Článek
Často slýchám, že problémy Afriky mají zůstat v Africe a Evropané, Američané a další národy by si měly hledět vlastního území a neřešit konflikty na vzdáleném kontinentě. Jenže to není úplně pravda a v dnešním globalizovaném světě se války v chudém a zpustošeném regionu Sahelu přenesou i do našich zemí, respektive i do našich peněženek a na naše hranice.
S rozpoutáním války na Ukrajině se pozornost Vladimira Putina upřela i na Afriku a s rostoucí militarizací ruské společnosti a vznikem mnoha soukromých armád se Rusové pustili také do podpory několika vojenských pučů s cílem odstavit Evropu od klíčových surovin, jakými je uran, zlato nebo také kobalt. Sahel, tedy centrální pás Afriky pod Saharou, je dlouhodobě neutěšeným a mimořádně chudým územím, kde o kontrolu nad regionem dlouhodobě před ukrajinskou válkou soutěžily místní vojenské režimy, početné a mocné kmeny, ale také mírotvorné jednotky OSN, které se dlouhodobě snažily o zajištění maximální možné stability v regionu. I před rokem 2022 byl ale Sahel problematický a do regionu se stáhly teroristické organizace al-Káida i Islámský stát z Blízkého východu, kde pro teroristy již dlouhodobě nebylo bezpečno.
Rok 2022 ale změnil veškerou již dříve chatrnou bezpečnostní architekturu Sahelu, jehož součástí jsou Mali, Čad, Burkina Faso, Mauretánie, Súdán, Senegal a Niger. O vývoji v Africe se po rozpoutání agresivní války na Ukrajině příliš nemluvilo, ale právě Sahel byl středobodem Putinových aktivit kvůli potřebě odstavit Evropu od energií a nerostných surovin, ale mimo jiné je také v zájmu Ruska odstavit sahelské těžaře ropy a kontrolou těžby nebo rozvrácením vyvážejících zemí snížit nabídku na trhu, čímž se také zvedne cena ropy a souvisejících produktů. V neposlední řadě lze proti Evropanům využít i migrační trasy vedoucí skrze Sahel, protože právě od pobřeží Senegalu a skrze Čad, Mali a Niger migranti z Afriky nejčastěji směřují do Libye, Maroka a Alžírska, odkud následně plují do států Evropské unie.
Rusům se alespoň částečně a krátkodobě vše podařilo, kdy po puči v Mali, který proběhl ještě před ukrajinskou válkou Rusové zprostředkovali puč ve strategickém Nigeru, který byl hlavním energetickým partnerem Francie v dodávkách uranu i ropy, ale také se ruské soukromé armády zasadily o vzestup Ibrahima Traorého v Burkině Faso a nemělo by se zapomínat také na ruské dodávky zbraní oběma stranám konfliktu v Súdánu a přítomnost Wagnerovců i žoldáků skupiny Africa Corps v Čadu a Mauretánii.
Historie ale pokaždé ukázala, mimo jiné i v Sýrii a Afghánistánu, že Rusům - ani Američanům - boj s teroristy nejde v místech, kterým příliš nerozumí, a uplatnění síly zahraničních vojsk funguje na oko dobře v krátkodobém horizontu, dlouhodobě se ale místní občané vzbouří a skrze podporu teroristických skupin nakonec zahraniční síly vytlačí tak, či onak. Zatímco se Američané a vojska NATO v Afghánistánu i Iráku alespoň snažili o vytvoření čehosi, co by vzdáleně připomínalo udržitelný právní stát, Rusové postupovali jinak. V Mali, Burkině Faso a v Súdánu nasadili soukromé armády, bezuzdně země drancovali a posléze od spřátelených vlád získali i dlouhodobá práva na nerostné suroviny, což jim ale dnes není příliš platné.
Bylo to právě řádění Rusů v Sýrii , které vládu Bašára Asada nezachránilo, ale naopak proti prezidentovi země sjednotilo většinu jeho opozice a v Africe se stalo přesně to samé. Vojenská junta v Mali s Rusy v zádech zanedbala rozvoj státu a přímo zapříčinila růst síly Islámského státu, respektive sahelské organizace ISGS a také místní odnože al-Káidy, nazvané JNIM složené převážně z berberských nomádských válečníků a Touaregů, kteří se v pouštním regionu umí pohybovat a dělí se do ohromných a bohatých rodinných klanů.
Islámský stát a al-Káida dnes kontrolují území o velikosti Francie. Situaci řeší i Bílý dům
Kontinuální porážky vojenské junty v Mali a rozmach sahelských odnoží teroristických organizací dnes zapříčinily rapidní expanzi obou organizací, které dnes na území Sahelu kontrolují území o velikosti Francie, konkrétně jde o zhruba 280 tisíc čtverečních kilometrů území Čadu, Nigeru, Burkiny Faso a Mali, z čehož malijské teritoriální zisky odpovídají zhruba dvěma třetinám celkové rozlohy teritoria, kde vládnou obě zmíněné teroristické organizace. Na tomto území dříve žilo zhruba 32,5 milionu lidí, ale čtyři miliony občanů států prchly do zahraničí a momentálně nemají střechu nad hlavou a navíc jsou mezi nimi infiltrovaní i příslušníci ISGS a JNIM. Tito teroristé ukrytí mezi prchajícími následně rozšiřují vliv organizací i na území dosud relativně stabilní Nigérie a dalších států, díky čemuž se vliv teroristů šíří jako infekce celou Afrikou. Dnes lze registrovat příhraniční střety i v Beninu, Togu, zmíněné Nigérii a malé ozbrojené skupiny členů JNIM byly zpozorovány i v Pobřeží slonoviny.
S kontrolou ohromného území států s nerostnými zdroji přichází také vykořisťování, vybírání daní a teroristé tak úspěšně bohatnou, čímž dále posilují. Jakmile obklíčená junta v Mali ztratí metropoli Bamako, což se očekává v rámci několika následujících dnů či týdnů, padne celá země a vliv JNIM i ISGS se zaměří na sousední Burkinu Faso, kde již obě organizace kontrolují zhruba 15 % země a místní diktátor Ibrahim Traoré, který se ještě v květnu pyšnil svým pozváním do Moskvy a uzavřel mimo jiné smlouvu o vybudování ruské jaderné elektrárny v zemi, má dnes zcela jiné problémy než rozvoj energetiky. Jen ve dvou uplynulých týdnech byly hlášeny střety s teroristy, během kterých jednotky Burkiny Faso přišly o více než 300 vojáků a velké množství armádní techniky z vyrabovaných skladů.
Sahel byl sice nestabilní minimálně posledních 30 let, ale dnešní situace se vymyká zažité praxi. Pokud by se po vzoru Mali zhroutilo i několik dalších chatrných vlád a teroristé rozšířili svá kontrolovaná území, hrozí přeliv nestability i do regionů, které jsou pro Evropu skutečně důležité. Jde již o zmíněné Pobřeží slonoviny, Ghanu, Nigérii a pás států na západním pobřeží, jehož úrodná půda přeje pěstitelům kávy, kakaa a kaučuku. Jen Pobřeží slonoviny a Ghana zásobují 70 % globální spotřeby kakaa, 6 % spotřeby kaučuku a nelze také opomenout podíl sahelských regionů na těžbě zlata (15 %) a ropy (9 %). Zásah do těchto globálně významných dodavatelských řetězců by se projevil i v evropských obchodech a na místních čerpacích stanicích.
S destrukcí již existujících států, které alespoň minimálně plnily svou roli, lze také očekávat humanitární krizi nedozírných následků a související migrační vlny, jejichž dopady, jak lze u milionových pohybů obyvatelstva domyslet, také nebudou bez ohromného počtu obětí. Již dnes je díky situaci v Mali a Burkině Faso v pohybu přes 4 miliony místních.
Do výše zmíněné situace se nyní negativně projevuje i brutální občanská válka v Súdánu, stále probíhající konflikt v Libyi a také posílení organizace Boko Haram na území severní Nigérie, jehož důsledky se řeší i v Bílém domě, ale Donald Trump zřejmě nepochopil příčinnou souvislost mezi destabilizovaným Sahelem a řáděním teroristů na severu Nigérie a obvinil nigerijskou vládu, která je jednou z mála těch efektivních.
Vojenský zásah je nevyhnutelný. Nikdo ale nechce riskovat další Afghánistán či Sýrii
Situace v regionech Sahelu a na území sousedících států si již všímají i celosvětová média, ale dosud jsem nečetl články popisující souhrn všech událostí, nýbrž pouze kusé informace o vývoji v Súdánu, Mali a Nigérii. Problém je ale daleko rozsáhlejší a vzestup teroristů vyvolaný primárně destabilizací regionu Ruskem podporovanými puči má potenciál časované bomby a důsledky rozmachu teroristických organizací bude nutné dříve či později řešit.
V roce 2023 bylo vše stále ještě v relativním pořádku. Vladimir Putin si sezval lídry sahelských států dosazené za přispění ruských jednotek do Soči, kde diskutovali ekonomickou spolupráci. Dnes Sahel hoří a Afrika se potýká s nebývalou vlnou násilí.
Francouzské jednotky ale Mali, Niger i Čad opustily a stejně dopadli i členové mírových jednotek OSN, jejichž stažení v roce 2023 z Mali a sousední Mauretánie rozhodně situaci nepomohlo. Zasáhnout proti teroristickým organizacím v regionu Sahelu by nyní mohla pouze některá z velmocí, ale stále existuje riziko opakování další Sýrie nebo Afghánistánu, kde externí zásah vedl pouze ke krátkodobému úspěchu a po ukončení mise se situace naopak ještě zhoršila.
Číňané nemají důvod riskovat a Američané se soustředí na jiné problémy ve Venezuele, na Ukrajině a v Tichomoří. Evropané se soustředí na Rusko a navíc je těžké navázat na předchozí mise v době, kdy dříve spolupracující vlády již nadále neexistují a v regionu není sjednocující síla, která by mohla zajistit následnou stabilní vládu. Upřímně jsem nyní dlouho přemýšlel, jak poněkud pochmurný text zakončit něčím alespoň minimálně pozitivním, ale na vývoji nelze najít pozitivního zhola nic. Genocidní čistky v Súdánu v doprovodu teroristů kontrolujících 80 % území Mali a obléhajících čtyřmilionové Bamako nejsou něčím, co by se Evropy dotklo okamžitě, ale migrační vlny zesílí a v ohrožení jsou i dosud stabilní africké regiony, jejichž export je pro některá odvětví zcela zásadní.
Text tak zakončím alespoň konstatováním faktu, že americký izolacionismus v kombinaci s ruskými expanzivními choutkami není něco, co je možné dlouhodobě ignorovat. Jak již víme z nedávné historie, rozmach Islámského státu na území Sýrie vedl k mohutné migrační vlně, se kterou si některé státy v Evropě dosud ani po deseti letech neporadily. Posílení teroristů v Africe bude mít totožné, ne-li horší následky a nejlepším řešením krize by byly investice do stability místních států, které ale někdo musí také kontrolovat a vymáhat na místě plnění jejich rolí. Dříve na občanské konflikty v Rwandě, Somálsku nebo na Balkáně dokázala reagovat Organizace spojených národů, ta je ale nyní kvůli pozici Ruské federace v bezpečnostní radě nefunkční a efektivně tak neexistuje mezinárodní entita, pod kterou by se státy nyní dokázaly sjednotit.
Ruská brutalita v Africe, skončení americké zahraniční pomoci a destabilizace OSN jsou tak pro současnou Afriku smrtelným mixem, v jehož důsledku region Sahelu hoří, miliony lidí prchají ze svých domovů a stále častěji čteme o vraždění v Nigérii, Súdánu, Mali a dalších státech. Těchto zpráv bude, bohužel, kvůli současnému vývoji na afrických bojištích jen přibývat.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
