Stane se Kazachstán nejbohatším státem světa?

Kazachstán je devátou největší zemí světa a zároveň největším státem bez přístupu k moři. Ve vnitrozemském státě žije pouhých 20 milionů obyvatel a rozlohou se rovná území západní Evropy. V porovnání s Českou republikou je Kazachstán 30krát větší, ale jen méně než dvakrát lidnatější.

V uplynulých letech došlo v zemi k raketovému růstu životní úrovně a pětiprocentní růst HDP je zde považován za pomalé tempo. Země v roce 2024 předstihla v HDP na obyvatele sousední Rusko a vzhledem k novým objevům zejména v oblasti nerostných zdrojů lze předpokládat, že Kazachstán bude nejnovějším středoasijským tygrem a zbohatne ještě daleko více.

Země totiž disponuje obřími zásobami surovin a to nejen ropy a zemního plynu, ale také zlata a vzácných nerostů, které se stávají během probíhající obchodní války USA a Číny středem světové pozornosti.

V produkci ropy jsou Kazaši 12. na světě a v minulých letech předehnali extrémně bohatý Katar, těží přes 1,6 milionu barelů ropy denně. Také disponují největšími světovými zásobami mědi, wolframu, uranu a chromu - surovinami stále potřebnějšími pro výrobu elektromobilů, nerezové oceli a paliva do nukleárních reaktorů.

Pro pochopení ohromného nerostného bohatství země je ale třeba vyjádřit zásoby Kazachstánu v penězích a přepočíst je na jednoho obyvatele země. V přepočtu jsou uvedeny náklady na těžbu a zpracování ve výši 50 % z čistého výnosu na základě dnešních tržních cen každé suroviny.

Výčet výše nezahrnuje již existující těžbu a vývoz ropy. Jen při započítání poloviční hodnoty k nerostným zásobám dle současných tržních cen vychází známé bohatství Kazachstánu na neuvěřitelných 2,1 bilionu dolarů - tedy více než 46 bilionů korun, což odpovídá dvaceti českým ročním státním rozpočtům. Nerosty a minerály ale zdaleka bohatství země nekončí.

Kazaši se také stávají dominantní silou v těžbě zemního plynu. Disponují ložisky v objemu 3,8 bilionu kubických metrů a řadí se tak mezi desítku největších potenciálních producentů zemního plynu na světě. Zásoby by dle dnešních cen měly hodnotu 750 miliard dolarů - tedy zhruba 17 bilionů korun. Již využívané zásoby ropy pak mají hodnotu 55 bilionů korun a objem 78 miliard barelů.

Zdrcující výčet nerostných surovin a fosilních zdrojů ale neznamená nic, pokud země není schopná s nerostnými surovinami odpovědně nakládat a reinvestovat zisky zpět do ekonomiky. Jak jsou na tom Kazaši a podnikli v minulých letech odpovídající pokroky i v jiných sférách ekonomiky?

Ekonomika rozvojové a rozvinuté země se definuje především podílem služeb na celkovém HDP státu a i zde si Kazachstán notně za uplynulých 30 let polepšil. Z montovny sovětského svazu a zemědělskou ekonomikou se Kazaši v porovnání roku 1995 a 2023 zdatně přeorientovali na průmysl s přidanou hodnotou a také v zemi vzniklo množství firem v telekomunikačních a IT oborech. Tahounem služeb je také bankovnictví, které využívají zejména ruské a čínské firmy kvůli klíčové tranzitní poloze země na cestě mezi Dálným východem, Blízkým východem a Evropou.

V zemi vznikly firmy s valuací ve stovkách miliard korun i v technologickém sektoru - například největší firma Kaspi.kz je poskytovatelem množství finančních produktů, mobilních služeb a zároveň je i e-shopovou platformou po vzoru české Alzy nebo polského Allegra. Po vstupu na americkou burzu jí investoři hodnotí na 420 miliard korun. Další firma, Freedom Holding je také fintechovou jedničkou v zemi, operuje ale v 21 dalších státech. S valuací 160 miliard korun jde o druhou největší kazašskou firmu založenou po roce 2000.

Obě firmy založili dvacetiletí podnikatelé a dnes jsou průkopníky v oblasti na poli finančních technologií a IT s hodnotou ve stovkách miliard korun. Pro porovnání - největší ruská nákupní platforma Ozon je ohodnocena na pouhých 140 miliard korun a to vycházím z valuace před válkou na Ukrajině. Kazaši tak poráží Rusy nejen v ekonomickém výkonu, ale také v inovacích na poli informačních technologií a startupů.

Pro pochopení Kazašské ekonomiky je třeba vzít v úvahu rozdíly nejen v uvažování, ale také v platech na venkově a ve velkých městech, jimž vévodí Astana a Almata. Průměrný plat v technologickém centru země, Astaně, které je také domovem většiny státních institucí, je na úrovni 33 000 Kč měsíčně, což opět překonává průměrné příjmy v Moskevské oblasti a dokonce i některé kraje v České republice.

Kazachstán je na dobré cestě, ale zdaleka nemá vyhráno. Dvěma zásadními nevýhodami země jsou zejména její sousedé v podobě Číny, Ruska a Íránu, Kazaši ale někdy také bojují sami se sebou - respektive se svou politickou reprezentací. I v těchto sférách si země v uplynulých letech zvládla polepšit.

Do roku 2019 vládl zemi de facto diktátor Nursultan Nazabajev, který - jak už to tak u diktátorů bývá - odkláněl finance z ropných příjmů a začaly se u něj objevovat typické diktátorské manýry, například pojmenoval hlavní město i mezinárodní letiště po sobě samém. Astana se tak oficiálně, ačkoli to samotní Kazaši nerespektují, jmenuje Nur-Sultan a letiště v hlavním městě nese taktéž diktátorovo jméno.

Stárnoucí diktátor ale dělal chyby a jeho příbuzní příliš okázale předváděli své nakradené miliardové majetky. Po vlně protestů v letech 2018 až 2020 proti vládě a členům kabinetu rezignoval Nazarbajev na svou funkci hlavy státu a jmenoval svým nástupcem Kasyma Tokajeva. Ten také čelil v reakci na zvyšující se ceny zemního plynu protestům takového rozsahu, že povolal armádu a dokonce požádal - ještě před válkou na Ukrajině - o pomoc samotného Vladimira Putina. Až do této chvíle byli Kazaši a Rusové neochvějní spojenci a navenek nebyl viditelný rozkol mezi vládnoucí garniturou středoasijské země a režimem v Rusku.

Invaze na Ukrajinu ale všechno změnila. Kazaši nehlasovali pro Ruskem navržené rezoluce a invazi odsoudili, neuznali ani Putinova referenda na okupovaných územích a veřejně oznámili, že vnímají zachování územní suverenity Ukrajiny jako nepřekročitelnou hranici pro dosažení míru. Země také odmítla dělat Rusku prostředníka pro obcházení mezinárodních sankcí a v reakci na tento postoj dokonce Rusové odmítli dovážet do své země kazašské potraviny, čímž potvrdili své rozladění nad postoji dosavadního spojence.

I přes výše uvedené změny dogmatického proruského přístupu prezidenta Nazarbajeva není jeho nástupce demokratickým mesiášem, nýbrž pouze sleduje zájmy své země a v souvislosti si jistě také přeje zachovat svou moc i funkci. Kazaši totiž ukázali, že umí být nespokojení a hlasití, pokud by prezident Tokajev neschválil četné reformy, zřejmě by vyšli do ulic znovu.

Své zájmy v zemi má také Čína, pro kterou je Kazachstán klíčovým a nezbytným partnerem v projektu moderní Hedvábné stezky, tedy obchodního koridoru mezi Dálným východem, Blízkým východem a Evropou. Číňané také poskytují Kazachstánu technologie pro těžbu minerálů i fosilních paliv. Odpoutání od Ruska tak vedlo k vyšší závislosti na Číně - pro Kazachy to ale znamená, že jsou pro Putina (a jeho přátele v Íránu) nedotknutelnými.

Největším obchodním partnerem Kazachstánu není Rusko, Čína, Indie a nebo některý z jeho bližších sousedů - navzdory dřívější orientaci na Rusko a Čínu rozvíjí prezident Tokajev významně obchodní vztahy s EU a do společenství nyní míří 30 % exportu Kazachstánu. EU dováží do země zboží v hodnotě zhruba 13 miliard eur a blíží se tak čínskému a ruskému dovozu na hodnotě 16 miliard eur.

Kasym Tokajev v Kazachstánu otočil kormidlem a kromě orientace na evropský trh také jedná Jižní Koreou a proti všem zvyklostem ve střední Asii nakoupili Kazaši zbraně od Španělska, Turecka, Spojených států a Velké Británie. S Turky dokonce uzavřeli obrannou dohodu a oba státy pořádají společná armádní cvičení i za přítomnosti vojáků USA. Vzhledem k vlivu Číny, která nad Kazachstánem drží ochrannou ruku, ale Vladimir Putin společné cvičení svého souseda s dvěma členy NATO nijak nekomentoval.

I navzdory výše uvedeným komplikacím na cestě Kazachů za lepší budoucností dosahují nebývalého ročního růstu HDP - vyššího než Čína nebo Indie - a v uplynulých letech podnikla vláda částečné liberální reformy a orientuje svou produkci namísto pouhého vytěžování země spíše ve směru k pokročilým technologiím. Kazaši mají k dispozici nebývalé zdroje a země disponuje obrovským bohatstvím. Pokud dojde k rozvoji pokročilého průmyslu generujícího přidanou hodnotu a místní technologický sektor bude pokračovat ve strmém růstu, mohou se Kazaši po boku občanů zemí bohatých na přírodní zdroje - například Kataru nebo Norska - stát extrémně bohatými lidmi. Možná dokonce i nejbohatšími, kromě Norska a Kataru, které v paritě kupní síly poráží i Spojené státy, totiž Kazaši zdaleka ještě neobjevili vše, co jejich země skrývá pod povrchem.

Místní kromě dubnového objevu vzácných nerostů nezbytných pro chod vyspělých ekonomik také podnikají průzkumy ropných zásob, které indikují, že by se na území Kazachstánu mohla nacházet ropa v objemu až přes 1 bilion barelů, což odpovídá při ceně 60 dolarů za barel 1 200 bilionům korun možného výtěžku. V takovém případě by Kazaši disponovali trojnásobně vyššími zásobami, než mají v Saúdské Arábii.