Článek
Když vidím násilí mezi dětmi, nemůžu nečinně přihlížet. Je mi z toho úzko, a tak se vždy snažím zasáhnout – byť jen slovem.
Pár týdnů zpátky jsem se octla nedaleko základní školy a narazila na partu pěti kluků, kteří ubližovali o jeden až dva roky mladšímu chlapci. Strkali do něj a bavili se jeho bezmocí. Zastavila jsem se, přísně je oslovila několika zdánlivě nevinnými slovy a rázem měli po „zábavě“.
Tohle vám připadá jako frajeřina? Nechte ho být!
Podívali se na sebe, chvíli váhali, ale pak si beze slova sbalili svých pět švestek a dali se na odchod. Šikanovaný kluk zamumlal poděkování, zvedl batoh ze země a rychle zmizel. Bylo mi ho líto a přemýšlela jsem, jestli se mu tohle stalo poprvé, nebo agresi zažívá opakovaně. Je smutné, že si silnější dovolují na slabší, a aby toho nebylo málo, ještě si to někdy natáčí na mobil.
Nevšímavost okolí
V žádném případě se nepovažuji za hrdinku. Udělala jsem jen to, co by v dané situaci udělal každý dospělý, který v sobě má kousek empatie. Já věřím, že podobné obyčejné reakce mohou změnit víc, než by se mohlo zdát, i když chápu, že sami můžete mít strach. Ubližující výrostci se asi jen tak nezmění, ale měli by alespoň vědět, že násilí jim nemůže jen tak procházet.
Šikana se mezi dětmi nejčastěji děje ve škole, v zájmových kroužcích, ale i „venku“, nebo stále častěji v kyberprostoru.
Přísnější tresty, nebo prevence?
Zamýšlím se nad tím, co by se dalo udělat lépe, aby se šikana (záměrné a opakované psychické nebo fyzické ubližování) minimalizovala. Pomohlo by snížení věku trestní odpovědnosti? Mělo by smysl, aby děti nesly větší právní následky za své činy? Nekriminalizovali bychom tak děti, které samy vyrůstají v toxickém prostředí?
Myslím si, že bychom se měli zaměřit na prevenci a zdůraznit dětem, že se v takových případech nemají bát požádat o pomoc a školy by měly aktivně řešit projevy šikany, a nejen čekat na to, až někdo přijde s problémem pět minut po dvanácté.
Možná by doopravdy stačilo, kdybychom byli všímavější a nebáli jsme se zasáhnout. Vždyť šikana často pokračuje právě proto, že se nikdo neozve a agresorům tak jejich chování prochází, jako by se nic nedělo.
Ve škole nebo mimo školu?
Na webu Linky bezpečí najdete podrobné informace o tom, jak šikanu řešit. Ve škole ji řeší nejčastěji výchovní poradci nebo metodici prevence. Pokud se problém zametá pod koberec, je možné oslovit vedení školy, jejího zřizovatele nebo Českou školní inspekci.
A mimo školu? Tam je prý na místě oslovit Oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) nebo Policii.
Buďte všímavější
Šikana často pokračuje, protože se nikdo neozve. Proto, vidíte-li někoho v takové situaci, nepřehlížejte to. Nedávejte agresorům pocit, že mohou ubližovat bez následků. Možná by stačilo jen pár slov k tomu, abyste byli nápomocní.
A na závěr vzkaz rodičům – pokud se vám dítě svěří, že ho někdo šikanuje, neberte to na lehkou váhu. Možná jste jediní, kdo ho vyslechne a pomůže mu.
