Článek
V Africe, konkrétně v Mali, jsou bez větší tuzemské mediální pozornosti obklíčeny jednotky vládní armády v metropoli Bamako, kterou obléhají příslušníci sahelské odnože al-Káidy, organizace Jama'at Nasr al-Islam wal-Muslimin (JNIM). Odřízlé vládní jednotky nemají palivo a munici, čímž je pouze otázkou času, než dojde k finálnímu průlomu a Mali upadne do rukou obávané teroristické organizace, která získá poprvé ve své 40 leté historii vlastní státní území i infrastrukturu.
Ještě před několika měsíci se vláda vojenské junty plukovníka Assimiho Goïty v Mali chlubila svou mocí a uzavírala s ruskými a čínskými firmami jedno partnerství za druhým v oblasti těžby zlata, ropy, ale i uranu. Prvně juntu vzešlou z vojenského puče roku 2020 podporovali ruští Wagnerovci, v současnosti je ale postupně vystřídaly další ruské soukromé armády, zejména nově vzniklé Africa Corps, tedy směsice původních Wagnerovců a dalších bojovníků placených ruskými soukromými a polostátními společnostmi. Jak už to bývá v Africe zvykem, Rusové dodali svaly a Číňané na ně navázali penězi a obě země si za souhlasu ochotného diktátora rozparcelovaly zemi.
Tento scénář probíhá i v sousední Burkině Faso, kde taktéž působí ruské soukromé armády v doprovodu pučisty Ibrahima Traorého a stejná situace je v Guinei, Nigeru a Čadu. Ve všech zmíněných zemích byly dříve rozmístěné převážně jednotky francouzské armády a v Mali působila i mírová mise OSN. Po rozpoutání války na Ukrajině ale došlo k vypuzení západních vojsk diktátory spřízněnými s Rusy a ti vsadili na ochotný Putinův režim. Jak dopadla přehnaná víra v sílu Ruska, ukazuje právě současné Mali.
Arogantní Rusové své síly přecenili. Místní raději podpořili al-Káidu a vláda je v beznadějné situaci
Teroristé nikdy nemohou uspět bez podpory místních obyvatel. To ukázala již válka v Afghánistánu v podání Sovětů a později i Američanů a sil NATO. Dokud místní obyvatelé teroristy ukrývají, poskytují jim včasné varování a přechovávají u sebe kontraband, zbraně či osoby, nemohou vládní síly v potření militantních organizací uspět ani pokud by nasadily statisícové vojenské kontingenty. V Mali tomu není jinak a od prvního nasazení ruských Wagnerovců v roce 2021 se Malijci systematicky staví na odpor, což ale nahrává al-Káidě, respektive tamní frakci JNIM.
Rusové jsou v Mali vnímáni jako cizinci, dokonce i více než původní Francouzi, které s Malijci alespoň spojuje společný úřední jazyk a umí se spolu dorozumět. Vládní jednotky Assimiho Goïty se s ruskými partnery cítily silné a neporazitelné, díky čemuž si dovolily několik bezprecedentních masakrů civilistů za bílého dne. V každém případě šlo o desítky, někdy i o stovky zavražděných, z nichž mnozí byli umučení a brutálně zohyzdnění. Jen masakry v Dogofry a Mouře byly největšími zvěrstvy spáchanými v Mali za uplynulé dekády a Rusové byli arogantní i v jiných případech. Po výbuchu nástražného systému, který usmrtil v roce 2022 poblíž Hombori vojáka Wagnerovy armády, spustili ostatní Rusové palbu do civilistů na tržišti ve městě a usmrtili podle konzervativních odhadů 20 až 30 lidí, zatímco další vážně zranili. Podobné nájezdy podnikli Rusové po boku vládních vojsk toho samého roku v Sofaře, Ségou, Diabaly a dalších městech.
V reakci na tato zvěrstva se zvedla ohromná vlna odporu a Malijci, bohužel, vyměnili jedno zlo za druhé a začali spolupracovat s teroristy z JNIM, kteří dlouhodobě Rusům vzdorovali a od roku 2023 postupně ovládali území od severu země na hranicích s Mauretánií, až se v letech 2024 a 2025 přiblížili k jižním metropolím. Bojovníci JNIM si počínají neobyčejně koordinovaně, napadají logistické trasy i konvoje s palivy a dnes drží kontrolu nad několika rafinériemi ropy, klíčovými pro zásobování vojsk a jejich podporu. V září roku 2025 zablokovali bojovníci JNIM klíčový koridor mezi Dakarem a Mali, skrze který proudí většina zboží vyváženého do přístavů sousedního Senegalu. JNIM již netvoří pouze vojáci, ale organizace vytvořila vlastní administrativní odnož, která na 80 % území Mali kontrolovaném teroristy vybírá daně, zavádí právo Šaría a kontroluje export či import zboží.
Mapa výzkumníka Julese Duhamela ukazuje pozice JNIM a Islámského státu regionu Sahelu (ISSP), další dominantní džihádistické organizace, jejíž bojovníci ovládají pro změnu pohraničí Mali a sousední Burkiny Faso. Obě organizace vedle sebe nyní koexistují, ačkoli mezi nimi v minulosti panovaly spory, které často vyústily i v ozbrojené střety. Lze předpokládat, že po pádu vlády vojenské junty v Mali dojde i k ozbrojenému konfliktu mezi organizacemi JNIM a ISSP.
Mapa aktivit Islámského státu Sahelu a organizace JNIM na území Mali
Teroristé z JNIM nejsou hloupí. Metropole Bamako, hlavní město Mali, s 4,2 miliony obyvatel je pro tisícovky velmi dobře vyzbrojených a koordinovaných bojovníků stále příliš velkým soustem. V současnosti tak JNIM město efektivně hermeticky uzavřela a její bojovníci kontrolují logistické koridory, čímž vládním jednotkám dochází palivo i munice a nemohou se dozásobit, protože JNIM disponuje i protiletadlovými bateriemi a příručními střelami MANPAD či Stinger, které zneškodní i bojové vrtulníky Rusů. V Bamaku stoupají ceny základních potravin až čtyřnásobně, uzavřeny jsou školy i úřady a místním dochází pitná voda. Teroristé z JNIM spoléhají, že lokální obyvatelé svrhnou režim vojenské junty sami a Bamako tak padne bez boje. Tato taktika se může vyplatit, ostatně již v uplynulých dnech docházelo k vraždám příslušníků junty přímo v Bamaku, aniž by do metropole teroristé z JNIM vůbec museli vstoupit a riskovali tak ztráty ve vlastních řadách.
Bamako tak pravděpodobně padne každým dnem a al-Káida, respektive její dceřinná organizace JNIM, získá kontrolu nad státní infrastrukturou Mali a územím o ploše desetinásobku České republiky s populací 24,5 milionů lidí a ohromným nerostným bohatstvím. Ačkoliv tím de facto skončí loutkový režim Ruské federace v Mali, pro Evropu rozhodně nejde o pozitivní vývoj.
JNIM nejsou přátelé Evropy. Skrze Mali navíc vedou hlavní migrační trasy do EU
V letech 2022 a 2023 Rusové vypudili malijské kontingenty francouzské armády i mírové jednotky OSN, čímž je země nyní, padnou-li Rusové, zcela odevzdaná teroristům z JNIM a ISSP. Jak vypadala vláda Islámského státu a radikálních džihádistů, to ukázala Sýrie a dalším vzorem může být dnešní Afghánistán, kde vládnou tvrdou rukou pro změnu islamisté z Tálibánu. Pokaždé, když teroristé převzali nad rozlehlým územím kontrolu, došlo k migračním vlnám a souvisejícímu bezpečnostnímu ohrožení Evropy, kam již dnes skrze Sahel proudí tisíce migrantů měsíčně. Je třeba připomenout, že obě radikální organizace v dnešním Mali necílí jen na oblast Sahelu, ale skrze ortodoxní a pokřivený výklad islámu propagují celosvětový džihád a dominanci muslimů nad všemi ostatními národy, Evropany nevyjímaje. Lze tak očekávat i členy JNIM a ISSP v řadách budoucích utečenců na hranicích Evropské unie, jejichž identifikace je téměř nemožná i kvůli nespolupracujícím zemím původu, jakou bude jistě i Mali v budoucnu.
Mali, Burkina Faso i sousední Niger jsou dlouhodobě tranzitními uzly pro migranty z Afriky, kteří směřují do Evropské unie.
Vývoj v Mali je tak jen dalším důvodem, proč je nutné kromě bezpečnostní hrozby z Východu řešit i neutěšený stav jižních hranic Evropské unie, zejména pak evropských vod a hlavních migračních uzlů, jakými jsou Malta, Kanárské ostrovy nebo španělské enklávy Ceuta a Melilla na území Afriky.
Al-Káida může v budoucích dnech či týdnech dosáhnout historického milníku. Po 40 letech se organizace blíží dobytí a správě vlastního státu. Padne-li Mali, přelije se vlna terorismu i do sousedních zemí a radikálové posílí i v Čadu, Nigeru a v Burkině Faso, tedy v zemích, které po vzoru Mali spoléhaly na sílu Ruské federace, což se ukázalo býti marnou a bláhovou iluzí. Byla to právě ruská agrese, arogance a neznalost prostředí, co pád Mali a tamní vojenské junty naopak uspíšilo.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují výhradně a pouze čtenáři.
