Článek
Jenže tahle nenápadná věc skrývá trik, který mi dlouhá léta unikal a troufnu si říct, že většině lidí taky. Přitom stačí jen vědět, jak ji používat, a ušetříte si spoustu času i námahy. Před pár týdny jsem chystal oběd, zrovna bylo potřeba oloupat větší množství mrkve na salát. Sedím u stolu, před sebou mísu a hromádku oranžových mrkví, a škrábu jednu po druhé.
Po chvíli mě začaly bolet prsty i zápěstí, protože ten pohyb je pořád stejný. Odshora dolů, otočit, znovu odshora dolů. Nic příjemného, zvlášť když víte, že vás čeká dalších deset kousků. V tu chvíli přišla partnerka, koukla se na mě a jen se usmála. „Ty nevíš, že to jde i obráceně?“ zeptala se, jako by šlo o nejpřirozenější věc na světě.
Upřímně, nechápal jsem. Co myslí obráceně? Vždyť škrabka má čepel, kterou táhnu směrem od sebe, a to je celé. Jenže ona vzala jednu mrkev a začala loupat nejen směrem od sebe, ale i směrem k sobě, jedním plynulým pohybem tam i zpátky. Vypadalo to tak samozřejmě, že jsem si připadal jako úplný hlupák, že jsem na to nepřišel sám. Přitom je to logické: čepel škrabky je obvykle oboustranná, takže se řeže v obou směrech.
Zkusil jsem to taky. Nejdřív jsem měl pocit, že si tím spíš uříznu prst, protože pohyb směrem k sobě jsem nikdy nedělal, ale po pár tazích jsem si zvykl. A najednou jsem byl dvakrát rychlejší. Opravdu dvakrát, žádné přehánění. Místo abych po každém tahu musel zeleninu otočit a znovu najít správný úhel, prostě jsem jel tam a hned zpátky, aniž bych nástroj zvedal. Mrkev byla hotová za pár vteřin, brambory ještě rychleji.
Když jsem o tom pak mluvil s kamarády, zjistil jsem, že o téhle možnosti nemá tušení většina z nich. Škrabku považují za jednoduchý nástroj, u kterého není co řešit. Ale jakmile jim to ukážete, rozsvítí se jim oči. Stejně jako mně, když mi to ukázala partnerka. Jenže to není všechno, má to ještě jednu výhodu.
Když škrábete zeleninu jen jedním směrem, zbytečně namáháte ruku. Ten jednostranný pohyb je pořád stejný a zatěžuje stejné svaly a klouby. Dvojitý tah tam a zpět rozloží práci rovnoměrně a je to mnohem pohodlnější. Po delším škrábání už nebolí zápěstí a nebrní prsty. Tohle ocení každý, kdo připravuje větší množství zeleniny, třeba na rodinnou oslavu nebo vánoční bramborový salát.
A ještě jedna věc, kterou jsem si uvědomil až později. Když děláte oba směry, odpadá i ten neustálý nepořádek na stole. Víte, jak to bývá. Slupky odlétají všude kolem, kousky končí na zemi, na oblečení, všude možně. Když ale táhnete čepel oběma směry, slupky padají přímo dolů, protože zeleninu tolik netočíte v rukách a držíte ji stabilně nad miskou nebo prkénkem. Méně práce s úklidem a žádné šlapání po kouscích brambor na zemi.
Je to až směšné, jak může taková drobnost změnit způsob, jak něco děláte celý život. Představte si, že dvacet let něco děláte jedním způsobem, myslíte si, že to je jediná správná cesta, a pak přijde někdo, kdo vám během pěti sekund ukáže, že to jde rychleji, snadněji a bez námahy. A vy si jen říkáte: proč jsem na to nepřišel sám?
Od té doby škrabku používám jinak a pokaždé si vzpomenu, jak jsem předtím dřel, místo abych využil její plný potenciál. A taky si uvědomuju, kolik takových malých „triků“ kolem nás existuje. Nástroje, věci, postupy, používáme je celý život, ale nikdy se nezamyslíme, jestli by to nešlo lépe. Přitom někdy stačí jen se dívat, učit se od druhých a nebát se zkusit něco nového, i když to na první pohled vypadá nezvykle.
Takže pokud máte doma škrabku, běžte do kuchyně, vezměte bramboru nebo mrkev a zkuste to. Jeden tah od sebe, druhý k sobě, plynule, bez zvedání ruky. Možná vám to ze začátku nepůjde, ale po chvíli se dostaví ten pocit „aha“. A už se nebudete chtít vracet k původnímu způsobu.
Není to žádný převratný objev, žádná složitá věda, jen maličkost, která šetří čas, síly a trochu i nervy. A přiznejme si, těch se v kuchyni občas hodí ušetřit co nejvíc.
