Článek
Fialův kabinet pro mne byl zprvu útěchou v tom, že vláda plná profesorů a bývalých učitelů zajistí maximum pro český systém školství, který je středobodem budoucnosti naší země a vychovává budoucí talenty. Vláda se netajila svým zájmem zaměřit se na dlouhodobě upadající školství a řešení zvlášť závažných dopadů pandemie koronaviru, která efektivně na rok vyřadila žáky z prezenčního studia a rozkolísala i psychiku školáků.
Ve vládě získalo funkce množství vystudovaných učitelů a profesorů - Vít Rakušan, Marek Výborný a Martin Baxa jsou bývalými středoškolskými učiteli dějepisu, Petr Fiala, Mikuláš Bek a Marek Ženíšek zas učili na univerzitě sociologii, hudební vědy a filosofii. Fiala a Bek jsou navíc bývalými rektory Masarykovy univerzity v Brně.
Vzdělávání bylo také vlajkovou lodí kabinetu Petra Fialy. V roce 2023 k potřebě reformy školského systému a prioritizaci vzdělávání premiér uvedl:
„Je nutné, aby se mladí lidé dokázali orientovat ve stále složitějším světě. Aby měli dost kompetencí a aby se v tom světě dokázali orientovat i hodnotově. Aby se naučili diskutovat a argumentovat, aby získali celkovou gramotnost a všeobecný rozhled. Závisí na tom úplně všechno. Na tom závisí budoucnost naší společnosti.“
Prohlášení premiéra je trefné a lze s ním souhlasit. Doba se mění, technologie dominují dnešnímu světu a školství se stává stále více zastaralým i díky absenci nástrojů digitálního světa ve výuce a učitelé stále nemohou, někdy i nechtějí, plně využívat výdobytky dnešního světa. Dcera se tak stále učí o Krymské válce v datech, nikoli v kontextu a při úlohách z matematiky není možné využít nejen kalkulačku, ale ani digitální technologie, které dnes matematické rovnice vyřeší za méně než vteřinu. Místo aby děti matematiku pomocí digitálních nástrojů aplikovaly, učí se teorii. Místo aby děti historii evropského kontinentu aplikovaly, učí se teorii.
Tento názor ale nestavím jen na osobní zkušenosti s pubertální dcerou, zahraniční vzdělávací velmoci již dávno teoretický dril opustily. Estonsko je podle mezinárodních měřítek i výše investovaných prostředků do vzdělávání jistě evropskou velmocí. Zahraniční státníci se jezdí do Estonska učit, jak vzdělávací systém nastavit a jak jej případně i od Estonců okopírovat. Obdiv vzdělávacího systému severských zemí vyjádřili již Andrej Babiš i Petr Fiala.
Premiér na konferenci Školství 2023 uvedl také:
„Kvalita vzdělávání rozhodne o tom, zda bude Česká republika v příštích desetiletích růst, nebo stagnovat. Jde o jedno z nejzásadnějších témat pro naši budoucnost. Jsme první vláda, která přemýšlí o vzdělávání v globálním kontextu.“
Znovu si dovolím s premiérem souhlasit. Bohužel ale realita neodpovídá výrokům a při pohledu do útrob statistik a neúprosných čísel nevytržených z kontextu nalezneme nemilosrdnou realitu. Při porovnání dnešní situace se stavem před 10 lety je horší základní i střední školství a vysoké školství přímo upadá.
Smutná realita - o 30 % méně vysokoškoláků, horší výsledky studentů a zklamaní učitelé
Jde z mé strany o silné výroky, které je nutné podložit tvrdými daty, ověřitelnými statistikami a zdroji, které smutnou realitu českého školství potvrdí. Při čerpání dat o vysokém školství se opřu o dokument Českého statistického úřadu s názvem Studenti a absolventi vysokých škol v České republice 2022 Analytická část. Jde o ucelenou a detailní statistiku stavu vysokých škol v České republice a při výsledném verdiktu doplním tuto statistiku o čísla z roku 2024, která realitu dokreslují.
Při zběžném pohledu na čísla z vysokého školství České republiky by situace vypadala celkem přijatelně. Počet studentů vysokých škol v roce 2024 dosáhl 315 tisíc, což odpovídá zhruba 22 % všech obyvatel České republiky ve věku 20 až 29 let. Ve statistice je ale háček. Do celkového počtu studentů jsou započítáni i cizinci, jejichž podíl v kohortě vysokoškoláků stále roste.
V roce 2010 studovalo na univerzitách o 40 % více Čechů než v roce 2022
Při rozdělení na cizince a Čechy nehledejte za záměrem rasismus či cokoli jiného. Jde o důležité rozdělení zejména kvůli prostému faktu, že cizinci na rozdíl od Čechů a Češek v republice zůstávají pouze v polovině všech případů. Druhá polovina cizinců republiku opustí, nelze tak vnímat tyto absolventy jako přínos pro budoucnost české ekonomiky a společnosti.
Čísla se od roku 2022 změnila jen o bezmála 3 % a počet cizinců zůstal na úrovni 17,8 %, statistika z roku 2024 ale počet občanů ČR nezmiňuje a pouze konstatuje, že počet vysokoškoláků roste, což sice roste, ale Čechů a Češek na univerzitách razantně ubývá.
Existuje také nový a nepříjemný trend přibývajícího počtu studentů prvního ročníku vysokých škol, kteří jej nedokončí. Tito studenti zkreslují statistiku a při pohledu na celkový počet absolventů v porovnání s přijatými studenty lze pozorovat krušnou realitu. V prvním roce přitom odpadne až 60 % studujících.
V porovnání s rokem 2017 poklesl počet absolventů o 5 % a vzrostl přitom počet nově zapsaných studentů VŠ o téměř 20 %.
Neodpustím si poznámku - pokud si některý z čtenářů mylně vyloží počet cizinců jako důkaz o tom, že Ukrajinci zneužívají státní systém školství, nemůže být dál od pravdy (strana 8). Na vysokých školách v České republice paradoxně studovalo v roce 2022 více Rusů než Ukrajinců a v roce 2024 se počet Ukrajinců téměř nezměnil, jen se počet Rusů snížil o 2000. Nejvíce cizinců na českých školách tradičně pochází ze Slovenska.
Statistika ČSÚ z roku 2022 na 46 stranách ale rozkrývá další problém - strukturu studentů a jejich zaměření. Studenti přestávají své vzdělání zakončovat magisterským titulem a většina odchází již po dosažení titulu bakaláře. Ve statistice absolventů tak vidíme počet studentů, ale nikoli již studijní program, který absolvovali. Navíc dlouhodobě klesá podíl studentů technických oborů (strany 13 a 14), kteří spadli ze 17 % všech studentů na pouhých 12 % v roce 2024 a v absolutním počtu jde o pokles 20 000 studujících v porovnání s rokem 2010. Neroste ani počet absolventů v oborech informačních technologií a komunikace. Jediným pozitivním trendem je nárůst vystudovaných zdravotníků a pracovníků sociální péče, což je vzhledem k demografickému trendu České republiky a Evropy žádoucí.
Snižuje se počet absolventů magisterského studia a rapidně se zvyšuje počet těch, kteří studium opustí již po dosažení titulu bakaláře. Na dva bakaláře připadá jeden magistr či inženýr.
Ale zpět k výsledkům českého školství a vládní politiky. Premiér Fiala angažoval rekordní počet akademiků, učitelů a profesorů, nedosáhl ale žádného zlepšení. Počet absolventů i studentů z České republiky klesá či stagnuje. Studenti navíc opouští technické obory a neroste ani počet expertů v informačních technologiích. Co ale vládě vyčítám v oblasti vysokých škol nejvíc, je financování.
Vrátím se nyní k příkladu Estonska, které investuje do vysokého školství 30 % rozpočtu odpovědného ministerstva a na úrovni HDP jde o 1,7 %. Pokud by Česká republika chtěla dosáhnout podobných investic do klíčové oblasti vzdělávání, musela by na vysoké školy vynaložit ročně přes 100 miliard korun. Pro rok 2025 ale rozpočet ministerstva počítá s pouhými 34 miliardami a při započtení vědeckých a výzkumných grantů jde o 43 miliard korun směřujících do vysokého školství. V přepočtu na HDP jde o 0,6 %. Estonci tak investují třikrát více než my a je to vidět.
Výdaje na vysoké školy v poměru na HDP ve skutečnosti klesají. V roce 2015 šlo o 0,5 % HDP a výdaje na vědu a výzkum dosáhly 0,4 % HDP. Dnes investujeme kombinovaně pouze 0,6 % HDP a jde o třicetiprocentní reálný pokles. Není tak divu, že vysokoškolští pedagogové dosahují nižsích platů než jejich kolegové na středních školách, což lze nazvat ostudou a znepokojujícím trendem. Pokud naší elitu učí lidé, kteří by získali více v nižším vzdělání, jak dlouho zůstanou a jak budou k práci přistupovat?
Střední školy na tom nejsou o mnoho lépe. Při porovnávání situace dnes a v minulosti lze využít výsledky mezinárodního měření znalostí PISA v letech 2022/2023. Žáci se zhoršili ve všech disciplínách - v matematice, čtenářské gramotnosti i v přírodovědě. Data jsou výzkumníky porovnávána s roky 2012 až 2018. Propad je patrný a bohužel nejde o jednorázový trend.
Zde ale nemohu na rozdíl od situace na vysokých školách vinit za nedostatčné výsledky pouze jednu vládu, podíl na úpadku školství nesou i předchozí kabinety Andreje Babiše a Bohuslava Sobotky. Není ale důležité, kdo by měl být vinen, daleko zásadnější je, jak politici zareagují.
Více peněz, horší výsledky? Reforma školství je v nedohlednu
České školství dosáhlo podle výše uvedených čísel a statistik vrcholu v roce 2012 - rekordní byl počet absolventů vysokých škol a čeští studenti také dosahovali nejlepších výsledků v měření PISA. Technické obory byly na vrcholu a zhruba stejný jako dnes byl i počet studentů informačních technologií.
Do školství za Nečasovy vlády, kdy byl ministrem paradoxně Petr Fiala, mířilo do školství méně peněz než dnes, tedy 4,22 % HDP. V té době ale vláda investovala více do vysokých škol i výzkumu a opět nalezeme paradox - učitelé brali pouhých 90 % průměrné mzdy. Platy pedagogů tak přímo nesouvisí s kvalitou vzdělání, čímž neobhajuji nedůstojné podmínky pro učitele. Ty ale nesmí být jedinou mantrou a univerzálním vysvětlením nedostatečných výsledků vlád i celého školství, statistika přímou souvislost neúprosně popírá. Školství trpí jinými neduhy - podfinancovanými vysokými školami, nedostatečnými investicemi do výzkumu a nekoncepčním vzděláváním skrze teorii, nikoli praxi a aplikování naučených znalostí.
Pokud Petr Fiala mluví o prioritě vzdělání a přemýšlí o školství v globálním kontextu, je třeba uvést, že selhává na plné čáře. Rozpočet školství se v porovnání s rokem 2012 více než zdvojnásobil ze 133 na 290 miliard korun. Studentů je méně a dosahují horších výsledků, dětí je méně a situace na vysokých školách nevypadá pro budoucnost republiky vůbec dobře. Méně expertů v technologiích, stavebnictví či IT a více bakalářů společně se snižujícím se počtem studentů s českým občanstvím ukazuje neefektivitu a špatný management celého systému.
Zanedbáváme budoucnost a stáváme se skanzenem
Skanzen z České republiky nevytvoří Evropská unie nebo Green Deal. Skanzen ze sebe tvoříme sami dlouhodobým ignorováním upadajícího českého školství, přitom varovné znaky vykazuje každá další zveřejněná statistika. Bod, kdy bylo možné systém drobně upravit nebo korigovat je již dávno za námi a nyní je třeba tvrdý řez. Financování, osnovy, učební techniky, aplikace technologií, interaktivní aplikované práce po vzoru Estonska, kde již přestávají existovat předměty a učení se stává směsí aplikovaných znalostí napříč matematikou, fyzikou, jazykovými dovednostmi a přírodovědou.
Děti v Estonsku počítají pohyby mraků pomocí matematických modelů v AI, poté situaci analyzují, popíšou a odprezentují. Mne příští rok opět s dcerou jistě čekají rovnice s mnohočleny, zápisy struktur benzenů, alkaloidů i přesah ve formě dalších chemických vzorců organických i anorganických sloučenin. Po absolvování testu dcera již nikdy znalosti nepoužije a jsem si tím naprosto jistý. Nejvíce mne trápí, že jde o stejné testy, které jsem sám absolvoval v 80. a 90. letech.
Očekával jsem od vlády Petra Fialy reformu školství a přizpůsobení výuky dnešní době pokročilých technologií. Uznávám, že neduhy vzdělávání nelze přičíst pouze současné vládě, ale zrovna kabinet, kde 36 % ministrů tvoří učitelé a bývalí pracovníci ve školství, mne svým přístupem i dosaženými výsledky zklamal dvojnásob. Až se plně projeví dnešní varovné signály z vysokých i středních škol, bude již pozdě a skanzen ze sebe děláme my sami tím, že jednu z nejdůležitějších investic do budoucnosti dlouhodobě ignorujeme a zanedbáváme.
