Babišovo „lithium“ podruhé. Zabere lež znovu?

V roce 2017 vyhrálo Andreji Babišovi volby lithium, skrze které zasadil skomírající ČSSD Bohuslava Sobotky smrtící ránu. Letos Babiš našel nové lithium, konkrétně neexistujících 1 000 miliard v šedé ekonomice, skrze kterou plánuje financovat své sliby za stovky miliard. Matematicky to nevychází a celý program ANO je postaven na jedné velké lži, stejně jako Babišovy výroky v roce 2017. Otázkou zůstává, zda se lidé nechají balamutit i podruhé a opět uvěří Babišově předvolební lži.

Nejprve je třeba zopakovat onu lež z roku 2017, která jednou provždy změnila českou politiku a skrze následnou zákulisní dohodu s Milošem Zemanem umožnila Babišovi neomezeně vládnou celých osm měsíců, než byla sestavena vláda za účasti ČSSD a s podporou komunistů.

Uvedu slova Andreje Babiše z roku 2017 bez interpretace a změn přesně tak, jak své názory sám lídr hnutí ANO tlumočil v říjnu několik týdnů před volbami.

ČSSD krade 2 000 miliard a plánuje stejný tunel jako OKD. Musí snad lídr hnutí ANO dodávat víc? Ano, měl rozhodně dodat zdroj informací, kde k oné závratně vysoké částce přišel. Na Cínovci se totiž našlo ekonomicky vytěžitelných 34,5 megatun rudy obsahující 0,42 % oxidu lithia, tedy indikované a vytěžitelné zásoby dosahovaly hodnoty 51,1 miliard dolarů, respektive 1 100 miliard korun (v té době). Odhad zmiňuje i další předpokládané zásoby, u nichž ale není jistá jejich zisková vytěžitelnost v hodnotě 323 megatun rudy rozprostřené v několika dalších ložiscích. Dolarové vyčíslení je ale hrubá cena bez započítání nákladů těžby, podílu investora a financí nutných k obnově zničené krajiny po těžbě. Navíc by se podle tehdy dostupných propočtů ruda těžila 30 až 50 let.

Lze tak zohlednit ekonomicky vytěžitelné lithium v době oznámeného nálezu a jeho hodnotu přepočítat podle tehdejší standardní marže těžařů.

30 miliard korun ročně a 2 000 miliard, to je značný rozdíl. Navíc oněch 30 miliard počítám jako hrubou cenu pro rok 2017, kdy se standardní marže těžařů pohybuje mezi 10 a 15 %. Takže nikoli 30 miliard a 2 000 miliard, ale 4,5 miliardy ročně v nejlepším případě a 2 000 až 3 000 miliard deklarovaných Babišem - takový rozdíl lze klasifikovat jako vědomou lež, zvlášť těsně před volbami. Další lží bylo, že se lithium snaží někdo ukrást. Firma EHM, která byla odpovědná za zmapování nálezu a investice do takzvané prospektorské činnosti - prvotní investice, popsání objevu, zkušební vrty, kvantifikace nálezu atd. - má totiž podle české legislativy nárok na podíl ze zisku a přednostní právo těžbu provozovat.

Stalo se tedy z 2 000 miliard alespoň příjemných 4,5 miliard korun ročně, navázalo se na projekt dalšími investicemi pro maximalizaci přidané hodnoty a předháněli se investoři, kdo v České republice investuje více desítek miliard, aby národní poklad využil?

Ne, lithium se ukázalo jako ztrátové, těžba dodnes nezačala a zůstaly jen plané sliby Andreje Babiše doprovázené živením příběhu Karlem Havlíčkem. K dnešnímu dni stále neexistuje studie proveditelnosti a za dnešních cen se lithium pravděpodobně ani těžit nezačně, protože se to jednoduše nevyplatí.

Babiš roku 2017 vyhrává volby a předvolební lež musí být dále živena tak, aby lídr hnutí ANO zůstal neposkvrněn a veřejnost i nadále veřila, že pod Cínovcem čeká národní poklad, díky kterému zbohatneme jako Katar nebo Norsko. Ministr průmyslu a obchodu za ANO, Karel Havlíček, proto navázal na svého šéfa a sdílel následující optimistické předpovědi.

„Na severu Čech by mohla vyrůst továrna na baterie pro elektromobily, “ uvedl Karel Havlíček v tiskové zprávě s tím, že se bude jednat o jednu z největších investic v oblasti výroby baterií v Evropě. Továrna nabídne v regionech postižených útlumem těžby uhlí vysoce placené pozice, bájil dál Havlíček. O rok později opět pohádku o národním pokladu přiživil slovy,

„V ČR tak vzniká ve spolupráci s ČEZ unikátní hodnotový řetězec, který nemá obdoby, protože my bychom byli schopni zvládnout těžbu lithia, zpracování lithia, následně jeho dodávky do gigafactory. Pro úplnost, továrnu chystáme v kapacitě 25 až 55 gigawatt hodin a kapacita lithia na Cínovci by mohla být okolo 30 gigawatt hodin. To znamená, že v podstatě vše by se dalo zpracovat jenom v rámci této gigafactory,“

Znovu jde o slova Karla Havlíčka v neupravené a přesné citaci přesně tak, jak výrok v roce 2021 vyřkl. Chystáme unikátní hodnotový řetězec, který nemá obdoby, chystáme továrnu, chystáme gigafactory a dobře placená pracovní místa. Tak kde je ona gigafactory a kde je český národní poklad, tedy ono bájné lithium? Po prohraných volbách na sklonku roku 2021 Babiš odchází a projekt těžby českého lithia přebírá premiér Petr Fiala a jeho vláda. Ti bohužel zjišťují, že lithium je nejen ztrátové, ale také není připravena těžba ani následný hodnotový řetězec, který podle Havlíčka neměl obdoby.

Nastává nekonečná anabáze studie proveditelnosti, protože mezi roky 2022 a 2023 klesá cena lithia o 90 % ze 70 000 dolarů na 6 000 dolarů a těžební projekty lithia, včetně těch masivně dotovaných státem v Číně, hromadně krachují. Polostátní podnik ČEZ odpovídající za těžbu váhá, protože investice do projektu odhaduje na více než čtyři miliardy korun a odkládá studii proveditelnosti nejprve na rok 2022, poté na rok 2023, poté na rok 2024, pak do poloviny roku 2025 a dnes slibuje zveřejnění očekávaných investic, zisků a provozních nákladů na jaře 2026.

Investoři z řad automobilek v mezidobí let 2021 a 2025 sami registrují problémy s elektromobilitou a projekt gigafactory v České republice postupně všichni zájemci včetně Volkwagenu odmítají. Investice neexistují, těžba lithia je za současných cen ztrátová a premiér Fiala z nepochopitelného důvodu nechce občanům říci, že pohádka o národním pokladu neměla dobrý konec, protože byla od začátku postavena na velké předvolební lži Andreje Babiše.

Od roku 2017 uplynulo 8 let. Jsou občané ochotní Babišovi uvěřit znovu? Lídr hnutí ANO v letošních volbách zkouší podobný kousek, tentokrát má jít o národní bohatství ukryté v šedé ekonomice a příběh včetně prezentace nápadně připomíná ono nešťastné české lithium.

Jak již píši v úvodu textu, starého psa novým kouskům nenaučíš. Nelze slibovat naprázdno a tak se Andrej Babiš naučil podkládat své nesplnitelné sliby něčím nepochopitelným a pro běžnou populaci nesrozumitelným. Tentokrát je příběh postaven následovně - ODS, respektive Fialova vláda, nechala podnikatele rozkrást republiku a vytvořit obří šedou ekonomiku o hodnotě 1 000 miliard korun, která poslouží jako zdroj nových příjmů pro navýšení platů úplně všem.

Jde o perfektní příběh. Podnikatelé jsou v České republice již tradičně - zejména pro velkopodnikatele Babiše - škodnou a zdrojem financí vždy, když je třeba pojmenovat univerzálního nepřítele. Stejně jako v roce 2017 ale příběh nesedí ani dnes a lze jej jednoduše vyvrátit. Podle lídra hnutí ANO je v České republice možné udeřit na šedou ekonomiku a zásadně zvýšit výběr daní, zejména DPH.

Jak si ale Andrej Babiš poradí se skutečností, že zrovna v České republice je výběr DPH nejlepší, porovnáme-li Česko s Rakouskem, Německem, Nizozemskem, Belgií, Chorvatskem, Polskem, Slovenskem i Maďarskem? Ve všech uvedených zemích je šedá ekonomika větší a Česká republika v porovnání se zmíněnými státy vybírá daně nejlépe.

Zdrojem mého tvrzení, na rozdíl od Babišových fabulací, je nezávislé měření Evropské komise z roku 2024. Asi těžko by někdo namítal, že zrovna Evropská komise má o stavu v České republice - na rozdíl od Babiše - zájem lhát. Babišův volební program a neufinancovatelné sliby se tak opět opírají o velkou předvolební lež podobnou lithiu v roce 2017. Tentokrát nejde o 2 000 miliard, ale o pouhých 1 000 miliard, které si lídr hnutí ANO jednoduše vymyslel.

Skočí Češi na očividnou předvolební lež znovu? Anglické přísloví „Podveď mne jednou, hanba ti! Podveď mne podruhé, hanba mi!“ je v letošních volbách více než aktuální.