Článek
Před rokem 1989 vypadala mapa světového bohatství a životní úrovně zcela jinak, než je tomu dnes. Často slýcháme i z úst předních politiků, jak se nám nedaří, živoříme a jak naše země zaostala nebo nezvládla přechod od komunismu k demokracii. Nic nemůže být vzdálenějšího pravdě a data naopak hovoří o českém ekonomickém zázraku, který nám ostatní země, včetně těch nejvyspělejších, mohou závidět.
Úspěch patří všem občanům České republiky, nikoli politikům
V roce 1989 byli bohatší i Libyjci, Íránci, Sověti, Bulhaři, Mexičané, Brazilci a seznam zdaleka nekončí, naše republika byla řazena mezi rozvojové země. Češi svým ekonomickým výkonem na obyvatele šestinásobně zaostávali za Německem nebo Rakouskem a Sověti naše Československo zcela otevřeně a transparentně vykořisťovali - kupovali za nevýhodné ceny místní uhlí či uran, zničili přírodu a bránili komunistické vládě uzavřít výhodné dohody se západními státy. Dokládá to i fakt, že obyvatelé Sovětského svazu byli více než dvakrát bohatší oproti občanům Československa.
Pro vyhledávání ve zdrojových tabulkách (zdroj 1, zdroj 2) bohatství světa v roce 1989 je třeba zadat metriku GDP per capita.
Pojmenování oněch 36 let nezávislosti a demokracie ekonomickým zázrakem je na místě, žádnému státu kromě České republiky se totiž nepodařilo srovnatelně zbohatnout a tento trend ukazuje smutný obrázek o tom, kde mohla Česká republika být, kdyby roku 1948 nedošlo k převzetí moci totalitním režimem. Není to zásluha žádné konkrétní vlády, za 36 let tu bylo mnoho lepších i horších vlád. Zásluhu na bohatství a životní úrovni v naší zemi mají především sami obyvatelé České republiky, kteří někdy mají z mého pohledu nepochopitelnou tendenci své úspěchy marginalizovat a stále hledat cokoli negativního. Stejně jako je třeba pojmenovat chyby a problémy, je třeba také ocenit úspěch a rozhodně si ocenění zasloužíme - data mluví jasně.
Prosím čtenáře - nehledejte v tomto článku jakoukoli politickou preferenci či přiřknutí úspěchu na transformaci České republiky někomu konkrétnímu. Nic takového zde nenajdete. Jediné, co se snažím textem níže předat, je doklad ve zdrojích a datech o úspěšné cestě nás všech, rodičů i dětí, za uplynulých 36 let, kdy jsme předběhli mnohé státy a prokázali, že jsme národ šikovný, silný, odolný a schopný. Musíme si jen vládnout sami a vymanit se z područí Ruska. Tak málo stačí k bohatství.
Rok 1989 - Sověti i Bulhaři byli dvakrát bohatší než Češi
Výchozí porovnání úspěchu Čechů v porovnání se zbytkem nejen postkomunistických zemí vychází z roku 1989. V té době byl výkon v HDP občana Československa na úrovni 2 700 až 3 000 dolarů ročně. Srovnatelný výkon vykazovali Brazilci nebo Mexičané. Africké státy Botswana, Gabon, Libye a nebo Jihoafrická republika na tom byly lépe. Také Sověti nebo Bulhaři byli více než dvakrát bohatší a Češi zaostávali šestinásobně proti Rakušanům, trojnásobně proti Slovincům a převyšoval nás i Irák.
Ze skupiny nejvyspělejších ekonomik světa za první republiky jsme se propadli hluboko pod mnoho skutečně rozvojových zemí a západní životní úroveň i související bohatství bylo nedosažitelné. Kombinace komunistického režimu, plánovaného hospodářství a vykořisťování Sovětským svazem byla zničující. Ani první republika nebyla dokonalá, její ekonomický výkon byl zejména v průmyslu ohromující, ale vnitřní politické rozkoly a nůžky mezi chudobou a bohatstvím byly - v té době zcela běžně - enormní.
Také je znát, že v období Sovětské okupace životní úroveň nerostla, ale stagnovala. O tom hovoří zejména statistika průměrného růstu ekonomiky v období 1970 až 1998. Ten byl na průměrné úrovni 0,3 % a ta je silně ovlivněna silným porevolučním růstem HDP, lze tedy zcela jistě říci, že jsme v normalizačním období rozhodně jako stát neprosperovali.
Výsledkem komunistického režimu byl tedy propad z 15. místa na světě pod země jako Gabon, Botswana, Irák, Lybie anebo Jihoafrická republika. Obyvatelé těchto zemí by v dnešní době dali jistě cokoli za to, aby se měli tak dobře, jako se máme my po 36 letech od sesazení komunistického režimu.
Rok 2025 - Češi jsou nejbohatší občané postkomunistických zemí
A tak jsme mezi lety 1989 a 2025 předběhli Maďary, Sověty, Rusy, Bulhary, Brazilce, Mexičany, Gabonce, Jihoafričany, ale dokonce i Portugalce, Španěly nebo Řeky - ti byli před sametovou revolucí násobně bohatší.
Vypovídající je také porovnání s dnešním Ruskem, které nás okupovalo a vykořisťovalo. Průměrný občan České republiky je třikrát bohatší než běžní Rusové a průměrný občan České republiky vlastní čtyřnásobný majetek v porovnání se svým ruským protějškem.
U majetku na osobu se zastavím také. V rámci postkomunistických zemí není nikdo bohatší než průměrný Čech. Pravidelně s námi soutěží o první příčku Slovinci, ale ti byli co do ekonomického výkonu nejbohatší zemí Východního bloku a roku 1989 na startu začínali s čtyřnásobně vyšším výkonem než Češi. Průměrný Čech vlastní majetek za více než 90 000 dolarů (2 miliony Kč), Rus je na čtvrtině, Maďar na dvou třetinách a Bulhar na polovině.
Dříve jsme byli v Řecku, Španělsku nebo Německu za chudé námezdní dělníky, dnes jim v mnohém konkurujeme, některé převyšujeme a jiné doháníme. Přes 70 % občanů republiky vlastní nemovitost, někteří také chalupy a letní domy - to je v zahraničí definice luxusní životní úrovně. Sedminásobný rozdíl proti Dánsku se zredukoval na dvojnásobek, Rakušané nás převyšovali šestkrát a dnes nás převyšují o méně než polovinu.
To vše jsme dokázali za 36 let - na startovní čáře jsme byli zaostalou, vykořisťovanou a slabou ekonomikou.
Kombinace šikovnosti, schopností a dobrých partnerství
Není náhoda, že členství v EU přímo koresponduje s navyšující se životní úrovní občanů České republiky - na grafu si nelze nepovšimnout raketového růstu po schválení členství ČR v EU roku 2004. Můžeme mít k EU výhrady, sám jich mám několik, ale nelze popřít pozitivní efekt členství na tuzemské bohatství a životní úroveň - příklad Běloruska poslouží jako srovnání. Také nelze nevidět přímou korelaci mezi ruskou nadvládou a ekonomickým úpadkem. Neexistuje jediná země na světě, která by historicky pod ruským vlivem vykázala ekonomický růst nad úrovní jiných států světa. Totalitní režim Čechoslovákům a dnešním občanům České republiky také nesvědčil, propadli jsme se z 15. nejvyspělejší ekonomiky na světě pod úroveň mnoha rozvojových zemí Afriky.
Byl to těžký start plný změn a chyb - občané a také politici ale zvolili správně ta užitečná partnerství, která zajistila České republice prosperitu. Někteří vládli lépe, jiní hůř - výsledkem je ale nezpochybnitelná dominance České republiky mezi státy bývalého Východního bloku.
Stačila jen svoboda, demokracie a ta správná ekonomická partnerství.
I dnes existují politici, kteří by rádi viděli návrat starého totalitního režimu, jiní by zas vystoupili z mezinárodních společenství. Pokud občané České republiky chtějí touto cestou jít, právě svoboda a nezávislost na Sovětském svazu a sesazení totalitního režimu bylo tím klíčem ke svobodě, díky které můžeme náš dosavadní rozvoj nenávratně pohřbít.
Na základě zveřejněného průzkumu, kde si až 33 % občanů České republiky přeje návrat totality, si ale neuvěřitelného ekonomického úspěchu 36leté cesty naší krásné země nevážíme. Je to škoda, vedeme si zatím podle všech měřitelných metrik sakra dobře.
