Článek
Když jsem začala chodit s Petrem, neřešila jsem, co má na talíři. Láska na začátku většinou přebije všechno i pizzu s párkem v rohlíku jako snídani. Jenže po pár týdnech chození jsem si všimla, že to není jen občas. On takhle opravdu jí. Každý den. Bez výjimky.
Zatímco já si ráno dám jogurt, on otevře plechovku párků. Místo oběda si koupí bagetu na benzínce, k večeři chipsy a tři energeťáky. Zeleninu obchází obloukem, vodu prý pije jen v případě nouze. První týdny jsem nad tím mávla rukou. Říkala jsem si, že ho časem „přeučím“.
Zkusila jsem mu vařit. Poctivou polévku, zeleninové rizoto, kuře na paprice. Tvrdil, že mu chutná, ale porce nikdy nedojedl. O hodinu později si šel „doplnit energii“ tyčinkou z automatu. Jednou jsem ho dokonce přistihla, jak si tajně do mého guláše dolévá kečup. Kečup do guláše! V tu chvíli jsem pochopila, že tady asi narazím.
Zlom nastal, když jsme jeli na víkend pryč. Chtěla jsem si udělat piknik. Nakoupila jsem sýr, pečivo, ovoce, domácí limonádu. On přinesl chipsy a balení instantních polévek s nudlemi. Uprostřed louky si zalil plastový kelímek horkou vodou z termosky a jedl ho s blaženým výrazem, zatímco já chroupala hrozny a koukala jako opařená.
Zkusila jsem si s ním o tom promluvit. Ne přísně, jen tak mezi řečí, že se bojím o jeho zdraví, že bych chtěla, abychom jedli společně, něco normálního. Nechápal. Prý tohle jí celý život a nikdy mu nic nebylo. „Jsem živý, ne?“ odpověděl, když jsem se ho snažila přesvědčit, že čtyři kafe denně a dva energeťáky nejsou úplně nejlepší kombinace.
Nechci nikoho měnit. Ale upřímně, žít s někým, kdo odmítá zeleninu, přidává kečup i do špaget carbonara a tvrdí, že vaření je ztráta času, je těžší, než jsem čekala. Jeho návyky nejsou jen o jídle. Jsou to jeho priority, jeho rytmus dne, jeho pojetí péče o sebe. A zatímco já pomalu přemýšlím, co dám zítra do krabičky do práce, on si plánuje, jaká nová příchuť chipsů právě vyšla.
Možná to zvládneme. Možná ne. Ale momentálně si já vařím čočku a on si ohřívá hotdog. Každý ve své bublině. Společně. Ale každý po svém.
