Článek
Takový malý nápad
Psal se rok 1984 a mladý ruský programátor ze Sovětské akademie věd Alexej Pažitnov seděl ve své kanceláři a znuděně zíral do počítače Elektronika 60, který právě s velkou pompou dorazil z továrny ve Vladivostoku. I když se oficiálně jednalo o naprostou novinku, Alexej věděl, že s moderními západními počítači se nedá tato přerostlá kalkulačka vůbec srovnat. Elektronika 60 používala technologii z roku 1978 a nedisponovala dokonce ani základní rastrovou grafikou. I když v akademii pracoval na programech pro rozpoznávání hlasu, vedení požadovalo, aby všichni zaměstnanci otestovali výkon tohoto „sovětského zázraku“ a Alexej proto musel vymyslet, jak z klacků a hlíny postavit mrakodrap.
Sovětský počítač Elektronika 60
Alexej byl v první řadě umělec a až potom programátor. Jeho matka byla novinářka, otec umělecký kritik, a tak vyrůstal obklopen audiovizuálním uměním, což v kombinaci s přirozeným nadáním pro matematiku utvářelo jeho jedinečný charakter. Hry ho vždy bavily, ale na akademii na ně moc prostoru nezbylo.
Jak tak pozoroval černou obrazovku a snažil se přijít na to, čím by otestoval opravdový potenciál Elektroniky 60, vzpomněl si na stolní hru pentomino, kterou v dětství hrával. Její cíl byl jednoduchý - poskládat dřevěné tvary tvořené pěti čtverci do předem určeného rámečku, aby vše dokonale lícovalo. Alexej koncept zjednodušil tak, že tvary byly tvořeny pouze čtyřmi čtverci, místo skládání do rámečku se pohybovaly automaticky shora dolů a cílem bylo vytvořit co nejvíce nepřerušených vertikálních linek jejich pohybováním a otáčením. To vše sice tvořily pouze textové znaky, ale hra byla skvělá. Pojmenoval ji Tetris, kombinací slov tetra (řecky „čtyři“) a tenis. O pár měsíců později, v červnu 1985, se Alexej svým výtvorem pochlubil kolegům z akademie.
„Soudruzi hrají a nechtějí pracovat!“
Všechny Alexejovy kolegy pohltilo herní šílenství. Nikdo jednoduše nedokázal Tetrisu odolat a v pracovní době soudružky a soudruzi skládali kostičky do virtuálních řádků. Takto si Tetris nejdříve podmanil akademii věd, poté se stejný scénář opakoval i v Moskevském lékařském institutu, kam si vyžádal kopii hry Alexejův kamarád Vladimir Pochilko. „Soudruzi kolegové pořád jen hrají tvoji hru a nechtějí pracovat,“ telefonoval Vladimir Alexejovi. V jednu chvíli dokonce zkolabovala komunikace s akademií věd. Situace byla tak vážná, že nakonec muselo zasáhnout KGB, hru zabavit a oficiálně ji v celém Sovětském svazu zakázat. V tu chvíli si Tetris našel cestu na západ. Přes černý trh se dostal do Maďarska, kde si ho všiml Robert Stein, zakladatel společnosti Andromeda Software.
Stein byl původem Maďar, ale v polovině 50. let odešel do Velké Británie, kde viděl více příležitostí pro uplatnění svého podnikatelského talentu. Roku 1986 si při cestě do své budapešťské pobočky všiml, že jeden z pracovníků hraje Tetris. Stein ihned pochopil princip a návykovost hry a rozhodl se z ní vytěžit miliony. Rychle kontaktoval Sovětskou akademii věd, aby získal licenci. Byl nasměrován na společnost Elektronorgtechnika, zkráceně ELORG.
ELORG měl sídlo v Moskvě
ELORG spravoval sovětský software a elektroniku a Tetris vlastnil prakticky od chvíle jeho stvoření. Alexej Pažitnov hru sice naprogramoval, ale jeho práce podle tehdejších zákonů patřila všemu sovětskému lidu a on z jejího prodeje Robertu Steinovi neviděl ani kopějku. Nelze ale říct, že by nějak tratil, protože Stein získal od Sovětů licenci na Tetris přes faxovou domluvu za směšných 10 000 dolarů. Taková částka nebyla nijak závratná ani pro soudruhy v ELORGU - jen pro zajímavost, v té době byla cena za nejnovější počítač značky NeXT kolem 7 000 dolarů. Sověti jednoduše nechápali, jak obrovské peníze se točí na trhu videoher a licenci Tetrisu brali spíše jako jednorázovou věc a pár valut do kapsy navíc.
Robert Maxwell, hromotluk z Čech
Stein mezitím licencoval Tetris svému obchodnímu partnerovi Robertu Maxwellovi, mediálnímu magnátovi a majiteli herního vydavatelství Mirrorsoft.
Maxwell se narodil v Československu jako Jan Hoch, ale vzhledem ke svému židovskému původu za války utekl a rozhodl se bojovat proti nacistům v britské armádě, za což dostal od generála Montgomeryho osobně medaili. Poté si změnil jméno, vydělal peníze prodejem vědeckých knih, koupil britský deník The Mirror a se svou rodinou žil v Londýně. Mezi svými podřízenými i obchodními partnery byl znám jako drsný a nesmlouvavý obchodník, díky čemuž si vysloužil přezdívku „bouncing Czech,“ tedy hromotluk z Čech.
Maxwell nechal hru v roce 1986 vyrobit pro počítače IBM a v roce 1988 i pro operační systém Microsoft DOS a domácí počítače C65, Amiga, ZX Spectrum a další. Prostřednictvím své americké pobočky Spectrum HoloByte ji distribuoval do USA, kde on sám viděl příležitost pro zisk.
Na veletrhu elektroniky v Las Vegas zaujal Tetris mladíka Henka Rogerse, nizozemského herního vývojáře a zakladatele vydavatelství Bullet-Proof Software. Také Rogers v padajících kostičkách okamžitě spatřil neuvěřitelný potenciál. Koupil licenci pro počítače, ale věděl, že se svým malým vydavatelstvím nemá ani zdaleka šanci Tetris ve velkém distribuovat. Kontaktoval proto giganta a legendu videoherního průmyslu, společnost Nintendo, pro kterou občas sháněl zajímavé hry.
Eso v kapse
Řediteli Nintenda, panu Hiroši Jamaučimu, se Tetris líbil. Měl stejný talent na odhalování výhodných příležitostí jako Stein, Maxwell i Rogers. Navíc měl eso v kapse, novou videoherní konzoli, která se chystala dobýt svět. Odkázal proto Rogerse na prezidenta americké divize Nintenda Minoru Arakawu a jeho kolegu, místopředsedu Howarda Lincolna, kteří na tomto zázračném projektu pracovali.
Arakawa a Lincoln představili Rogersovi Game Boy, takzvaný handheld, přenosnou konzoli do ruky. Tu se Nintendo chystalo vypustit na trh v roce 1989, tedy za pouhý rok. V tu chvíli Rogers věděl, že všechno do sebe dokonale zapadlo. Přesvědčil Arakawu a Lincolna, že prodej Game Boye bude mnohem lepší, pokud bude s konzolí dodáván oblíbený Tetris. O Tetrisu se vědělo, že je to „ta návyková hra ze Sovětského svazu,“ a tak oba pánové souhlasili. Pověřili Rogerse, aby zařídil licenci pro vydání hry na konzole a především konkrétně na Game Boy.
Přenosná konzole Nintendo Game Boy
Rogers se rychle sbalil, popadl svoji kopii Tetrisu z lasvegaského veletrhu a odletěl do Moskvy, kde chtěl osobně získat licenci na konzolový Tetris přímo v sídle ELORGu. Sešel se s jeho místopředsedou Jevgenijem Belikovem, narovinu mu pověděl o svých záměrech a ukázal mu svůj zakoupený Tetris. Soudruh Belikov však po spatření diskety od Maxwellova vydavatelství Spectrum HoloByte nemohl uvěřit vlastním očím. ELORG prodal licenci Robertu Steinovi na distribuci Tetrisu od Andromeda Software, ne na přeprodávání práv ostatním vydavatelům. „Tahle verze Tetrisu je nelegální,“ řekl Belikov a Rogers se vrátil nejen bez licence na konzole Nintendo, ale také bez své licence na počítače. Když pak ELORG zjistil, že se Tetris stal na západě hitem, okamžitě začal jednat.
Řetězová reakce problémů
Belikov poslal fax Robertu Steinovi, kde ho o jeho nelegálních praktikách informoval. Stein se mu snažil vysvětlit, že jen stačí upravit smlouvu, jenže Belikov ji odmítl podepsat, dokud ELORG nedostane podíl z dosavadního prodeje nelegálních kopií Tetrisu. Na to Stein peníze neměl, protože jeho společnost Andromeda Software žádný Tetris neprodávala. Veškerý prodej na západě zajišťoval ten protivný čecháček Robert Maxwell.
Stein to šel Maxwellovi sdělit a mediální magnát z toho neměl radost. Ve skutečnosti doslova zuřil. Stihl totiž prodat další práva na Tetris americkému Atari, největšímu soupeři Nintenda. Atari začalo Tetris distribuovat v podobě arkádových automatů a dokonce na vlastní pěst vydalo verzi na konzoli NES od Nintenda, což v té době byla neuvěřitelně kontroverzní praxe. Maxwell najednou musel skousnout realitu, v níž nevlastní absolutně žádná práva na Tetris a navíc to bude muset vysvětlovat lidem z Atari.
Zprávy se šířily rychle a nervózní Atari se chtělo ujistit, že jejich licence je v pořádku. Maxwell vše odkýval a poslal svého syna Kevina, který zastával v Mirrorsoftu pozici ředitele, do ELORGu, aby se Sověty zpětně vyjednal novou licenci. S vírou, že se tím vše vyřeší, lhal Robert Maxwell nejen společnosti Atari, ale zároveň o této skutečnosti ani neinformoval Steina. Ten v přesvědčení, že on sám musí zajistit Maxwellovi řádnou licenci, rovněž odletěl do Moskvy vyjednávat. A k tomu všemu se do toho motal Henk Rogers za Nintendo, které po Tetrisu toužilo natolik, že mu poskytlo 5 000 000 dolarů k zajištění práv.
Největší bitva studené války
I když se to zdá absurdní, v moskevském sídle ELORGu se v jeden den ve stejnou chvíli nevědomky sešli Robert Stein, Kevin Maxwell i Henk Rogers. Zatímco se Stein a Kevin Maxwell v očích Jevgenije Belikova snažili legalizovat svoje nekalé praktiky, Rogers přijel jakožto zástupce věrohodné firmy vyjednat nová práva. Stein stále věřil, že svou smlouvu pouze obnoví a vše bude v pořádku. Maxwell nabídl 1 000 000 dolarů a dovoz odborných knih z jeho vydavatelství. No a Rogers za Nintendo rovnou nabídl 5 000 000 dolarů a podíl z prodeje. Je asi jasné, jak se Belikov v zájmu Sovětského svazu rozhodl.
Smlouvu na tak velkou částku přijeli do Moskvy podepsat osobně Minoru Arakawa i Howard Lincoln. Cesta proběhla v utajení, protože se nikdo z Atari ani Mirrorsoftu nesměl dozvědět o tom, že ELORG začal spolupracovat s Nintendem. Arakawa a Lincoln si s Belikovem sedli a domluvili se, že ELORG oficiálně potvrdí bezpodmínečné vlastnictví práv na Tetris v případě, že by si na hru někdo na západě dělal zálusk.
Práva na Tetris pro konzole i handheldy tedy oficiálně patřily Nintendu. Atari se sice snažilo soudně prokázat svůj nárok na Tetris, ale neúspěšně. Všechny jeho kopie musely být staženy s varováním, že pokud tak neučiní, Nintendo už jim nelicencuje žádnou hru na své konzole. A to si Atari po všech svých eskapádách nemohlo dovolit, když navíc před pár lety svými nekvalitními hrami téměř zlikvidovalo videoherní průmysl.
Jenže tu byl ještě Robert Maxwell rozpálený do běla. Miliardový Tetris si nechtěl nechat jen tak proklouznout mezi prsty. Proto nasedl na svůj soukromý tryskáč a odletěl do Moskvy přímo za sovětským prezidentem Michailem Gorbačovem. Argumentoval, že obchodovat s Američany je doslova zrada komunismu a že v distribuci jeho vydavatelství Mirrorsoft bude Tetrisu dána potřebná péče, aby dobře reprezentovala sovětskou velmoc. Gorbačov Maxwellovi sdělil, že jeho země prochází devastující krizí a nemá proto čas vyjednávat práva k nějaké videohře. A tak se Robert Maxwell, do té doby úspěšný Čecho–Angličan a válečný hrdina původem ze zapadlé vesničky Slatinské doly, musel jako zmoklý pes vrátit do Londýna s nepořízenou.
Sovětský prezident Gorbačov se potýkal s nespokojeností obyvatel
Konec dobrý, ne vše dobré
Minoru Arakawa a Howard Lincoln si užívají svůj zasloužený důchod. I díky jejich rozhodnutí přidat Tetris do každého balení Game Boye se tento handheld stal druhou nejprodávanější přenosnou konzolí v historii, poražen pouze dalším Nintendo handheldem, konzolí Nintendo DS.
Arakawa a Lincoln vedli americkou pobočku Nintenda v jeho zlaté éře
Robert Stein si svým šmelinářstvím s právy na Tetris vydělal pouhých 150 000 dolarů. I když úspěšně pokračoval ve vydávání videoher v Evropě, svůj přístup si celý život vyčítal. Zemřel přirozenou smrtí v roce 2018 ve vysokém věku, obklopen rodinou a přáteli. V Maďarsku je dodnes známý jako „Otec maďarských videoher“.
Robert Stein sice Tetris nezískal, ale prožil spokojený život
Robert Maxwell zemřel v roce 1991, dva roky po neúspěšné bitvě o Tetris. Za dosud nevyjasněných okolností se utopil po pádu ze své jachty poblíž Kanárských ostrovů. Po jeho smrti vyšlo najevo, že zpronevěřil důchodové fondy svých zaměstnanců a jeho mediální impérium se kvůli více než miliardovému dluhu okamžitě rozpadlo. Jeho pohřbu na Olivové hoře v Jeruzalémě se účastnil například izraelský prezident Chaim Herzog nebo nejvyšší vedení Mossadu. Maxwellův syn a zároveň ředitel Mirrorsoftu Kevin byl zproštěn spoluviny a v roce 2018 založil s bratrem Ianem nadaci pro boj s islámským terorismem.
Rodinu Maxwellů dodnes provází kontroverze
A co Alexej Pažitnov a Henk Rogers? Ti se stali nejlepšími přáteli a později spolu založili firmu The Tetris Company, která dodnes vydává jediné oficiální verze Tetrisu. Rogersův upřímný a férový přístup k získání licence zapůsobil nejen na Alexeje, ale také na Belikova a celé vedení ELORGu. Po rozpadu Sovětského svazu se stal ELORG soukromou společností pod vedením Belikova, který ji v roce 2005 prodal Alexejovi a Henkovi. Oba dnes žijí v USA.
Henka a Alexeje boj o Tetris spojil v nerozlučné přátele
Tetris je dodnes nejprodávanější videohra v historii.
Prodalo se ho více než 520 000 000 oficiálních kopií.
Původní verze Tetrisu je umístěna ve stálé expozici Muzea moderního umění v New Yorku.
◀❖▶
A takový je neuvěřitelný příběh Tetrisu, videohry, kterou zná každý. Pokud vás můj velmi stručný článek zaujal a chtěli byste se o zajímavé historii Tetrisu a aktérech dozvědět více detailů, určitě si přečtěte tyto knihy, které mi sloužily jako primární zdroje:
- Tetris: The Games People Play (napsal Box Brown, vydalo SelfMadeHero v roce 2016)
- The Tetris Effect (napsal Dan Ackerman, vydal Oneworld v roce 2016)
- Alexey Pajitnov - The Incredible Story of the Creator of Tetris (napsal Daniel Ichbiah, vydalo Pix 'N Love v roce 2017)
- All Your Base are Belong to Us (napsal Harold Goldberg, vydal three Rivers Press v roce 2011)
- Pád - Záhadná smrt mediálního magnáta Roberta Maxwella (napsal John Preston, vydalo MediaRey v roce 2022)
On-line zdroje:
