Článek
Dnes opět sepíšu článek na téma, které mi ve veřejném prostoru zoufale chybí. O střetu zájmů Andreje Babiše se sice mluví, ale příliš se nezmiňují úskalí české legislativy. Lídr hnutí ANO totiž nemá jedinou možnost, jak by bez prodeje Agrofertu dostál českému, nikoli evropskému právu. Na rozdíl od jiných zemí totiž Česká republika nezná institut takzvaného slepého fondu či trustu, tedy způsobu, který je hojně ve spojení s politiky využíván v zahraničí. Nebudu v textu rozebírat ideologický pohled na to, zda má či nemá Andrej Babiš zastávat funkci premiéra, ale pouze objektivně shrnu možnosti, jak může Babiš dostát svému slibu prezidentovi a skutečně se střetu zájmů zbavit.
Vyloučíme-li prodej Agrofertu, možnosti jsou totiž pouze dvě a obě značně kontroverzní.
Babiš může převést firmu dětem a následně vložit do svěřenského fondu. Je ale možné změnit i samotný zákon
Odhlédneme-li od kontroverzí spojených s holdingem Agrofert a způsobu, jakým se k němu Andrej Babiš dostal, kdy jej de facto uzmul slovenskému státu a díky nejasnému financování získal již existující klientský kmen a rozsáhlé obchodní vazby vybudované za socialismu, dnes je firma Babišovým majetkem a pokud by nastávající premiér holding pouze tuneloval a vysával, dopadl by jako zkrachovalá společnost ČKD nebo OKD Zdeňka Bakaly. Babiš se tak k holdingu dostal cestou běžnou v devadesátých letech, ale dnes firmu dále rozvíjí a zdaleka již nejde o čistě zemědělský holding zejména díky investicím do zdravotnictví a umělého oplodnění. Babiš spravuje pečovatelské domy, kliniky, ale vyrábí i spodní prádlo a staví nemovitosti.
Střet zájmů Andreje Babiše v pozici premiéra existuje bez nadsázky u schvalování veškerých obchodně orientovaných zákonů, do sociální politiky, daňové politiky a všech představitelných opatření, která budou mít na tuzemské podniky dopad. Těžko by se Babiš střetu zájmu vyhnul, snad jen v agendě rozvoje kosmického průmyslu.
Co se ale po Babišovi chce? Český zákon o střetu zájmů totiž vyžaduje, aby osoba, která má z holdingu či firmy prospěch, nebyla spřízněná s dotčeným politikem a není tak možné přepsat firmu na manželku nebo děti v přímé linii. Andrej Babiš v minulosti vložil firmu do svěřenských fondů, které následně obsadil dozorčí radou složenou z jeho právníků a příbuzných. Toto řešení ale nestačí a Evropská komise i tuzemská opozice na tento fakt dlouhodobě upozorňují.
Babišovi zbývá jediná možnost. Přepsat holding na děti či manželku a ty následně musí vložit firmy do svěřenských fondů, čímž by se mohl, alespoň kosmeticky, vliv politika ve střetu zájmů dále eliminovat. Jde ale o bezprecedentní situaci, která by mohla odpovídat evropskému, nikoli ale českému právu. Legislativa totiž explicitně uvádí, že příjemce zisku či benefitů z firmy nesmí být spřízněn s politikem v přímé linii a pokud by Babišovy děti inkasovaly z Agrofertu zisk, nebyly by zákonné parametry splněny. Zde pro objektivitu musím dodat, že zákon z pera poslance Pirátů, Jakuba Michálka, zachází daleko za požadavky evropské legislativy. V českém prostředí je toto pojetí problematické právě proto, že právně neznáme institut slepého trustu.
Politik-podnikatel tak nemá žádnou jinou možnost po svém zvolení, než dekády budovanou firmu, hypoteticky existující několik generací, prodat, a tím se majetku jednou a provždy vzdát. Zkráceně lze tezi zákonu shrnout následovně - buď prodáš, nebo nesmíš být politikem s exekutivní pravomocí.
Výše uvedená možnost by byla zcela jistě parlamentní opozicí podrobena zdrcující kritice. Zákon lze ale změnit a upravit tak, že svěřenský fond v případě potomků nebo partnera v přímé linii dostačuje - Babiš se ale i v tomto případě nevyhne kritice, protože upraví zákon sám kvůli sobě. Krajním řešením by bylo stvoření zákona o slepém trustu, tedy institutu, který je běžně přítomný v zahraničí a Babišovu situaci by technicky řešil, reálně ale opět řešení pozbývá smyslu. Principem slepého trustu je politikovo nevědomí o osudu majetku do něj vloženého. Andrej Babiš ale moc dobře ví, co jeho firmy potřebují a z čeho jim plyne benefit, zatímco si je vědom i nařízení, jejichž dopady holding ohrožují.
Agrofert by byl ve slepém trustu pouze na oko, Babiš by dále moc dobře věděl, čím firmě pomáhá a čím jí naopak škodí.
Babišovo alibi - neexistující precedenty
Lídr hnutí ANO se jistě bude ohánět diskriminací těch, kteří do politiky vstoupí s podnikatelskou minulostí a nemají možnost střet zájmů vyřešit bez prodeje majetku. Tento argument je objektivní, zákon je nyní skutečně nastaven diskriminačně proti majetnějším kandidátům a vysloveně jim nastavil bariéry při úsilí o exekutivní funkce. Zahraniční členové vlády jsou běžně z řad majetnějších občanů a tyto problémy nemají. Kanadský premiér Mark Carney má majetek ve slepém trustu, stejně postupovala i Theresa May a své bohatství touto formou uklidil i Friedrich Merz.
Andrej Babiš kromě výše uvedené argumentace jistě použije i neexistující precedenty a může celé období 4 let vládnout s Agrofertem převedeným na děti a následně uklizeným do svěřenského fondu. Neexistuje totiž soudní precedent, čímž jde o neprobádané území a jak je známo, Andrej Babiš se rád uchýlí do pozice ublíženého ve všech případech, kdy je v defenzivě.
Výsledné shrnutí je tedy jednoduché. Babiš nemá možnosti a varianta s dětmi je pravděpodobně nedostatečná, zatímco varianta změny zákona o střetu zájmů vyvolá u občanů i politické opozice vlnu nevole, protože by premiér měnil zákon kvůli svým vlastním zájmům. Slepý trust pak nepřipadá v úvahu, ale splnil by technické nařízení zákona. Pro tuto variantu je ale také nutné přijmout nový zákon a to může Babiš udělat až v momentě, kdy se stane premiérem. Půjde však jen o kamufláž, protože i ve slepém trustu bude Babiš zcela jistě vědět, jak své firmy podpořit a jak jim případně příliš neuškodit - situace se nevyřeší.
Na jedné straně zůstává přehnaná horlivost Jakuba Michálka, který svým pozměňovacím návrhem u zákona známého jako Lex Babiš přidal takové podmínky, jejichž splnění diskriminuje z politiky podnikatele a majetné osobnosti. Na druhé straně pak zůstává reálné nebezpečí Andreje Babiše a jeho vůle maximálně posílit své firmy a pomoct impériu v holdingu Agrofert. Je také nutné uvést, že zákon Lex Babiš je v současné verzi protiústavní a kabinet Petra Fialy dosud nesplnil svou povinnost zákon adekvátně upravit, čímž také pozici Babišovi vědomě ztěžuje.
Jakékoli řešení nakonec pravděpodobný premiér vymyslí, nepůjde o řešení střetu zájmů, ale pouhé splnění litery zákona, jehož znění bude pravděpodobně třeba upravit. Jediným skutečným řešením by byl prodej, což ale pro Andreje Babiše zřejmě není přijatelná varianta.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
