Článek
Od začátku letošního roku bylo možné pozorovat mnoho diskutabilních a kontroverzních kroků šéfa Bilého domu. Zavádění dovozních cel a jejich rušení nebo odkládání rozkolísalo globální ekonomiku, zatímco silové kroky proti Trumpovým kritikům zavdávaly pochybám o stavu demokracie v USA. Ponižující roztržka s Volodymyrem Zelenským v Bílém domě pak Rusům poskytla sebevědomí a ačkoliv nevěřím, že by Trump tento výsledek sám chtěl či plánoval, svět se v reakci otřásal v základech, zejména pak Evropa a Ukrajina. Nechci Donalda Trumpa prvoplánově kritizovat za Aljašku, ale jeho pokus o průlom v otázce Ukrajiny narazil na stoického a vyhýbavého Putina, který podle informací médií začal na tajném jednání recitovat historii Kyjevské Rusi, varjagských knížat Olega či Rurika a další naprosto nesouvisející staletí staré události, čímž Donalda Trumpa na setkání Putin doslova vytočil. Z nadějného summitu se díky ruskému přístupu stala rázem fraška a Putin pouze zopakoval, že chce darem území, které není schopen roky dobýt a také žádá marginalizovat a zneschopnit ukrajinskou armádu, kterou roky nemůže porazit.
Všechny tyto události proběhly a měly jeden společný jmenovatel, typický pro administrativu Donalda Trumpa - špatnou přípravu. Celní válka se měnila ze dne na den podle toho, jaké nedostatky měly původní plány a jak nabourávaly americkou ekonomiku a tamní mocné firmy, které lobbovaly a Trump následně opatření upravoval. Roztržka s Volodymyrem Zelenským pak pramenila z nepochopení ukrajinské hrdosti a snahy donutit Ukrajinu k přijetí nevýhodné dohody o nerostech za cenu ponížení se minuly účinkem a způsobily rozkol mezi USA a Ukrajinou na dalších několik měsíců. Summit na Aljašce pak opět nepřinesl žádný výsledek zejména kvůli nepřipravenosti Američanů, kteří nečekali sebevědomé Rusy blábolící o starověkých knížatech, ale očekávali byznysmeny a racionalitu, což ale není chyba Rusů, nýbrž Trumpova týmu, který si své protějšky neprověřil a Bílý dům zřejmě neměl pro nastalou situaci žádný připravený plán. Světoví diváci tak pozorovali bezradné Američany a stoického Putina procházejícího se na červeném koberci, což muselo Donalda Trumpa opět rozohnit. I proto se zřejmě po setkání na Aljašce rozhodl poskytnout ukrajincům zpravodajské informace o ruských strategických podnicích a zavedl sankce proti Indii kvůli nákupům ruské ropy. Chyby nebo přešlapy dosud vždy proběhly a prezidenta Spojených států jeho nejbližší přesvědčovali o změně až následně po tom, co rozhodl.
Politiku ve Spojených státech sleduji dlouhodobě a pozorně a z tohoto důvodu vnímám rozhodnutí o odložení summitu v Budapešti jako naprosto přelomové pro Trumpův druhý mandát. Poprvé totiž prezidenta jeho nejbližší zkrotili ještě než chybu udělal a Donald Trump si dal říct, což je mimořádný a dosud nepozorovaný jev.
Američané se řítili do maďarské pasti. Hrozila mezinárodní ostuda
Už jen vznik nápadu o summitu v Budapešti dostatečně odůvodňuje, proč k němu nikdy nemělo dojít. Po měsících jednání se setkaly hlavy Ukrajiny a USA v Bílém domě k diskusím nad raketami Tomahawka a posílením ukrajinské armády skrze nákupy amerického vojenského vybavení. Volodymyr Zelenský přinesl konkrétní mapy s vyznačenými cíly a snažil se šéfa Bílého domu vtáhnout do dění na frontových liniích. Ten ale neposlouchal, den předtím mu volal Vladimir Putin a hrozil, že dodávky zbraní Ukrajině konflikt vyeskalují a nabídl mu schůzku, kde ukrajinskou otázku jako dva světoví lídři urovnají, čímž apeloval především na Trumpovo ego a touhu stát se uznávaným mírotvůrcem. Zelenský kvůli Putinovi ostrouhal, Tomahawky nedostal a podle informací médií si také vyslechl četné nadávky za doprovodu létajících map s frontovými cíly, které Trump za značného rozladění rozhazoval po jednací místnosti. Prezident USA už má ukrajinské války jednoduše dost, rád by se stal mírotvůrcem, Ukrajinu nechal být a soustředil se na Čínu nebo na své nejnovější dobrodružství ve Venezuele. Putin nabídl domnělé řešení a Trump jej opět poslechl - tentokrát ale prezident USA kráčel do předem připravené pasti.
Summit v Budapešti se totiž, jak je dnes již známo, domluvil bez vědomí ministra zahraničí Marca Rubia, který si teprve až po ujednání setkání telefonoval se svým protejškem, Sergejem Lavrovem, o podmínkách a detailech. Takový postup je neobvyklý, běžně jsou podmínky a výstupy ze summitů domluveny dlouho předem, než k setkáním skutečně dojde a tento fakt jen ukazuje na to, jak bylo vše pečené na rychlo, přesně jak si Rusové přáli. Rubio usilovně setkání domlouval a Vladimir Putin snahu Spojených států následně začal podkopávat a bombardovat, přesně jak má ve zvyku. Požadavek na předání celého Donbasu i s půlmilionovou aglomerací Ukrajinci kontrolovaných měst Slavjansk a Kramatorsk byl neprojednaným a nepřijatelným požadavkem, který Zelenský odmítl již před Aljaškou. Dále opět Lavrov mluvil o tom, jak Rusové trvají na záchraně ruskojazyčných obyvatel, což je holý nesmysl - Putin by si takto mohl nárokovat i Charkov, Oděsu nebo Krivij Rih i s miliony tamních obyvatel. Rusům ale nešlo o jazyky či území, chtěli pouze Donalda Trumpa dostat do situace, kdy si již představí sám sebe v Budapešti, jak uzavírá historický mír a bude na této představě trvat natolik, že zapomene na možné následky jednání, kde Putinovi musí ustoupit, aby dosáhl svého.
Zprvu se Rusům dařilo, Trump Zelenskému opakoval hrozby, jak jej Rusové zničí a jak musí Putinovi ustoupit. Následně ale došlo k otočce, za kterou já osobně vidím Marca Rubia, ministra zahraničí USA. Rubio je zkušeným diplomatem s armádní minulostí a je nejen mnou považován za jednoho z nejinteligentnějších a nejschopnějších politiků druhé Trumpovy administrativy. Marco Rubio rozhodně není proruský, ale nijak se nekloní ani na stranu Ukrajiny, čímž si zachovává poměrně zdravý odstup a může události hodnotit objektivně a bez provozní slepoty. Byl to právě tento diplomat, kdo v reakci na summit v Maďarsku několikrát hovořil s ruskými zástupci a snažil se pro svého šéfa předjednat jasné podmínky, jejichž podoba bude setkáním Putina s Trumpem formalizována. Rubio ale, narozdíl od Trumpa, zřejmě odhalil ruskou past. Donald Trump se tak díky Rubiovi nebo komukoliv, kdo byl schopen jej přesvědčit, vyhnul opětovné ostudě a potupnému summitu v Maďarsku, který vznikl narychlo a nikdy k němu za podmínek Rusů nemělo dojít. Po intervenci nejbližších se Donaldu Trumpovi vrátil nadhled a již dnes tvrdí, že schůzka s Putinem byla ve své podstatě zcela zbytečná a setkání odmítá.
Summit v Budapešti je ale pro svět přelomový i přesto, že byl zrušen. Někteří by podotkli, že Donald Trump již v desítkách případů změnil rozhodnutí následující den a jde o běžný jev novodobé politiky Spojených států. To ale není tak úplně přesné. Odvolání summitu v Budapešti je prvním významným případem, kdy k revizi rozhodnutí nemuselo dojít, protože se chybě v podobě setkání s Putinem zabránilo ještě dříve, než k ní skutečně došlo a prezident Spojených států si v tomto případě nechal poradit.
Pokud nejde o jednorázový trend a Donald Trump si nechá od povolanějších poradit v klíčových otázkách i v budoucnu, svět by mohly čekat lepší zítřky.
