Babiš porušil zákon. Čeká Pavla další politická bitva?

V debatě o státním rozpočtu rezonují dvě nosná témata, tedy výše navrženého deficitu a otázka splnění či nesplnění zákona o rozpočtové odpovědnosti. V dnešním článku se pokusím o objektivní analýzu nejdůležitějšího zákona roku nejen z pohledu ekonoma. Rozeberu také politické důsledky schvalování nezákonného rozpočtu pro opoziční lídry, vládu Andreje Babiše a především pro Petra Pavla, který svým postojem k Babišovu rozpočtu velmi pravděpodobně určí dynamiku vztahů Strakovy akademie s Pražským hradem. Vláda viní z vysokého schodku opozici a argumentuje vyrabovanou státní kasou. Na druhé straně pak opozice hovoří o neodpovědném hospodaření vlády a zadlužování dalších generací. Do této již tak zkratkovité, zcela neobjektivní a vyhrocené debaty navíc politici zahrnují i prospekt žalob a šéf Senátu, Miloš Vystrčil, zmiňuje žaloby proti Andreji Babiše a Petra Macinkovi za nedodržování slibů. Trestnímu stíhání by podle některých zástupců vlády měl ale čelit také bývalý ministr financí, Zbyněk Stanjura.

Jak se tedy v situaci vyznat, je Česká republika skutečně vyrabovanou ekonomikou a navrhuje Andrej Babiš skutečně nezákonný rozpočet, nebo byly nezákonné i rozpočty vlády Petra Fialy? A co je podstatnější, vrhne se Petr Pavel do další politické bitvy, díky které může nenávratně stvrdit svou roli lídra opozice?

Prvně je třeba vyhodnotit, zda je rozpočet navržený Babišovou vládou skutečně nezákonný. Jelikož zákon o rozpočtové odpovědnosti ukládá vládě maximální deficit - bez zahrnutí výjimek - na maximu 1,85 % českého HDP, odpověď je naprosto jednoznačná. Andrej Babiš navrhl rozpočet, který neodpovídá zákonu o rozpočtové odpovědnosti a tím je rozpočet nezákonný. To nelze zpochybnit.

Jde ale jen o jednu z mnoha rovin. Nezákonné byly také rozpočty vlády Petra Fialy v letech 2025 a 2026, nikoliv však výhradně kvůli schodkům. Kabinet bývalého premiéra za ODS totiž navrhl a schválil novelu školského zákona, konkrétně paragraf 109, odstavec a), kterým kabinet garantuje průměrný plat učitelům na 130 % průměrné nominální mzdy v národním hospodářství. Ze strany vlády Petra Fialy šlo o příklad bezbřehého populismu, protože se novela nijak nepropsala do rozpočtů let 2025 a 2026. Podle Ministerstva školství dosáhl průměrný plat pedagogů 49 231 korun a průměrná mzda pak 48 171 korun, čímž by platy učitelů zaostaly za zákonnou garancí o více než 25 %. Podle ekonomů z Národní rozpočtové rady se pak schodek státních financí očištěný o peníze z Evropské unie propadl pod zákonných 247 miliard korun, když toto maximum přesáhl o 4 miliardy i za nebývale přívětivé ekonomické situace a většího inkasa přímých i nepřímých daní, dividend a dalších příjmů plynoucích z vyšší než očekávané spotřeby domácností.

V otázce plnění zákona o rozpočtové odpovědnosti lze jako nezákonný zpětně hodnotit i státní rozpočet pro rok 2025 navržený Zbyňkem Stanjurou a kvůli chybějícím výdajům, mimo jiné na dopravní infrastrukturu a opět na platy učitelů, porušoval návrh rozpočtu vlády Petra Fialy nikoli jeden, ale hned tři zákony schválené kabinetem bývalého premiéra, tedy zákon o SFDI, školský zákon a zákon o rozpočtové odpovědnosti. Před hodnocením Babišova rozpočtu je tak pro objektivitu nutné dodat, že si s plněním zákonů příliš nelámal hlavu ani Zbyněk Stanjura.

A nyní k rozpočtu vlády Andreje Babiše, který je taktéž zcela jistě mimo zákonem vymezené parametry. Vzhledem k navrženému programovému prohlášení vlády a deklaracím o průměrných platech vojáků, celníků, hasičů a dalších profesí na úrovni 50 až 75 000 korun je navržený schodek nižší, než mnoho ekonomů očekávalo. Vláda deklaruje 10 % úsporu na provozu, což sice přinese jen vyšší jednotky miliard korun, ale přístup může zamezit tvorbě takzvaných agend pro agendy, tedy zhoubnému bujení státního aparátu, který je z podstaty své existence a rozpočtování závislý na neustálém rozšiřování vlastních kompetencí. Další nepřesností, která rezonuje veřejnou debatou a opakují jí i lídři opozičních partají, je snižování výdajů na obranu.

U této kapitoly se zastavím, protože ke snížení výdajů na obranu nedošlo, ale i tak je Babišův postup potenciálně pro bezpečnost České republiky závadný. Uplatňuje totiž akumulaci výdajů z jiných resortů než z Ministerstva obrany a tyto výdaje následně zahrnuje do celkového úhrnu výdajů. Při letmém pohledu lze opoziční tezi o snižování výdajů snadno vyvrátit. V roce 2025 se na obranu vydalo 171 miliard korun a letošní rok se mají útraty zvýšit na 185 miliard korun. Ne, to opravdu není snížení. Opozice by neměla nutně kritizovat výši výdajů, ačkoliv dosahují pouze 2,07 % HDP - s čímž Andrej Babiš vyhrál volby - nýbrž jejich strukturu. Za Petra Fialy se na výdajích roku 2025 podílelo Ministerstvo obrany 155 miliardami korun a v rámci ostatních resortů se jako výdaje na obranu vykázalo 16,4 miliardy korun. Andrej Babiš v této vykazovací kreativitě pokračuje, ale ještě proti Zbyňku Stanjurovi přitvrdil. Ministerstvo obrany vydá v roce 2026 podle plánu 155 miliard korun a zbylé resorty přispějí 30,4 miliardami.

Andrej Babiš nesnižuje obranné výdaje, ale snižuje výdaje Ministerstva obrany. To je podstatný a potenciálně nebezpečný rozdíl, bude-li trend pokračovat.

Z výdajů na Armádu České republiky, bojeschopnost a vybavení ozbrojených složek se může stát pomyslná vykazovací extraliga ve formě zahrnování mostů, nemocnic, policejního vybavení či IT infrastruktury. Zde by měly opoziční strany místo krátkých videí na sociální sítě zapřáhnout - snad existující - analytiky a výdaje položku po položce rozebrat, případně také odhalit, zda skutečně útraty Ministerstva obrany prospívají bezpečnosti České republiky.

Jinak ale Babišův rozpočet nenabízí příliš prostoru pro kritiku, odmyslíme-li nekonečnou a místy technicistní debatu o zákonnosti, která při zahrnutí výtvorů Zbyňka Stanjura naráží na bariéry reality a hraničí i s pokrytectvím. Příjmy jsou odhadnuty až natolik konzervativně, že bych Alenu Schillerovou podle mého názoru oprávněně podezíral z přípravy půdy pro až zázračné vykázání nižšího než plánovaného deficitu, čímž by Andrej Babiš zopakoval staré triky z let 2017 až 2019 a smetl argumenty opozice, která nyní rozpočet s vervou kritizuje, aniž by si však provedla potřebné propočty vůči růstu HDP a deklarovaným příjmům.

Splní-li vláda Andreje Babiše deklarované výdaje v navrženém rámci i za předpokladu zvýšení platů státních zaměstnanců, snížení odvodů živnostníků a převedení poplatků za obnovitelné zdroje pod stát, půjde o úspěch. Rozpočet na rok 2026 je i kvůli říjnové změně vlády zcela závislý na předchozí politice Petra Fialy a to, zda bude Babišův kabinet bezuzdně utrácet nebo i konsolidovat, ukáže až rok 2027. Právě v tomto roce bude chybět zhruba 40 miliard korun z windfall tax a projeví se také kumulované výdaje na dopravní infrastrukturu a obranu, které mají růst o vyšší desítky miliard. Poměrně kladně hodnotí navržený rozpočet pro rok 2026 i Česká národní banka, která je ve svých prognózách ekonomického vývoje dlouhodobě nejpřesnější. Podle stanoviska bankovní rady ze 7. února roku 2026 je navýšení schodku rozpočtu pouze kosmetické vzhledem k jeho investičnímu charakteru a nijak zásadně schodek neovlivní ani inflaci či hospodářský růst. Ceny se mají v roce 2026 zvýšit o pouhých 1,6 % a ekonomika podle ČNB poroste o 2,9 %. Je nutné dodat, že půdu k takto pozitivním číslům připravila svou místy až Kalouskovskou konsolidací i vlády Petra Fialy.

Jestli někdo, mne nevyjímaje, očekává to skutečné Babišovo rozpočtové peklo, musí si počkat na návrh pro rok 2027. Vláda hnutí ANO, Motoristů a SPD má ale ohromnou oporu ve finančním zdraví České republiky a také v mimořádně nízkých deficitech zanechaných kabinetem Petra Fialy. Bývalá vláda si za mnohé zaslouží kritiku, ale také Andreji Babišovi z jeho pohledu perfektně připravila půdu. Petr Fiala totiž zvýšil daně násobně více než deklaroval, čímž má dnes Alena Schillerová množství nástrojů nejen k podpoře ekonomiky, ale také k prodeji vlastní práce skrze optimalizaci některých až astronomicky nastavených nepřímých daní, zejména v energetice. Kdyby Petr Fiala sekal schodky veřejných financí po vzoru Roberta Fica či Viktora Orbána, převzal by Andrej Babiš skutečně spálenou zemi.

Debata o zákonnosti rozpočtu je zcela nemístná - stejně nezákonné byly pak musely být i rozpočty Zbyňka Stanjury. Debata o mimořádně vysokém deficitu je taktéž nemístná, rozpočet je nebývale proinvestiční a napravuje některé nesplněné sliby Petra Fialy a Česká republika si půjčky na efektivně vynaložené investice rozhodně může dovolit. Zásadní je ale také fakt, že nejde o dílo Aleny Schillerové, nýbrž o pomyslný výdajový hybrid značně ovlivněný závazky a politikou vlády Petra Fialy, Andrej Babiš se naplno projeví až v roce 2027.

Jak je známo, politici jednají všelijak, málokdy však objektivně. Sněmovní opozice bude návrh zcela jistě kritizovat a využije všechny oprávněné i zavádějící argumenty. Zcela klíčová je ale zejména pozice prezidenta Petra Pavla, který může zaujmout dva relevantní, leč politikou formované postoje. Hlava státu může upřednostnit nezákonnost návrhu Aleny Schillerové a navržený rozpočet vetovat, případně lze ze strany Pražského hradu také zákon s výhradami podepsat, jak se již stalo při schvalování rozpočtu Zbyňka Stanjury v roce 2025.

Petr Pavel nyní dovedl do finále vyčerpávající bitvu o nejmenování Filipa Turka ministrem, čímž zcela jistě některé voliče hnutí ANO, Motoristů i SPD popudil a je známo, že jej i příznivci těchto táborů v roce 2023 volili. Dalším želízkem v ohni je podpora Pražského hradu směřovaná ke spolku Milion chvilek pro demokracii a souvisejícím protestům, protože lze zcela objektivně najít historické paralely a vyhodnotit protesty Mikuláše Mináře jako objektivně protivládní. Kde jsou ty doby, kdy Mikuláš Minář trhal před zraky davů ústavu a vyzýval prezidenta Zemana ke jmenování Michala Šmardy bez výhrad či prostojů. Bude-li prezident usilovat o obhajobu funkce i v roce 2028, měl by po vyhroceném souboji o Turka opět zaujmout nadstranický postoj a sjednocovat, aby si uchoval prospekt široké podpory i pozici jistého arbitra veřejné diskuse, nikoli přímého účastníka politického boje v exekutivě.

Pokud se Petr Pavel skutečně vydá cestou prezidentského veta a otevřeně rozpočet odmítne, jeho oponenti mu zatleskají. Ze strany prezidenta by byl takový postup chybným vyhodnocením politické situace a prezident, jak sám nedávno konstatoval, nemá být arbitrem ani u rozpočtů Aleny Schillerové ve chvíli, kdy odsouhlasil značně kontroverznější návrh Zbyňka Stanjury, od kterého jej odrazovali i jeho vlastní poradci. Jako jeden z Pavlových voličů, který je i díky některým krokům Pražského hradu v jisté deziluzi, stále doufám, že prezident nepodlehne touze s Babišovou vládou bojovat za každou cenu a naopak zaujme podobný přístup, s jakým Petru Fialovi a jeho vládě nechával procházet často i velice diskutabilní návrhy. Pokud Petr Pavel podepsal zpětné snížení valorizace důchodů a státní rozpočet pro rok 2025, měl by stejně učinit i u návrhu Aleny Schillerové a podrobit jej objektivní kritice, nikoli však rezolutnímu odsouzení.

Snad si Petr Pavel pro jednou zbytečnou bitvu ušetří a pomyslně svá vojska stáhne do předem připravených pozic, aby po současných konfliktech nabral sílu a soustředil se na bitvu, jejíž výsledek bude pro Českou republiku skutečně určující, tedy na souboj o Pražský hrad v roce 2028.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.