Článek
Reakce Donalda Trumpa na ruské provokace nad Polskem, Estonskem a Rumunskem mi k mé nelibosti připomínají reakci mého osmdesátiletého otce, když jej před několika měsíci okradli podvodníci srze falešnou zásilku. Pan podnikatel, dnes již v pokročilém věku, který vždy technologiím rozuměl, přednášel na Akademii věd a pyšní se dvěma tituly, si jednoduše nebyl ochoten přiznat, že podlehl tak primitivnímu podvodu, jakým je kliknutí na falešný odkaz, kde ochotně vyplnil číslo své karty a následně přišel o necelých 10 tisíc korun. O věci nemluví a kdykoliv se jej na to zeptám, opáčí, že podvodníci museli mít sofistikované sledování a pečlivě si jej vybrali, protože on nemůže být tím, kdo podlehne stejné taktice, jako statisíce dalších.
Můj otec ale naštěstí nevelí nejsilnější armádě světa a není garantem územní celistvosti Evropy. Donald Trump se dnes tváří, jako by žádný summit na Aljašce nikdy nebyl, jako by žádná ultimáta Vladimiru Putinovi nikdy nepřednesl a v neposlední řadě vyvolává prezident USA dojem, že válka na Ukrajině a Putinova agrese vůči Evropě také vůbec není jeho starostí. Donald Trump nemůže sám sobě přiznat, že by mu Vladimir Putin lhal, to by se mu přeci nemohlo nikdy stát. Jemu, podnikateli, velkému muži Spojených států, státníkovi a geniálnímu stratégovi.
Ale stalo se. Byl to Trump, kdo přerušil Ukrajině zpravodajskou, satelitní i vojenskou podporu ve chvíli, kdy vojska napadené země ovládala část Kurské oblasti. Byl to on, kdo přerušil vojenské dodávky a již schválené financování obránců, čímž vyvolal politickou krizi s přímými důsledky na bojišti. Byl to opět Trump, kdo Putinovi dával legitimitu a zval ruské zástupce do USA, Istanbulu a posléze rozvinul červený koberec před diktátorem zodpovědným za miliony mrtvých vojáků a desetitisíce civilistů.
Ten samý muž, kterému Trump pochleboval a zároveň mu předkládal svá ultimáta, se pouze usmíval, lhal a dále vraždil bez jakékoli změny strategie po dobu jednání, která měla Rusům pouze získat dodatečný čas. Dnes je přesně devět měsíců od inaugurace Donalda Trumpa do úřadu prezidenta Spojených států. Válka nejen že se nevyřešila za 24 hodin, ale krize se naopak prohloubila. Rusové již běžně útočí na civilní cíle včetně vládních objektů, transparentně vyjednávají vojenskou podporu s režimy Severní Koreje a Íránu, ale také krouží nad Evropou a čekají, co se stane.
A Trump mlčí. Útok na Polsko byl podle prezidenta USA omyl, ačkoli byly drony vybavené polskými SIM kartami a dodatečným palivem. Narušení leteckého prostoru nad Rumunskem Trump vůbec nekomentoval a když se to samé stalo v Estonsku, může to být podle prezidenta USA nebezpečné. Ano, ale právě Trump je tím, kdo měl situaci vyřešit a docílil pouze toho, že Putin zopakoval kapitulační podmínky z Istanbulu, které by v důsledku znamenaly oslabení Ukrajiny, zničení jejích bezpečnostních záruk a byla by to otázka pouze několika měsíců či let, než by si Rusové opět našli záminku a tentokrát nenarazili na připravené obránce, ale na bezbrannou zemi. Nemá ani smysl hovořit o obří migrační krizi, kterou by kapitulace Ukrajiny podle ruských podmínek způsobila v EU - migrace z roku 2022 by proti této vlně byla k smíchu.
Podle událostí z posledních týdnů se ale zdá být průlom na Ukrajině nepravděpodobný. Vladimir Putin ale začíná nebezpečně provokovat státy Pobaltí, Polsko a Rumunsko. Se slabým a nerozhodným Trumpem v USA může Putin zaútočit jinak než silou konvenční armády a je otázkou, jak by zareagovalo nejen NATO, ale i evropské státy zmítající se v politických krizích a vnitrostátních potyčkách.
Moldavsko je na ráně. Zopakuje se ukrajinský scénář?
Putin ale není hloupý. Útok na cíl v zemi NATO by se mohl setkat s nepříjemnou reakcí zejména ze strany Pobaltí, Finska a Polska. Ukrajina je mobilizovaný, schopný a nebezpečný protivník a Rusové na bojiště vrhají statisíce vojáků, jen aby postoupili o několik kilometrů na silně opevněném Donbasu.
Slabá reakce na agresi Rusů vůči Polsku a provokace ve vzdušném prostoru ale může být pouhým odváděním pozornosti od skutečného cíle, Moldavska. Tato malá, chudá a ohrožená země hraničící s Rumunskem a Ukrajinou je v Putinově hledáčku dlouhodobě. Tamní enkláva Podněstří je domovem tisíců ruských vojáků a do moldavské politiky Putin investoval stovky milionů dolarů skrze své prostředníky, zejména podnikatele Ilana Šora.
Ruské agrese probíhají v poslední dekádě podle dosud nepozměněného scénáře. Prvně Rusové rozbijí a rozmělní společnost skrze politický rozkol v oblasti zájmu, kterou byl dříve Donbas, Krym a východ Ukrajiny. Putin se ale přepočítal a zřejmě podlehl i falešným informacím svých nejbližších a nesetkal se v rámci invaze na Ukrajinu s jásajícími davy a květinami, ale s tuhým odporem. V Moldavsku si ale Rusové budují politické podhoubí stejně dlouho jako na východě Ukrajiny a Donbasu. Ilan Šor skrze ruské banky a přímé financování Kremlem investoval více než 300 milionů dolarů, tedy 1,5 % HDP Moldavska do ovlivnění parlamentních voleb, prezidentských voleb a referenda o vstupu země do Evropské unie. I po útěku do ruského exilu v roce 2019 zůstává Šor hlavním hybatelem politického rozkolu v Moldavsku a financoval i snahy dnes již obviněné Evgenije Gutulové, tamní proruské političky. I navzdory moldavské obraně proti ruskému vlivu je země rozpolcená a stovky milionů dolarů udělaly své. Rozbití jednoty, nabourání mentality veřejnosti a vytvoření lokálních politických vlivů, které tlačí narativy Kremlu - v tomto Rusové již uspěli.
Moldavsko není v NATO a zatím není ani v Evropské unii. Rusové by invazí do země neriskovali tak moc, jako přímou konfrontací se státy Pobaltí nebo Polskem. Sevřeli by ale Ukrajinu do kleští a z Podněstří je to do Oděsy, kterou Rusové dlouhodobě chtějí ovládnout, pouhých 40 kilometrů a z Moldavska lze zasáhnout i obchodní a logistické koridory klíčové pro ukrajinské zásobování a obchod. Pokud jsou ruské provokace v Polsku podle Donalda Trumpa omyl a přelety stíhaček nad Estonskem mohou být nebezpečné, jak by se Spojené státy postavily k napadení státu, který není členem NATO ani EU? Putin svými provokacemi nad Polskem, Rumunskem a Pobaltím netestuje pouze jednotu evropských států a NATO. Testuje také Donalda Trumpa a jeho ochotu zasáhnout a angažovat se. Pokud není prezident USA schopen tvrdě a rozhodně odsoudit ruskou agresi vůči státům NATO, jakou reakci by asi mohlo očekávat Moldavsko?
Ruský útok může mít jinou podobu než je všeobecně předpokládáno. Moldavsko zůstává zranitelným místem Evropy a Putin to si je toho dobře vědom. Kdo ví, zda právě Moldavsko nebude dalším místem, kam se v blízké době přesunou ruští vojáci na dovolené i s vojenským vybavením. Rusové jsou až směšně předvídatelní, ale jejich taktika dosud pokaždé fungovala, což je obdivuhodné a smutné zároveň.
