesát nevypadáte.“
„Vážně? Tak to jsi milá.“ Samým štěstím jsem jí skočila do řeči, aniž by mladá slečna dopovědela celou myšlenku. Vzápětí to ale napravila.
„Spíš na sedmdesát pět.“
Na další odpověď jsem se už nezmohla. Zaraženě jsem na ni zírala a chvíli zvažovala botox, facelift a možná i úplnou výměnu obličeje. Ale pak jsem se posadila na lavičku a řekla si: Co je ze sedmdesátky pět let sem nebo tam? Důležité je, že ta věž z písku drží pohromadě.
A jakými upřímnými slovy potěšily děti vás?
