Článek
Prezident dnes jmenoval Andreje Babiše předsedou vlády a tento krok Pražského hradu definitivně ukončil éru Petra Fialy, protože jmenování vlády zatím bez účasti Filipa Turka podle Petra Pavla nic nebrání. V dnešním článku se budu věnovat stále významnější zahraniční diplomacii, ve které se Andrej Babiš může při zachování současné rétoriky inspirovat dvěma výraznými osobnostmi. Jde o italskou premiérku Georgii Meloni a slovenského předsedu vlády Roberta Fica. Oba zmínění politici vycházeli ve volební kampani z téměř identických rétorických pozic a přitom se po jmenování do úřadů zachovali diametrálně odlišně. Andrej Babiš má k dispozici, leč pouze částečně vlastním přičiněním, tři klíčové ingredience k úspěšnému mandátu předsedy vlády. Jde nejen o silný mandát a stabilní většinu v Poslanecké sněmovně, kde mohou v průběhu mandátu poslance SPD potenciálně nahradit i lidovci, ale lídr hnutí ANO se také může opřít o nebývale příznivou ekonomickou situaci v České republice a relativně nízké zadlužení země.
S tímto ideálním mixem vstupuje lídr hnutí ANO nejen do domácí, ale také do zahraniční politiky, kde bude muset dříve či později zaujmout pozici a vybrat si své spojence.
Italská cesta. Z Georgie Meloni měli státníci hrůzu, ale vytřela jim zrak
Při polemice nad Babišovou budoucností na mezinárodní scéně začnu pozitivním příkladem. Italská premiérka Georgia Meloni se během předvolební kampaně potýkala, podobně jako Andrej Babiš, s nebývalým odporem evropských státníků, kteří nešetřili slovy kritiky a obavami. Dnes je situace odlišná a italská premiérka se po boku evropských státníků účastní schůzek na nejvyšší úrovni a je pokládána za úspěšnou premiérku, která se mezi Italy těší nebývale vysoké podpoře.
Ještě v roce 2021 a 2022 ale Emmanuel Macron nebo Ursula von der Leyen vnímali Georgii Meloni jako hrozbu a zcela otevřeně Italy před jejím zvolením varovali.
Pokud se vlády nad Itálií chopí extrémisté (koalice Georgie Meloni), jsme na to připravení. Fundamentální hodnoty Evropské unie musí být v takovém případě zachovány i za využití prostředků v podobě článku 7, když to bude nevyhnutelné.
Šéfka Evropské komise před třemi lety zcela nepokrytě vyhrožovala Itálii sankčními opatřeními a varovala před nástupem extrémistů, kteří rozvrátí evropské hodnoty. Ursula von der Leyen ale nebyla sama, před Georgií Meloni varoval i Emmanuel Macron a využil ještě silnější slova.
Vítězství Georgie Meloni by bylo skutečným ohrožením evropského projektu. Musíme se připravit na nejhorší možný scénář v Římě.
Ze strany francouzského prezidenta šlo o nebývale silné prohlášení, které navíc publikoval skrze vlastní tiskovou kancelář. Slova byla pečlivě připravená a sepsaná přesně ve výše uvedeném významu bez možného vytržení z kontextu či vyřčení nedopatřením pod tlakem dotazů novinářů.
Dnešní premiérky Itálie se obávali všichni a nešetřili slovy o příklonu k Rusku nebo k Maďarsku a rozvrácení Evropské unie. Tyto obavy se ale nenaplnily, Georgia Meloni svou partaj integrovala do prounijní, leč kritické frakce ECR, kde působí i čeští europoslanci za ODS a po dvou letech vlády je Itálie uváděna jako příklad úspěšných reforem zejména v oblasti snižování zadlužení a boje proti migraci. Italská premiérka si na evropské politické scéně uměla zajistit potřebné aliance a zvolení Friedricha Merze v Německu její pozici ještě posílilo.
O Andreji Babišovi také zahraniční tisk píše jako o hrozbě a rebelovi, ale i lídr hnutí ANO umí vycítit dobu a přetvořit svou politickou pozici do té či oné podoby podle toho, co zrovna lidé chtějí. V roce 2018 byl Babiš liberálem a jako součást frakce Renew Europe schvaloval jedno zelené opatření za druhým, ale dnes je ten stejný Babiš součástí Patriotů pro Evropu, ačkoliv ideově europoslanci hnutí ANO spadají více do již zmíněné ECR, kam se Andrej Babiš neetabloval zřejmě kvůli konkurenčnímu boji s českou ODS. Nový premiér České republiky může těžit i z otřesů v samotném Bruselu. Vládnoucí frakce EPP stále častěji opouští své koaliční partnery z Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D) a Renew Europe na úkor hlasů Patriotů a ECR, čímž jsou obě frakce legalizovány jako zcela legitimní spojenci většinové EPP. Evropa se otáčí doprava a Andrej Babiš je, jak má ostatně ve zvyku, znovu ideově součástí nastupujícího hlavního proudu.
Vzestup Georgie Meloni ukazuje případ evropské rebelky a odpadlice, která za pouhých několik let vystoupala na vrchol evropské politiky a ačkoliv byla nazývána hrozbou, dnes je její politika uváděna jako příklad ostatním.
Slovensko vsadilo na Trumpa, Putina a líbivé reformy. Nefunguje to
Volby na Slovensku doprovázely podobné citace těm výše uvedeným a státníci opět před Robertem Ficem varovali a označovali jej za hrozbu. V tomto případě se posléze obavy naplnily a Robert Fico se nevydal cestou konstruktivní politiky, ale dal přednost pomstě oponentům a demontáži slovenské ekonomiky. Zemi sužuje rekordní zadlužení, vysoká inflace, odliv investic, ale i ztráta relevance na zahraničně-politické scéně a pitoreskní podlézání Vladimiru Putinovi s nevalnými výsledky. Slovenský premiér je přitom stejně jako Georgia Meloni kritikem migrační i klimatické politiky Evropské unie, ale tato opatření realizuje zcela odlišnými prostředky. Europoslanci slovenské strany SMER jsou rozpolcení a zatímco Fico kritizuje evropskou politiku, europoslanci strany SMER zůstávají nezařazení a de facto bez vlivu na dění v Bruselu, což hovoří za vše.
Fico se rozhodl na úkor skutečné politiky realizovat líbivé a bezvýznamné reformy. Kvůli změně slovenské Ústavy se země ocitla ve střetu s Evropskou unií, ačkoli již dávno existuje ustanovení o platnosti homosexuálních sňatků uzavřených v členských zemích EU na území celé unie. Cesty do Moskvy a jednání s Vladimirem Putinem o dodávkách energií jsou také pouze divadlem. Slováci se nakonec stejně podvolili všeobecnému konsenzu o přerušení penězovodů Kremlu a slovenské firmy již nezávisle na politice Ficovy vlády ruská paliva omezují. Slovensku se také vymstil příklon k Donaldu Trumpovi na úkor Evropské unie, protože sankce Bílého domu nyní drtí slovenskou energetiku znatelně více než opatření Bruselu.
Slovensko je méně relevantní, více zadluženou, mezinárodně izolovanou a ekonomicky stagnující zemí, kterou v uplynulých letech navíc hromadně opouští i zahraniční investoři a turisté. Ficova politika nemá skutečný význam, nýbrž je pouhou líbivou hrou pro domácí publikum a opatření typu fiskální konsolidace či zavedení transakční daně čelí odporu Slováků i investorů. Po dvou letech lze konstatovat, že Robert Fico ztratil vliv na mezinárodní aliance, zvýšil Slovákům daně, demontoval justiční systém i veřejnoprávní média a orientoval se na Rusko a USA, což se mu nyní stává osudným.
Babiš se obává Ficova selhání. V Kremlu jej hned tak neuvidíme
Pro Andreje Babiše je Ficův příklad varováním. Lídr hnutí ANO si tak zřejmě dá pozor nejen na přílišný příklon k nevyzpytatelnému Donaldu Trumpovi, ale také se od Slovenska a Maďarska alespoň rétoricky izoluje, aby po nástupu nové vlády rozptýlil obavy.
Na příkladu Slovenska a Itálie lze pozorovat především jednu zásadní odlišnost. Robert Fico se chtěl svým oponentům především pomstít, zatímco Georgia Meloni kandidovala se záměrem Itálii pozvednout a vyřešit klíčové neduhy ekonomiky i zahraniční politiky. Kvůli čemu ale kandidoval Andrej Babiš? Otázka trestního stíhání je relevantní, ale lídr hnutí ANO by s největší pravděpodobností odešel s podmínkou nebo peněžitou pokutou kvůli absenci předchozí trestné činnosti. Úvahy o Andreji Babišovi za mřížemi jsou přehnané, ale trestní stíhání je i tak rozhodně jedním z hnacích motorů za Babišovou neúnavnou kampaní. Nový premiér chce ale především uspět a stát se významným politikem. Jeho záliba ve fotkách se státníky i rétorické obraty o telefonech s Macronem a návštěvě Bílého domu dokonale ilustrují Babišovy záměry.
Lze předpokládat, že se Andrej Babiš minimálně skrze účelná spojenectví pokusí stát součástí některého z hlavních proudů evropské politiky. V tomto kontextu lze očekávat příklon k Itálii, současnému Německu nebo také k Francii, kde průzkumům veřejného mínění dominuje mladý Jordan Bardella z frakce Marine Le Pen. Ke všem zmíněným lídrům má Andrej Babiš v současnosti ideově blízko a na francouzském příkladu Bardelly lze ilustrovat, jak rychle se může z nejtvrdšího euroskeptika a odpůrce NATO stát reformista usilující o změny v obou institucích. Po vzoru Georgie Meloni, Friedricha Merze a francouzských nacionalistů lze od Babiše očekávat kritiku, nikoli ale destrukci mezinárodních společenství a budou-li konzervativní a reformistické tendence v Evropské unii nadále sílit, Andrej Babiš se opět ocitne uprostřed hlavního proudu.
Pro lídra ANO tak z mnoha pragmatických důvodů připadá v úvahu italská cesta, nikoli ta slovenská. Andrej Babiš si nezničí počátek druhého mandátu rozpoutáním ostrého konfliktu v Evropskou unií, která se navíc mění v optice premiéra správným směrem. Naopak lze očekávat intenzivní budování aliancí na pravicově-konzervativním - nikoli protiunijním - spektru a dodržování mezinárodních závazků nejen vůči Evropské unii, ale také Severoatlantické alianci. Kritika obou zmíněných uskupení ale není zločin a na rétorické úrovni se Babiš jistě uchýlí k mnoha tvrdým slovům na adresu klimatické, migrační, ale možná i bezpečnostní politiky. Tato slova ale v Babišově vlastním zájmu nesmí doprovázet izolace, rebelie a protest, nýbrž účelná, leč místy tvrdá politika s důrazem na konsenzus mezi podobně smýšlejícími partnery. Bude-li takto Andrej Babiš uvažovat, což bude zřejmé již během summitu 17. až 18. prosince letošního roku, může nový český premiér uspět i na mezinárodním poli.
V nezávislosti na sympatiích, kterých mám sám pro lídra hnutí ANO poskrovnu, je úspěch Andreje Babiše mezi evropskými politiky v zájmu každého občana. Potřebujeme silného a vlivného premiéra schopného prosadit zájmy České republiky nejen v Bruselu, ale také v NATO. I proto věřím, že se Andrej Babiš raději inspiruje v Itálii, než aby následoval cestu Roberta Fica a současného Slovenska.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
