800 konkubín, 16 milionů potomků: Nejplodnější muži historie

Vědci v uplynulých letech analyzovali chromozomy Y u obyvatel Pákistánu, Číny, centrální Asie a Ruska. Zjistili, že až 16 milionů tamních obyvatel má společnou genetickou informaci s legendárním vůdcem Mongolů Čingischánem. O něm je známé, že měl šest mongolských manželek a přes 800 konkubín pobývalo v jeho harému, byl tedy pro zalidňování světa zcela zásadním přispěvatelem a počty jeho potomků odpovídají součtu obyvatelstva České republiky a Slovenska.

Čingischán ale nebyl jediný, také další charakteristické znaky Y chromozomů vedly vědce k přesvědčení o existenci několik dalších mužů s milionovým potomstvem. Některé jsme schopní identifikovat, jiní pravděpodobně zůstanou záhadou. Vědci například identifikovali potomstvo legendární dynastie keltského Irska, jejíž geny sdílí 8,5 % dnešních Irů, ačkoli není známé, kdo byl jejím zakladatelem a patriarchou. Také vůdce mandžuských Džurčenů, kteří v 17. století založili významnou čínskou dynastii Čching, má dnes na území Číny a Mongolska více než 1,5 milionů potomků.

Výkonných mužů bylo ale daleko více. Zejména v regionech Asie a Blízkého východu často lidé sdílejí předky s několika málo vojevůdci a vládci starověku.

Málo se ví, že dva z pěti mongolských vládnoucích kmenů - Keraité a Najmané - byly křesťanského vyznání. U jejich vůdců tak nenajdeme početné rody podobné ostatním, zatímco Čingischán byl sám šamanského vyznání - zastával tradiční stepní víru ve Veliké nebe - a mohl tak pojmout kolik manželek jen chtěl.

Za jeho života měl celkem šest mongolských manželek, ty tvořily jeho nejužší rodinu a jejich potomci byli vážení a uznávaní v rámci hierarchického uspořádání společnosti. Nadto si vydržoval dalších 800 konkubín, z nichž některé pojal za manželky a s nimi dále znásobil své potomstvo. Existovala ale žena, která se vymykala. Tou byla Börte, Čingisova první manželka - tu si vzal ve věku devíti let. Čtyři synové a pět dcer Börte byly tou nejvyšší šlechtou a Čingisovými následníky, ostatní mongolské manželky pak rodily budoucí vojevůdce a vysoké důstojníky armád mongolského impéria. Potomci konkubín nebyli vnímáni jako právoplatní následovníci a nijak zvlášť jim původ jejich otce v životě nepomohl.

Rodina v mongolské společnosti tvořila zásadní a nenahraditelnou funkci důvěryhodných kádrů, ačkoli někdy ani v mongolské rodině nebylo vše zalité sluncem a soupeřící příbuzní se často vraždili navzájem nebo proti sobě intrikovali. Každý mongolský patriarcha se tak snažil o maximální rozšíření svého potomstva a upevňoval moc nad svěřeným impériem, kam dosazoval své potomky a příbuzné. Jen Čingisův syn Joči měl přes 40 synů - pravděpodobně i podobné množství dcer - ještě za života Velkého chána. Sám Čingis poznamenal kolem roku 1220, že jeho přímá linie dosahuje počtu zhruba 20 000 potomků, což je neobyčejný výkon.

Na základě studie z roku 2003, kterou provedli američtí, pákistánští a britští vědci vedení Chrisem Parkerem-Smithem z Velké Británie, bylo identifikováno na vzorku 2 300 lidí sesbíraném v regionech Pákistánu, Číny, Mongolska a centrální Asie přes 8 % chromozomů Y spojujících tyto obyvatele geneticky přímo s Čingisem. Při rozšíření procentuálního podílu na rozlehlou oblast by zjištění znamenalo, že má dnes Čingis přes 16 milionů žijících potomků.

Lze předpokládat, že i Čingisovi potomci se dále zásadně zasadili o onen neuvěřitelný počet potomků, nicméně nelze jejich individuální přínos identifikovat kvůli sdílenému genu otce. Jiný mongolský panovník o několik set let později ale také nebyl žádný žabař. Džurčenský vojevůdce Giocangga, jehož potomci založili čínskou dynastii Čching vládnoucí až do roku 1912, se také vyznačoval neobyčejným počtem potomstva.

Studie z roku 2015 na vzorku obyvatel severního Mongolska a Číny prokázala příbuzenský vztah přibližně 1,5 milionu dnešních obyvatel s mandžuským patriarchou rodu Aisin Gioro, takzvaných Zlatých králů, Giocanggou. Džurčeni byli výbojným nomádským kmenem žijícím v severní Číně, kteří po oslabení dynastie Ming využili situace a převzali vládu nad celou Čínou až do formace Čínské republiky v roce 1912.

Giocangga coby zakladatel rodu, podobně Čingischánovi, pojal mnoho manželek a vydržoval si stovky konkubín. Pro úspěch a rozšíření populace takto neobyčejným způsobem ale jeden panovník nestačí, je třeba vést své syny ke stejnému způsobu života, což oba mongolští vůdci věděli. Oba dosáhli takto vysokých čísel potomstva zejména díky upevnění své vlastní moci a založením dynastií vládnoucích následující staletí. Další generace pak navázaly svým dílem a miliony potomků obou vládců jsou toho důkazem.

I Evropané ale mají svého premianta - tím je zakladatel irské rodiny Connachta, dnešních O'Conorů.

Jak bylo zveřejněno v rozsáhlé studii ve vědeckém časopise Nature, irská populace také sdílí v jednom z dvanácti případů stejného příbuzného. Tím je zakladatel dynastie Connachta, vládnoucího irského rodu keltského původu. Od čtvrtého století, kdy jsou o členech rodu první zmínky, vládl klan až do roku 1485 Connachtskému království, a i dnes pod jménem O'Conorové zastávají potomci zakladatele výsostné postavení v irské společnosti.

Neví se ale, kdo byl přesně tím patriarchou rodu, jehož potomků je zhruba půl milionu v dnešní irské populaci a další nespočet celosvětově včetně Španělska, USA i dalších zemí. Mohl jím být legendární král Conn Cétchathach, zakladatel dynastie Connachta, ale i některý z jeho příbuzných o mnoho let dříve. Chybí dobové záznamy a přístup k pozůstatkům irských králů dob starověku, díky kterému by bylo možné identifikovat konkrétního zakladatele rodu.

Když dnes uvidíte Ira, který se jmenuje O'Conor, jedná se o potomka této starověké irské dynastie. O'Conorové mají svého vedoucího nositele jména, kterým je vždy jeden z významné přeživší přímé linie posledního irského krále. Titul Chief of the name nyní přísluší diplomatovi a bankéři Desmondu O'Conor Donovi, narozenému roku 1936. Právě přídomek Don za jménem značí nejvýznamnějšího žijícího představitele O'Conorů.

Jméno O'Conorů dnes nese v Irsku přes 30 000 obyvatel.

Kromě známých vojevůdců a významných rodin identifikovali vědci také dalších devět Y chromozomů patřících mužům, které nebyli schopní dohledat ani identifikovat. Odhadují, že největší rodové linie založili tito muži mezi lety 2100 před naším letopočtem a 700 našeho letopočtu. Pocházeli z regionů Mezopotámie, jižní Asie a Íránu, respektive území tehdejší Persie a více zatím nelze jednoznačně prokázat.

Tým Marka Joblinga z univerzity v Leicesteru identifikoval celkem 20 unikátních genů ve více než 5 000 vzorcích, které by naznačovaly až dvacítku panovníků nebo velmožů, jejichž dynastie dosáhly milionových potomstev. Vědci ve svém zkoumání pokračují i dnes, a tak možná již brzy dojde k odhalení dalších praotců milionů dnešních lidí.

Použité zdroje: