Článek
Většina věřejnosti jistě zaznamenala rekordní nárůst ceny zlata mezi roky 2024 a současností, kdy z úrovně zhruba 2 600 dolarů za troyskou unci - 32,5 gramů - vystoupala cena až na současných 3 720 dolarů. V dnešním článku se ale nechci zabývat investicemi nebo samotnou cenou, ale psát hodlám o chování trhů, centrálních bank a průmyslu, tedy o hlavních hybatelích ceny drahého kovu. Také uvedu data o situaci těžařů, důvody strmého růstu poptávky i kapacity sekundárních trhů.
Hlavním, ale nikoli jediným pohonem růstu ceny je geopolitická nejistota způsobená obchodní politikou Donalda Trumpa v doprovodu neutěšeného zadlužení federální vlády Spojených států a nejistého výhledu dosavadní dominance stabilních rezervních měn. Investoři, ale i státní centrální banky zlato nakupují jako zajištění proti měnovým výkyvům a náhlým otřesům v globální ekonomice, kterých současnost nabízí více než kdy dříve. Důležité je ale také chování spotřebitelů a průmyslu. Rozvoj pokročilých kosmických technologií a výkonné elektroniky totiž doprovází nejen zvýšená spotřeba vzácných zemin, ale právě i zlata. Na úvod ale musím uvést několik dat, díky kterým mohou čtenáři trh se zlatem pochopit a odhalit jak úskalí, tak i budoucí výzvy.
Těžba je na vrcholu. Od roku 2026 má dojít k setrvalému poklesu nabídky až o třetinu
V roce 2025 dosáhne těžba zlata svého dvacetiletého vrcholu v podobě 3 690 tun drahého kovu, který plánují těžaři dodat na trh. Vyčerpání některých ložisek v Austrálii, Kanadě, Ghaně a Jihoafrické republice má posléze vést k postupnému útlumu nabídky až na úroveň 3 000 tun v roce 2030. Tento pokles částečně, ale nikoli úplně vykryjí nová a menší ložiska v Ghaně, Mexiku a Argentině. Těžba ale není jediným zdrojem zlata na trhu, součástky se zlatem se také recyklují a skrze tavení katalyzátorů nebo pokročilé elektroniky se zlato izoluje a pak znovu putuje na trh.
Celková nabídka drahého kovu z těžby i sekundárního trhu s recykláty tak v roce 2024 tak dosáhla 4 600 tun a letos je očekávaný růst o pouhé procento, tedy na zhruba 4 650 tun.
U poptávky je situace složitější. Nárůst ceny o 40 % během dvou let zajistil také změnu spotřebitelského chování a související pokles prodejů šperků mezi roky 2023 a 2025 o zhruba 25 % z 2 100 tun ročně na pouhých 780 tun v první polovině roku 2025. Průmysl ale zlato není schopen nahradit a podniky nakupují stále více. Z 290 tun v roce 2023 narostly nákupy průmyslníkům na 330 tun a v horizontu 5 až 10 let se očekává překročení 500 tun, zejména kvůli potřebám firem zabývajících se výrobou vesmírných satelitů, sond a raket, kde je zlato dosud nenahraditelné jako mimořádně tepelně vodivý kov a izolant ve spojení s dalšími sloučeninami. Samostatnou kapitolou jsou pak investoři a centrální banky, které nakupují zlato doslova za jakoukoli cenu. Investoři jen za první polovinu roku 2025 nakoupili 1 200 tun, zatímco v roce 2023 dosáhla celková roční poptávka jen pouhých 1 790 tun.
Velkou část těchto kupců tvoří centrální banky, které si zejména u menších států s vlastní měnou pojišťují skrze zlato její výkyvy a brání své devizové rezervy proti kurzovým vlivům. Nejaktivnějšími státy v této oblasti jsou Polsko, Turecko a Česká republika. Všechny tři zmíněné země nakoupily v uplynulých dvou letech od 75 do 100 tun zlatých rezerv a v této strategii hodlají i pokračovat. Menší nákupy pak registrovalo Německo, Francie, Spojené státy, Itálie nebo i Čína, která nakoupila pouhých 40 tun nových zlatých rezerv a lze tak v případě největší ekonomiky Asie hovořit o opatrném přístupu. Poptávka centrálních bank letos tvoří zhruba 40 % veškeré poptávky institucionálních investorů, čož je opět od přelomu milénia dosud nevídaná úroveň.
Jaká jsou úskalí nové těžby a není zlato předražené?
Často se setkávám s názorem, že je zlato univerzálním uchovatelem hodnoty a lze se na prestiž i likviditu trhů naprosto spolehnout. Zde ale musím oponovat - stejně jako v případě umění, bitcoinů nebo sběratelských předmětů je cena zlata především určena poptávkou, tedy tím, co jsou investoři, průmysl a spotřebitelé za drahý kov ochotní zaplatit. Zlato a jeho hodnota je s lidstvem spojeno od samotných počátků civilizace, kdy drahý kov formoval první mince, umělecké předměty, ale byl i známkou prestiže a společenského postavení. Dnes je zlato sice stále nejlikvidnějším a největším investišním nástrojem mimo akcie a dluhopisy, jehož kapitalizace dosahuje 25 bilionů dolarů, což ale nevylučuje mimořádnou událost a tržní otřes.
Světem před několika měsíci prolétla zpráva o obřím nálezu zlata v Ugandě, který přepíše historii a zásadně zatřese s trhem. Šlo ale celou dobu o čínskou propagandu, protože data o rozsahu ložiska nebyla podpořená ani nejprimitivnějším prospektingem ve formě hlubinných vrtů a celá zpráva byla podložená jen na hlubinném skenování, které je ale stále vysoce nespolehlivé. Zlato v Ugandě jistě je, ale jeho výtěžnost, četnost v rudě a přístupnost zdaleka nejsou známé a může se velmi dobře stát - jako v případě ložisek v České republice - že investor jednoduše kvůli vysokým nákladům na těžbu ložisko zavrhne, nebo vytěží jen ty nejpřístupnější části naleziště a zbylou rudu dobývat vůbec nebude.
Zásadní růst ceny zlata také jistě namotivuje technologické inovátory k vývoji takového nástroje, s jehož pomocí by bylo lidstvo schopné ekonomicky dobývat zlato z moře nebo řek. V oceánech se podle vědců nachází až 20 milionů tun mikroskopického zlata a v říčních korytech je situace ještě příznivější, protože lze toky efektivně filtrovat a zlato zachytit. V úvahu také případá hlubinná těžba u hydrotermálních ústí na mořském dně, kolem kterých se zlato koncentruje. Vystoupá-li cena příliš vysoko, průmyslu se také vyplatí investice do inovací a náhražek zlata, které mohou poptávku zpomalit nebo zcela přesměrovat k alternativám. V úvahu připadá také těžba ve vesmíru, do které plynou miliardy dolarů ve formě investic těžařských firem. S vysokou cenou zlata také nenávratně přijde pokrok a navýšení nabídky, které může trend růstu cen efektivně zvrátit.
A kdo ví, jistě se může například ve známých zlatonosných lokalitách v argentinsko-chilském pohraničí nebo v Africe objevit i skutečně podložené ložisko, jehož zásoby dosavadní převis poptávky nad nabídkou ve střednědobém horizontu otočí a ceny se opět sníží. Zlato nyní sice dominuje i nad akciemi, nelze jej ale zdaleka nazvat investicí s jistou návratností.
Průmyslová poptávka, Donald Trump a nedostatek nabídky dosud přejí investorům
Zatím ale nelze vyloučit další kroky Spojených států pod vedením Donalda Trumpa, které investory z řad menších států poženou do dalších nákupů a rozvoj kosmického průmyslu a pokročilých technologií přeje zlatu jabysmet. Škálovatelnost další těžby a lokalizace nových ložisek jsou dlouhodobou prací na 5 a více let, čímž lze v krátkodobém horizontu poměrně přesně odhadnout, kolik zlata bude na trhu a kolik jej těžaři zvládnou uvolnit. Neznámou je chování spotřebitelů a klenotníků, kterým současné vysoké ceny ničí podnikání a zlato se v mnoha částech světa stává nedostupným, čímž dochází u šperků k náhradě stříbrem, chirurgickou ocelí a dalšími kovy.
Další oslabení dolaru v důsledku plánovaného snížení úrokových sazeb americké Federální rezervní banky společně s rostoucím dluhem největší světové ekonomiky je momentálně největším pohonem současné zlaté horečky. Dosavadní kroky Donalda Trumpa v úřadu prezidenta USA ale nedávají příliš nadějí na konec současné zlaté horečky a stabilizaci cen. Naopak lze očekávat více nestability, více chaosu a více nedůvěry v největší rezervní měnu a v souvislosti je možné, že se zlatá horečka teprve rozbíhá a v budoucnu se více států i soukromníků uchýlí k ochraně svých investic právě skrze zlato.
