Článek
Přemýšlím nad tím, kým vlastně jsem v očích malého, milého, upřímného, ale úplně cizího kluka, který se se mnou dal bezostyšně do řeči v a ve kterém jsem vyvolala vzpomínky na milovanou příbuznou.
Jsem pro něj živým člověkem nebo jen vzpomínkou na jeho babičku, která už zemřela?
V parku
Sedím na lavičce pod košatou lípou, poslouchám ptačí zpěv a v ruce držím knihu. Venku čtu moc ráda. Ráda také sleduji, co se okolo mě děje a většinou mě potěší i to, že se se mnou někdo zapovídá a podělí se se mnou o své radosti a starosti, stejně jako to dělám i já. Tohle zpestření stáří mě totiž nabíjí přívalem nové energie.
A jak tak sedím a rozjímám, najednou za mnou přiběhne pětiletý kluk, který mi začne vykládat, že byl s maminkou na nedalekém hřišti, postavili obrovitánský hrad z písku, jenže jiný kluk jim ho zbořil. Já mu říkám, že to od něj vůbec nebylo hezké a celkově si oba pějeme. Ten kluk ale za chvíli navede řeč úplně jiným směrem.
Voníte jako moje babička. Ale ta už je v nebíčku.
Nevím, co na to říct. Je mi líto, že už nemá babičku. Kluk druhou část svého sdělení říká s lehkým smutkem, ale zároveň nemá problém s přepnutím na veselejší téma.
Předtím, než jsme se rozloučili, jsme si stihli popovídat ještě o jeho kamarádech a zájmech. Jenže po našem rozloučení jsem cítila jakousi hořkost a v mojí mysli vyvstaly různé úvahy.
Zaskočil mě
Víte, ta dětská bezprostřednost mě asi nikdy nepřestane překvapovat. Narovinu vám povím, že jsem ráda za klukovo vycouvání z tématu babička a za rozhovor o mnohem veselejších věcech.
Co mu na mně ale připomínalo babiččinu vůni? Mohla to být bylinková mast, kterou jsem si ráno namazala kolena? Nebo koláče, které jsem stihla upéct, než jsem vyrazila s knihou do parku? Prvně mě napadlo i to, jestli už se i mně nekrátí čas na tomto světě, ale to si nechci připouštět - co se má stát, to se stane.
Jak mě ten kluk asi vnímal? Byla jsem pro něj reálný člověk jako kdokoliv jiný nebo se se mnou dal do řeči právě proto, že jsem mu připomínala jeho babičku?
Někdy jsme asi jen součástí příběhu někoho jiného a kluk mi dovětkem o babičce v nebíčku na chvíli sebral vítr z plachet. Ale ať už ho k rozhovoru se mnou vedla jakákoliv pohnutka, doufám, že setkání se mnou pro něj bylo milé.
