Článek
Pokusím se sepsat to, co mi ve veřejném prostoru chybí. Tedy objektivní zhodnocení nejen programového prohlášení Andreje Babiše a výdajů způsobených slibovaným rozhazováním, ale také možností, jak by nová vláda mohla dosáhnout úspěchu. Také nejsem s výsledky voleb úplně spokojený a jen děkuji prozřetelnosti, že Daniel Sterzik a jemu podobní nebudou skládat poslanecký slib, ale nemělo by být v zájmu občanů přát Babišově vládě neúspěch, protože to konečně budeme my, běžní lidé, kdo bude selháním nové vlády ohrožen nejvíce.
Programové prohlášení nové vlády, jehož kopie již byla zaslána na Pražský hrad, publikovaly servery iDNES.cz v plné verzi a Seznam Zprávy ve formě přehledu priorit. Prvně zaujme rozsah navýšení všeho a všem bez jasné deklarace financování, což zavání skutečným populismem, na druhé straně ale program také nabízí několik užitečných reforem, které nelze opomenout. Prvně je ale nutné zhodnotit, jakou má Babišova vláda, jmenuje-li jí prezident, výchozí pozici. Ta totiž není vůbec dobrá a v současném navrženém rozpočtu čeká nový kabinet ohromná, neřku-li olbřímí díra v hodnotě až 80 miliard korun.
Rozpočtová díra nevídaných rozměrů již existuje. Babiš slibuje dalších 100 až 120 miliard
V rozpočtu je již dnes obří díra, respektive několik naprosto neočekávaných děr, kterých si po funkční období Fialova kabinetu všimlo jen několik málo ekonomů. Největší rozpor panuje ve financování dopravních staveb, kde podle Národní rozpočtové rady (NRR) chybí 37,2 miliard korun. Další, sice řešitelný, leč neudržitelný nedostatek financí lze hledat na účtech zdravotních pojišťoven, jejichž schodek financování naplánoval ministr Vlastimil Válek na 14 miliard, ale komentátor a schopný analytik Seznam Zpráv Martin Čaban jej odhaduje na zhruba 19 miliard, zatímco Andrej Babiš mluví o 24 miliardách, ale zjevně nadsazuje. Samotné zdravotní pojišťovny odhadují deficit na 20 miliard, což se blíží odhadu Martina Čabana, ale stále jde o 6 miliard navíc proti Válkovu předpokladu.
Jen dvě výše zmíněné položky vydají za 56,2 miliard korun, ale Národní rozpočtová rada také kritizuje očekávaný výnos ze zavedení Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů (JMHZ). Toto opatření podle vlády přinese 13,4 miliard, ale ekonomové z NRR takový přínos zpochybňují a varují před nenaplněním nereálných očekávání. Peníze chybí také ve školství, kde učitelé stále dosahují pouze 101 % průměrné mzdy, ačkoli měli podle vládního slibu získat 130 % této částky. 56 miliard chybí již dnes, 13 miliard je ve větru a učitelé očekávají dalších minimálně 20 až 30 miliard, díky kterým jim mohou postupem let narůst platy na oněch slíbených 130 % průměrné mzdy. Vyrovnat tento deficit by při vynaložených prostředcích na platy pedagogů ve školství, které dosahují 180 miliard, stálo bezmála 50 miliard ročně, ne-li více.
Komentátoři se podivují nad Babišovým slibem zajistit učitelům 75 tisíc korun hrubého jako průměrnou mzdu. Tento slib ale vychází z Fialova závazku zajistit 130 % průměrné mzdy, což by dnes činilo zhruba 66 tisíc korun - Andrej Babiš tak očekávání pedagogů ještě navýšil a vychází ze základu na úrovni 50 tisíc. To bude velice těžké a také velice nákladné. Osobně tuto položku vidím jako nejproblematičtější a tento slib lze co do výdajů hodnotit jako nejdražší - jen zde bude Babišova vláda potřebovat krátkodobě minimálně 30, ale možná i 40 až 50 miliard korun v závislosti na rychlosti navyšování platů.
Dalším slibem je zrušení koncesionářských poplatků za Český rozhlas a Českou televizi. Nebudu nyní komentovat dopady na veřejnoprávní média, nýbrž pouze rozpočtové dopady - připočtěme 10 až 11 miliard korun ročně. Pak jsou tu slevy na jízdné, tedy další 3 miliardy, které ale mohou pokrýt kraje a činily tak zejména ty kraje, jejichž hejtmani jsou z hnutí ANO i za vlády Fialova kabinetu. Zde rozpočtový dopad na České dráhy nemusí být nijak zásadní, to samé ale nelze říci o přenesení poplatků za obnovitelné zdroje z občanů na stát. Tento zásadní výdaj nelze nijak obejít a je nutné připočíst dalších 25 miliard korun ročně. Posledním významným opatřením je zastropování odchodu do důchodu na 65 let a navrácení snížené valorizace. Zde je otázkou, co svým slibem Babiš myslí - rozhodně nemůže důchodcům vyplatit peníze zpětně, to by jej stálo 100 miliard, které nemá. Může ale mimořádně valorizovat a částku dorovnat, což výdaje sníží, ale stále půjde o zhruba 30 miliard korun ročně. Plejáda dalších slibů, od platů vojáků přes nulovou DPH na léky až po vstupy do muzeí zdarma? Bohužel nemám zaměstnaných 10 analytiků a tak odhadnu 15 miliard ročně, ono na tom ve finále až tolik nesejde, níže povím proč.
Sečteno, podtrženo - v rozpočtu již nyní chybí 80 miliard a Andrej Babiš slibuje, že navýší výdaje státu o dalších minimálně 120 miliard. Nyní mnoho ekonomů, novinářů i občanů namítne, že jde o plané sliby. Pravděpodobně ano, ale existuje i možnost, jak lze výše uvedené za určitých okolností financovat. Kde na své sliby vezme lídr hnutí ANO peníze a lze vůbec očekávat, že by to bylo možné?
Škrty v obraně, reforma penzijních investic a Aleš Michl
Lídr hnutí ANO dlouhodobě hovoří pouze o 2 % závazku vůči Severoatlantické alianci a předpokládám tedy, že kvůli nedostatku financí z výše uvedených důvodů tento závazek vnímá skutečně tak, jak říká. Ani úprava výdajů do obrany ze současných 2,35 % na 2 % by ale nebyla nijak spásná, konečně jde pouze o 23 miliard, které se v souhrnu nutných výdajů výše ztratí bez povšimnutí. EET a další nástroje boje proti šedé ekonomice navíc Andrej Babiš plánuje dle vlastního prohlášení zavést až v roce 2027, nelze tak jejich dopady, ač diskutabilní, hodnotit a počítat s nimi v roce příštím. Jakékoli další škrty napříč státní správou budou kvůli zákonu o státní službě pomalé a nelze s úsporami počítat krátkodobě.
Stále tak chybí zhruba 150 miliard, které je nutné někde získat či účetně vykouzlit. Zde je třeba věnovat pozornost slovům Karla Havlíčka o reformě systému penzijního spoření. V programovém prohlášení se totiž mluví o takzvaném skandinávském modelu. Ten funguje například ve Švédsku a občané mohou skrze dlouhodobé státní dluhopisy s garantovaným výnosem zainvestovat veřejné projekty, například dálnice, nemocnice, elektrárny nebo i výstavbu nového letiště. Pokud by tento nástroj použila nová Babišova vláda, má rozhodně co získat - v transformovaných fondech (starší typ technicky bez výnosu) leží 390 miliard, se kterými má vláda Andreje Babiše zcela jistě své plány.
Momentálně výnosy těchto fondů dosahují záporného zhodnocení i v případě, kdy je inflace na úrovni pouhých 2 %. Nejlepší fond dosáhl v uplynulém roce zhodnocení pouhých 1,83 % a na tomto systému vydělávají pouze správci fondů, kteří nad rámec zanedbatelných výnosů účtují poměrně vysoké poplatky na úrovni 0,4 % až 0,6 % ročně. Těchto 390 miliard je pro Babiše lákavých a při změně penzijního systému by tyto prostředky mohli občané investovat do české ekonomiky a vyhráli by všichni kromě správců penzijních fondů. Vláda získá peníze, občané vyšší výnos.
Divokou kartou je ale především Aleš Michl a jím vedená Česká národní banka. ČNB jen za minulý rok vydělala 151 miliard zejména díky dynamickému investování části ohromných devizových rezerv získaných v období kurzové intervence. Tyto prostředky vydělávají v dluhopisech, ale i v akcicích a zlatě, kterého bankovní rada nakoupila více než 100 tun jen za uplynulé dva roky a tento nákup se zatím velmi vyplácí. Kumulovaná ztráta České národní banky se snížila z 480 miliard na zhruba 277 miliard a letos se díky rekordním hodnotám amerických akciových indexů a růstu cen zlata očekává další významný zisk. Zákon o České národní bance potom umožňuje, aby instituce v případě účetního zisku převedla přebytečné prostředky do státního rozpočtu. Za určitých okolností a při pokračování dosud úspěšné investiční strategie národní banky může být Česká národní banka tou institucí, která svými zisky rozpočet zafinancuje.
Nelze ale zapomínat ani na výnosy díky ekonomickému růstu, za což by měl Andrej Babiš poděkovat odcházející Fialově vládě, která skrze rozpočtovou konsolidaci a zcela bezprecedentní utahování opasků během krize zajistila zdravé veřejné finance a prostor k růstu ekonomiky na nebývalých hodnotách - letos se očekává růst o 2,5 až 2,7 %. Každé procento růstu HDP odpovídá rozpočtovým příjmům ve výši zhruba 30 až 33 miliard korun, což taktéž není zanedbatelná částka. Babiš z tohoto trendu bude těžit a navyšování platů tento růst ještě posílí, ale může ekonomiku přehřát a způsobit inflační tlaky.
Programové prohlášení je z konvenčních zdrojů neufinancovatelné. Babiš ale nepřemýšlí jako běžný politik
Výsledkem souhrnné analýzy výše je jasný verdikt. Babišovo programové prohlášení je za běžné situace neufinancovatelné a program pravděpodobné vlády hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě je přehlídkou populistických slibů všeho všem. Do této rovnice je ale nutné započítat Babišovo přemýšlení mimo konvenční politické nástroje, zejména jde o využití prostředků ležících na účtech penzijních fondů a v investičním portfoliu České národní banky. Pokud by Babiš opravdu tyto prostředky oživil a za spolupráce relevantních institucí je vrhl do české ekonomiky, program by za určitých příznivých okolností ufinancovatelný byl.
V takovém případě by se změnila nejen česká politická scéna a její přemýšlení, ale celý český systém penzí, správy národního bohatství a využití peněz pro generování dalších peněz, což je efektivní systém, na kterém fungují nejbohatší světové ekonomiky - například Švýcarsko, Norsko nebo Katar. Všechny jmenované státy využívají své národní banky a penzijní systémy pro přímé investice do ekonomik rozličných států a budují ohromná investiční portfolia, díky kterým bohatnou nebývalým tempem a generují rozpočtové přebytky.
Existují tak dvě varianty. V prvním případě slibuje Andrej Babiš nesplnitelné a pouze navýší schodky státního rozpočtu a uvrhne Českou republiku do spirály dalšího zadlužování bez jasné koncepce, jen aby krátkodobě přežil. Druhou možností je Babiš, který vnímá finanční svět tak, jak skutečně funguje a vidí nevyužité prostředky v ekonomice a hodlá je investovat, čímž vznikne další růst a navýší se i životní úroveň.
Ačkoliv nejsem Babišovým fanouškem, doufám i v zájmu ostatních občanů v to druhé. České republice by rozhodně prospělo odstranit některá odvěká paradigmata a uvolnit peníze střadatelů ze zastaralých transformovaných fondů do státem garantovaných investic, ostatně na dnešním systému nevydělává nikdo, jen správci penzijních fondů. Česká národní banka ke své roli přistupuje zodpovědně a Aleš Michl jako správný egomaniak a zřejmě i úspěšný investor mění roli národní banky dle mého názoru k lepšímu, ačkoli dost riskuje. Kombinace těchto dvou faktorů by rozhodně prospěla a tak mi nezbývá, než opatrně a lehce neochotně popřát Babišovi hodně štěstí. Pokud lídr hnutí ANO neuspěje, projeví se to na životě nás všech a je čas odhodit sympatie stranou, protože volby jsou za námi a občané rozhodli. Nyní je čas na činy.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují výhradně a pouze čtenáři.
