Článek
Eva si posteskla, že už 10 let pracuje jako recepční v hotelu, ale za celou dobu jí nepřidali ani korunu, přičemž vedení se ohání tím, že na přidání momentálně nemají rozpočet. Hotelu se ale daří. Pořád mají plno, tak kde se stala chyba? Management si pravidelně zvyšuje plat, ale zaměstnance odírá. Firma by si měla zaměstnanců místo cavyků vážit, projevit dobrou vůli pravidelným zvyšováním platu, ideálně stejným tempem jako se zvyšují ceny všeho. Jenže takhle to bohužel nefunguje.
Před deseti lety nadstandardní plat
Což o to, když před deseti lety nastupovala, dostala takový plat, že si mohla výskat a kamarádky jí záviděly. Nedivím se, že dnes je nespokojená, když dře za peníze jako před desetiletím. Doba je jinde, ceny se zvedly a je těžké vyjít.
Místo díků by jí měli přidat
Zatímco jiní se obávají, že přijdou o práci, pokud si řeknou o přidání, Eva se neostýchala. Cítí se pevná ve svých kramflecích, a proto šla za šéfem s požadavkem o přidání peněz nejednou. Spokojila by se alespoň s dorovnáním inflace, ale místo toho přišlo jen ubohé:
Děkuji za Tvou práci, ale teď to nejde.
A co na to říct? Od té doby, co jsou peníze, není potřeba děkovat. Místo díků se dnes platí! Bohužel ne všude, a to ani v případě, že zaměstnavatel je s prací zaměstnance spokojený.
Vzdala to a odchází
Jenže co když zaměstnanec není spokojený? A já si myslím, že s platem, který je na mrtvém bodě už 10 let, bude spokojený málokdo.
Eva rezignovala, protože cítí silnou frustraci a nespravedlnost. Připadá si jako hlupák, který dře za almužnu a nechá si to líbit. Chápu, že ne každý má odvahu dát výpověď, ale Eva ji konečně po deseti letech našla a odešla ze dne na den. Nemá v merku jinou práci, ale věří, že ji se svými zkušenostmi brzy najde. Ještě předtím se ale chystá na dovolenou k moři, aby na hledání nové práce načerpala potřebnou sílu. Prostě už nemohla dál, a co snášela roky, v ní teď bouchlo. Zaměstnanci by se nikdy neměli cítit nedoceněně.
