Článek
Na Ondřeje Sokola si veřejnost za roky zvykla hlavně jako na muže, který si poradí s improvizací, ostrou pointou i živým publikem. Působí jistě, pohotově a často až neotřesitelně. Právě proto je zajímavé, že v soukromí podle všeho vyhledává spíš opačný pól, tedy ticho, odstup a prostředí, které mu dovolí zvolnit. O svém zázemí mluví jen výjimečně a dlouhodobě platí, že si osobní život hlídá mnohem pečlivěji než většina známých tváří české televize.
Paradoxně tak nejvíc napověděla doba, která převrátila život vzhůru nohama téměř všem. Právě během covidových omezení se totiž obývací pokoje moderátorů a herců na čas proměnily v improvizovaná studia. Sokol tehdy moderoval pořad Spolu z domu, který vysílala Nova, a diváci tak mohli zahlédnout víc, než by za běžných okolností zřejmě kdy ukázal. Formát vznikl jako reakce na mimořádnou situaci a skutečně stavěl na tom, že známé tváře vysílaly ze svých domovů.
Právě tehdy se ukázalo, že jeho bydlení nestojí na přehlídce drahých efektů, ale spíš na vkusu, vzdušnosti a promyšlených detailech. Z krátkých záběrů bylo patrné, že doma dává přednost modernímu stylu, světlým tónům a prostoru, který nepůsobí přeplněně. Obývací část vypadala elegantně, ale ne chladně. Naopak měla v sobě něco klidného a zabydleného. Světlá sedačka, bílá knihovna, velká okna a tmavší závěsy dohromady vytvářely prostředí, které nepůsobí jako výstavní kulisa, ale jako místo, kde se opravdu žije.
A pak je tu moment, který na sebe strhl největší pozornost. Taneční tyč v obýváku. Přesně ten druh detailu, který by u člověka s jeho veřejným obrazem čekal málokdo. Ne proto, že by do moderního interiéru nepatřila, ale proto, že u Sokola si většina lidí automaticky představí knihy, humor a pracovní zápřah, ne zrovna poledance vybavení vedle obývací zóny. Jenže právě to je na celém pohledu do jeho domova možná nejzajímavější. Interiér nepůsobí strojeně ani předvídatelně. Naopak dává najevo, že za pečlivě hlídaným soukromím je člověk, který nemá problém s nadsázkou, hravostí ani s prvkem, jenž naruší očekávání. Podle dostupných záběrů na tyči navíc sám předvedl i několik kousků, spíš pro pobavení než jako velké gesto.
Zajímavé je, že stejně silně jako ona nečekaná kuriozita působí i další části prostoru. Knihovna plná titulů naznačuje vztah ke čtení, který k jeho profesi vlastně dobře sedí. Člověk, který pracuje s textem, tempem a významem, mívá ke knihám blízko častěji, než se na první pohled zdá. Vedle toho se v záběrech objevila i sbírka kytar zavěšených na zdi, a právě tam se jeho domov přestává jevit jen jako hezky zařízené místo. Začne působit jako osobní prostor se stopami zájmů, nálad a každodennosti. Hudba v něm očividně nehraje vedlejší roli. Jedna věc je mít doma designový interiér, druhá věc je, když z něj zároveň vyčtete, co jeho obyvatel opravdu má rád.
V dalších záběrech byl k vidění také prostorný schodišťový prostor ze dřeva a kovu a na stěnách fotografie, které působily jako rodinné snímky. Právě tady se moderní styl potkává s něčím mnohem osobnějším. Celý dům nepůsobí dojmem sterilního showroomu. Má v sobě život, pohyb i připomínky toho, že za známou tváří stojí normální rodinný rytmus se vším, co k němu patří. A možná právě v tom je největší síla onoho krátkého nahlédnutí. Nešlo o přehlídku luxusu, ale o letmý pohled do prostoru, který si na nic nehraje.
O místě, kde přesně dům stojí, veřejně mnoho informací nepadá. Ví se jen, že jde o okraj Prahy a že sám Sokol mluvil o tom, že tam žije téměř vesnickým způsobem. To je formulace, která vlastně sedí i k dojmu z interiéru. Ne kvůli rustikálním prvkům, ty tam naopak nehrají hlavní roli, ale kvůli celkové atmosféře. Jako by šlo o prostor, kde se dá po práci vypnout, zavřít dveře a aspoň na chvíli se odříznout od ruchu města i od neustálé pozornosti. Pro člověka, který tráví velkou část života mezi lidmi, světly a kamerami, to zní spíš jako nutnost než jako rozmar.
Rodinné zázemí je navíc podle dostupných informací poměrně živé. Ondřej Sokol má dvě děti z předchozího vztahu a jeho partnerka jedno, takže domácnost rozhodně nepůsobí jako tiché útočiště pro dva. Spíš jako místo, kde se střídá klid s rušnými chvílemi a kde se soukromí neskládá jen z designu, ale hlavně z každodenního fungování. I tím se vysvětluje, proč dům podle všeho nepůsobí chladně ani přehnaně stylizovaně. Je moderní, ale zároveň obyvatelný. Vkusný, ale ne odtažitý. A to je kombinace, která bývá v podobných interiérech mnohem vzácnější, než by se mohlo zdát.
Výraznou roli v jeho životě ale nehraje jen dům u Prahy. Důležité místo mají také Jeseníky, kam se rodina vrací na chalupu. Tento motiv dává celému obrazu další rozměr. Praha představuje práci, natáčení, divadlo a tempo, které člověka drží v neustálém pohybu. Hory naopak nabízejí únik, zpomalení a návrat k něčemu známému. U Sokola to navíc není náhodná volba, protože pochází ze Šumperku, kde prožil dětství a studoval gymnázium. Vztah k tomuto kraji tak nepůsobí jako víkendová stylizace, ale jako přirozené pouto ke krajině, která je součástí jeho životního příběhu.
Právě tahle dvojkolejnost je na jeho bydlení možná nejzajímavější. Městský dům na kraji Prahy a únik do hor nejsou dva neslučitelné světy. Naopak vytvářejí obraz člověka, který potřebuje vedle pracovního tempa také zázemí, kde může být sám sebou. V jednom prostoru má pořádek, knihy, hudbu a rodinný život. V druhém ticho, přírodu a návrat ke kořenům. V součtu to nepůsobí jako obraz celebrity, která chce ohromit, ale jako portrét člověka, jenž si velmi dobře uvědomuje, co od domova očekává.
A možná právě proto nahlédnutí do jeho soukromí zaujalo tolik lidí. Nešlo jen o zvědavost, co má známý moderátor doma v obýváku. Šlo spíš o střet mezi veřejným obrazem a realitou. Na obrazovce bývá rychlý, sarkastický a neustále připravený reagovat. Doma ale působí jeho svět jinak. Je klidnější, měkčí a mnohem méně okázalý, než by leckdo čekal. A přesto v něm zůstává kus humoru i překvapení. Třeba v podobě taneční tyče, která se stala nejvýraznějším detailem prostoru, ale ve výsledku říká ještě něco víc. Že i velmi hlídané soukromí může občas prozradit přesně tolik, aby si člověk udělal obrázek. A že ten obrázek může být mnohem zajímavější než jakákoli okázalá vila nebo prvoplánový luxus.
Zdroje:
