Článek
Prezident USA s pompou uvrhl dne 2. dubna celý svět do chaosu celní války. Nikdo neměl tušení, jak jsou cla vypočítána a jaká je logika za výpočty, které například Švýcarsko zatížily celní sazbou 31 %, EU pouze 20 % a Velkou Británii ponechaly na sazbě 10 %. Úplně odhlédnu od faktu, že celní opatření často Trumpova administrativa uvalila na území administrativně spravovaná jinými státy, tedy při zavádění opatření ignorovala zeměpis a princip územní celistvosti. Proclení neobydlených Heardových a McDonaldových ostrovů tomu pouze dodalo korunu.
Co se ale během těchto 16 dnů od památného Dne osvobození - jak 2. duben rád nazývá sám prezident Trump - stalo? Měla celní opatření USA nějaké dopady a dosáhl Donald Trump četných výhodných dohod, jak deklaroval? Po více než dvou týdnech již můžeme vidět první dopady Trumpovy politiky. Také slova zahraničních expertů - zejména těch z USA - mohou posloužit jako sonda do úspěchu či neúspěchu protekcionistické politiky USA a naznačit další vývoj.
Prvně je ale třeba zhodnotit s odstupem slova samotného Trumpa, který na síti X komentoval 7. dubna celní politiku takto,
,,Ceny ropy šly dolů, úrokové sazby šly dolů, ceny potravin šly dolů a není zde ŽÁDNÁ inflace. Dlouho zneužívané Spojené státy inkasují miliardy dolarů týdně od vykořisťujících zemí. Čína, jejíž kapitálové trhy zkolabovaly, nedbala mého varování a provedla odvetná opatření. Využívala dlouho staré dobré Spojené státy, ale už ne. Vinni jsou minulí lídři, kteří toto zneužívání dovolili - UDĚLEJME AMERIKU OPĚT VELKOU!“
Oil prices are down, interest rates are down (the slow moving Fed should cut rates!), food prices are down, there is NO INFLATION, and the long time abused USA is bringing in Billions of Dollars a week from the abusing countries on Tariffs that are already in place. This is…
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) April 7, 2025
Text níže se pokusí osvětlit nepravdivost Trumpových slov a za pomoci názorů renomovaných expertů a byznysmenů z USA připomenout, proč byla celní válka odsouzená k nezdaru od samotného počátku. Opatření mělo přivést výrobu do Spojených států, snížit obchodní deficit, snížit náklady na obsluhu státního dluhu USA a podpořit americké exportéry. Několikatýdenní vývoj v globální ekonomice ale ukazuje, že se děje přesně pravý opak toho, co prezident USA zamýšlel.
USA nejsou exportní zemí, spotřebují více než vyrobí
Ekonomové si nad politikou Donalda Trumpa lámou hlavu a nemohou přijít na možné pozitivní dopady pro USA zejména proto, že USA již dávno nejsou vývozci zboží, ale čistí konzumenti. Pokud země importuje více ze zahraničí než vyveze, uvalení cel vede k inflaci a zdražení domácí produkce. Trump ale toto dávno věděl, jde o známá veřejně dostupná čísla.
- USA v roce 2024 vyvezly zboží za 3,19 bilionu dolarů a dovezly produkty za 4,1 bilionu dolarů. Ohromný obchodní deficit ve výši 917 miliard amerických dolarů je ale započítán včetně vývozu služeb. Pokud služby odečteme, USA dovezly o více než 1,2 bilionu dolarů více než vyvezly.
- Velkou část exportu Spojených států tvoří ropa, zemní plyn a ropné produkty. Celkem USA dosáhly v exportu fosilních paliv za rok 2023 přebytku ve výši 63 miliard dolarů. Ropa, plyn a další deriváty míří primárně do Jižní Koreje, Číny, EU a Japonska.
- Import je složen zejména z komponentů pro výrobu spotřební elektroniky, léků, chemikálií, těžkých strojů, automobilů a zdravotnických potřeb.
A teď k Trumpově logice, kterou ani renomovaní experti nemohou pochopit. Když dovážím ročně zboží za 1,2 bilionu a na tyto produkty uvalím cla, zboží se zdraží a nejsem schopen jej krátkodobě nahradit - výrobní kapacity takových objemů se budují desítky let. Primárně tak v případě čistého dovozce jakými jsou USA dopadnou cla hlavně na domácí spotřebitele a ti pocítí inflační tlaky v podobě neustálého zdražování každodenních potřeb.
Spojené státy nejsou soběstačné ani v produkci jídla. Přes 15 % celkové spotřeby potravin USA dováží a v případě čerstvého ovoce a zeleniny je to ještě více, zhruba polovina ovoce a zeleniny do USA míří ze zahraničí.
Ve stínu výše uvedených dat si ekonomové myslí - a já s nimi souhlasím - že jde o čistě proinflační opatření. Jednoduchá logika, která na tento případ platí dvojnásob, praví, že pokud je stát závislý na dovozu a tento dovoz omezí nebo skrze celní přirážku zdraží, výsledek zaplatí spotřebitelé. Stejný názor zastává i šéfka Mezinárodního měnového fondu, šéf americké Federální rezervy a šéf Federální rezervní banky v Bostonu.
A podle nejnovějšího průzkumu zaměřeného na inflaci jsou již dnes vidět výsledky Trumpovy politiky na rostoucích cenách a spotřebitelském sentimentu. Data se ale sbírají zpětně, reálný dopad na peněženky Američanů může být v následujících měsících dramaticky vyšší.
Lze tak konstatovat, že Trumpovo vyjádření zmiňující žádnou či zanedbatelnou inflaci nevychází z reálných dat a ani není dle ekonomické teorie možné, aby výsledkem nebylo zdražení základních potřeb Američanů. Dokud budou čistými dovozci, cla vždy zvýší ceny.
Akciové trhy v USA vymazaly 22 bilionů korun, Čína tratila méně
Donald Trump mluví o kolabující čínské burze, ta ale ztratila méně než americké akciové indexy ve stejném období. Od začátku roku 2025 ztratil americký technologický index Nasdaq více než 16 % své hodnoty a index S&P 500 přes 10 %. Čínské ztráty jsou ale nižší, největší indexy Hang Seng v Hongkongu a Shanghai Composite odmazaly ,,pouhých“ 7 % a 13 %.
Čínské burzy opravdu kolabují, ty americké ale tratí ještě více. Od inaugurace Donalda Trumpa ztratily hlavní americké akciové indexy 9,6 bilionů dolarů, což je třetina amerického HDP. Tato hodnota se vypařila z peněženek občanů spořících na důchod, rezerv investičních bank i kapitálu firem samotných, což má dopady na jejich schopnost získat financování nebo koupit jiné firmy za své akcie, jak to provedla například společnost Norton v případě českého Avastu.
Výsledkem politiky Donalda Trumpa je tak zatím pouze odmazání třetiny amerického HDP z peněženek kapitálových investorů, mezi které patří i americké důchodové fondy a soukromí investoři z řad Američanů, kteří si nejčastěji spoří právě prostřednictvím burzy a investic do hlavních indexů.
Kapitálové trhy USA tak zkolabovaly více než ty čínské. Ani Trumpovo vyjádření o kolabujícím čínském trhu není založené na pravdě. Jeho domácí trh kolabuje daleko více.
Donaldův největší problém - Úroky u dluhopisů
Americké státní dluhopisy měly v reakci na Trumpovu politiku snížit úrokové výnosy a podpořit prezidentovu tezi o snížení úrokových sazeb v reakci na zavedená celní opatření. Vývoj byl ale zcela opačný.
Výnos amerického 10 letého dluhopisu je na svém maximu od Trumpova zvolení, úrokový výnos činí 4,33 %. Dvouletý dluhopis vynáší méně než sazby americké centrální banky FED, momentálně je výnos na úrovni 3,8 %. Tyto dvě čísla ale mají být v opačném pořadí - chování těchto dluhopisů signalizuje důvěru v ekonomiku USA a předpovídá, co si investoři myslí o snižování úrokových sazeb centrální banky.
Sazby nyní FED drží na 4,25 až 4,5 % p.a., Donald Trump by je rád viděl o mnoho níže zejména kvůli nutnosti refinancovat státní dluh USA. Dvouletý dluhopis by měl reagovat na vysokou úrokovou míru nastavenou centrální bankou a desetiletý reflektovat dlouhodobější vývoj, tedy úročit méně než současná sazba nastavená Federální rezervní bankou.
Dne 30. 3. 2025, tři dny před zavedením celních opatření, reagovaly dluhopisy tak, jak by podle Trumpa měly. Výnos desetiletého cenného papíru se propadl na 3,8 % a dvouletého na 3,4 %. Po chaosu a překotném zavádění a rušení cel ale k dnešnímu dni oba vynáší více a desetiletý dluhopis zcela ignoruje Trumpovu rétoriku, která by naznačovala brzké snížení sazeb FEDu. Proč je ale chování dluhopisů důležité?
Namísto vysvětlování situace si vypůjčím slova dvou matadorů amerického byznysu, Raye Dalia a Jamieho Dimona. První řídí obří investiční fond a pyšní se majetkem přes 20 miliard dolarů, druhý řídí největší americkou investiční banku JP Morgan Chase.
Ray Dalio poskytl rozhovor, kde komentuje Trumpův problém následovně,
,,Spojené státy budou muset prodat obrovský objem dluhu, který nikdo nechce koupit. To je problém přímo nejdůležitějšího významu. Pravděpodobně uvidíme naprosto extrémní opatření, když se s tím Bílý dům bude chtít vypořádat. Může někomu nezaplatit, politicky tlačit na země, aby dluh koupily a možná uvidíme i nějaké konflikty vyplývající z této situace.“
Dalio tak mluví o potřebě extrémních opatření, z nichž některá pravděpodobně vidíme již dnes. Vedou ale zatím k opačnému výsledku - refinancování dluhu bude pro USA znatelně dražší, než bylo před třemi týdny.
Jamie Dimon, ředitel banky JP Morgan Chase sdělil,
,,Uvidíme rostoucí inflaci, navýšení cen nejen importovaného, ale i domácího zboží a zda bude v USA recese, zatím není možné sdělit, je to ale velmi pravděpodobné. Žádná země nemá bohem přidělené právo na úspěch a celní válka může vést k ochromení důvěryhodnosti Spojených států u mezinárodních partnerů.“
Zatímco Dalio upozorňuje na nutnost refinancování dluhu a předpokládá, že jej nikdo nebude chtít koupit, Dimon varuje zejména před ztrátou důvěry a dopady celní války na domácí spotřebitele. Když obě varování spojíme, vznikne nebezpečná kombinace neochoty mezinárodního společenství podílet se na financování amerického dluhu a nelichotivá domácí situace, kde velmi pravděpodobně inflační tlaky povedou k zachování a nebo dalšímu navýšení úrokové sazby centrální banky.
Miliardy dolarů, které Donald Trump prý inkasuje každý týden z uvalených cel, jsou v porovnání s navýšením obsluhy státního dluhu USA drobné a zanedbatelné finance. Úrokové sazby také nešly dolů, jak Trump předpokládal - reagovaly pravým opakem.
V dubnu 2025 již náklady na obsloužení amerického dluhu přesáhly neuvěřitelnou částku 500 miliard dolarů, což je více než stála obsluha dluhu za celý rok 2022. Očekává se, že letos poprvé - i díky vysokým výnosům dluhopisů v reakci na Trumpova celní opatření - přesáhnout 1 bilion dolarů.
Slábnoucí dolar dokonal Trumpovu zkázu - Američané rekordně chudnou
Inflační tlaky, bohatství vymazané díky propadu akciových indexů a zdražení obsluhy amerického dluhu ale nejsou jedinými výsledky Trumpovy politiky. Citelně oslabil také dolar, čímž dovozní ekonomika Spojených států ztratila další kupní sílu.
Dolar v reakci na Trumpovu politiku klesl o více než 15 % proti euru z maxima po prezidentově inauguraci. Také proti mexickému pesu a kanadskému dolaru registroval pokles, čímž je kupní síla Američanů v těchto zemích adekvátně ponížená. Také občané České republiky slabý dolar pocítí na svém každodenním životě - paliva budou levnější a služby streamovacích služeb, internetových gigantů a případně i investice zlevní. Za své koruny nebo eura si dnes můžeme pořídit o 15 % více amerických akcií, než před třemi týdny.
Američané si za své dolary ale koupí o mnoho méně, čímž klesla nejen jejich kupní síla, ale také stoupá cena dováženého zboží vyjádřená v dolarech. Americké služby, které vyvážejí technologičtí giganti Apple, Google, Microsoft a další, registrují čistou ztrátu - například předplatné 5 dolarů měsíčně za cloudové úložiště, vydělá firmám méně než před třemi týdny a zvednutím ceny hrozí reakce v podobě přechodu ke konkurenci.
Na Trumpově politice tak v USA prodělali nejvíce samotní Američané. Inflační tlaky jsou znatelné již nyní, inkasované miliardy na celních opatřeních blednou vůči dražší obsluze státního dluhu a ani ponížení Číny se nekoná. Tamní kapitálový trh se těší vyšší důvěře - při pohledu na propady hodnoty - než ten v USA.
Den osvobození v podání Donalda Trumpa tak americké občany osvobodil zejména od peněz, bohatství, kupní síly a levných produktů z dovozu. Hrozící zdražení obsluhy státního dluhu směle vykompenzuje příjmy z celních opatření a dle nejnovějších zpráv si svět umí s Trumpovým vydíráním poradit - dohoda Číny s Kanadou o dodávkách ropy potvrzuje, že Trumpova slova o ponížených partnerech prosících o dohodu zřejmě nebyla pravdivá stejně, jako nebyly pravdivé jeho výroky o nulové inflaci, kolabujících burzách a obřích příjmech plynoucích ze zavedených cel.
