Článek
Naše dvanáctileté dítě z toho nadšené nebylo, obávalo se nudy. Ale ta netrvala dlouho. Hned druhý den u bazénu se seznámil s klukem v podobném věku. Oba zmizeli do vody a od té chvíle byli nerozluční kamarádi. Společně stavěli hrady z písku, lovili mušle, hráli volejbal a večer trávili na diskotékách pro děti. My s manželem jsme si užívali vzácné ticho a soukromí. Odpolední kávu bez „mámooo“, knížku bez přerušení.
Kluci se začali scházet i mimo areál hotelu. Chodili na palačinky, trávili čas na herních automatech a vyměňovali si plány, co všechno si po návratu napíšou. Náš syn nám pořád dokola opakoval, že by si přál, aby nebydleli tak daleko od sebe. A my jen přikyvovali, aniž bychom věděli, kdo jsou ti lidé, se kterými náš syn tráví většinu času.
Setkání při balení kufrů
Poslední večer před odjezdem si kluci ještě hráli u bazénu, když k nám přišla žena s úsměvem. „Promiňte, vy jste rodiče Matyho?“ přikývli jsme a začali se bavit. Po chvíli přišel i její muž a najednou se na nás oba podíval trochu déle. „Počkej… ty jsi náhodou nebyl na základce v Písku? Osmá bé?“ Ztuhli jsme.
Ano, byl. A ano, tenhle muž byl kdysi mým spolužákem, se kterým jsme společně jezdili na výlety, hráli stolní fotbal a dělili se o svačiny. Jeho žena byla na vedlejší škole a chodila s námi bruslit. Dvacet let jsme se neviděli a teď jsme se náhodou sešli v zahraničí, aniž bychom o sobě cokoliv tušili.
Svět je opravdu malý
Po tomhle zjištění jsme ještě dlouho do noci seděli na terase, vzpomínali, smáli se a plánovali, že bychom se měli potkat i doma. Ukázalo se, že bydlí jen dvacet minut od nás. Vyměnili jsme si kontakty, a děti už mezitím plánovaly přespání, návštěvy a výlety.
Je zvláštní, jak si někdy život najde cestičku, která člověka vrátí zpátky tam, kde to všechno začalo. Náš syn našel kamaráda a my jsme díky tomu znovu objevili staré známé. Tahle dovolená pro nás nebyla jen o moři a odpočinku. Byla i o setkání, které by bez dětí zřejmě nikdy nenastalo.
