Článek
Ropa je poblíž pětiletého minima a očekává se další pokles ceny kvůli navýšení těžby státy OPEC a OPEC+ společně s rozvojem dalších na kartelu nezávislých projektů v Jižní Americe, USA a dokonce i Evropě. I navzdory tomuto celosvětovému trendu cítí Češi zdražení paliv o bezmála 10 % na všech čerpacích stanicích. Ještě v září stál litr nafty méně než 32 korun a k dnešnímu dni dosáhla průměrná cena 34,55 korun a stále již dva týdny setrvale stoupá.
Za tímto trendem nestojí nenasytní majitelé čerpacích stanic nebo emisní povolenky Evropské unie. Jediným důvodem, proč evropská a v souvislosti také česká paliva zdražují, je pokračující závislost na ruské ropě a produktech rafinérií, které tuto ropu zpracovávají. Ani po téměř čtyřech letech se efektivně nepodařilo ruskou ropu nahradit, respektive jí obchodníci stále nakupují i skrze prostředníky v podobě rafinérií, díky kterým je původ paliva v tuzemských automobilech skryt před zraky veřejnosti. Nerad dávám Donaldu Trumpovi za pravdu, ale jeho výrok o Evropské unii, která stále chrlí jedno odvážné prohlášení o odsouzení ruské agrese za druhým a přesto finančně podporuje Putinův režim, je bohužel pravdivý a tento stav nejlépe potvrzuje právě současný vývoj cen na čerpacích stanicích.
Zbavili jsme se ruské ropy? Ne, jen není označena „Made in Russia“
Následující výčet je poměrně smutnou ukázkou onoho trendu výše, kdy jsou Evropané nejhlasitějšími kritiky Ruské federace, ale zároveň nechávají ruské firmy ovládat tuzemský trh s palivy a energiemi i po rozpoutání agresivní války na Ukrajině. Jakmile Spojené státy prostřednictvím Donalda Trumpa oznámily sankce proti firmám Lukoil a Rosněfť, ovládla Evropskou unii panika. Existuje totiž množství států, které jsou na libovůli Rusů přímo závislé a dokonce i v západní Evropě lze nalézt takové projekty, které si neustále Rusové drží i během války a vyplácejí si skrze státní zakázky dividendy zpět do vlasti a přispívají tak na Putinovu válečnou mašinérii.
Po uvalení sankcí na firmy Lukoil a Rosněfť společně se sankcemi USA na partnery a odběratele těchto firem, se první ozvali Bulhaři. Tamní rafinerie Neftochim poblíž Burgasu je totiž plně ovládané firmou Lukoil a zásobuje 80 % bulharského trhu s pohonnými hmotami a zároveň exportuje 60 % paliv do zemí jihovýchodní Evropy, tedy do Moldávie, Severní Makedonie a do Rumunska. V Rumunsku pak působí další podnik 100 % vlastněný firmou Lukoil, rafinerie Ploiesti s kapacitou zpracování 80 tisíc barelů ropy denně, samozřejmě z Ruské federace. Maďarský MOL není ani třeba zmiňovat, ale méně známý je ruský rafinační závod Schwedt PCK v německém Brandenburgu, jehož produkty zásobují 10 % německého trhu. Opět, jde o ropu primárně z ruských zdrojů. Paliva dochází také Belgii a Finsku - Lukoil v zemích provozuje celkem 400 čerpacích stanic a nabízí rafinované palivo z výše uvedených evropských podniků. Tyto čerpací stanice v Belgii a Finsku se nyní potýkají s nedostatkem paliv a výpadek žene evropské ceny vzhůru. Posledním národně významným podnikem, který v tomto výčtu nemůže chybět, je nizozemská rafinerie Zeeland, kde ale Lukoil drží menšinový podíl 45 %. Sankce jsou uvaleny na podniky s většinovým či polovičním vlastnictvím obou společnosti Rosněfť a Lukoil, ale ani tak nemohou být Nizozemci příliš klidní. Opatření USA je sekundárně aplikováno i na dodavatele, tedy v tomto případě i na mateřskou firmu Lukoil a její dceřinné rafinerie v Rusku a v Evropě.
Pro objektivitu je třeba dodat, že Němci ruská aktiva převedli po rozpoutání ruské agresivní války na Ukrajině pod dočasnou správu, tedy takzvaný trust. Rusové ale aktiva stále vlastní a zisky jsou převáděny na účty podniků bez možností výplat dividend. U ostatních aktiv jsou ale Rusové stále přímými vlastníky a mohou s podniky svobodně nakládat kvůli sankčním výjimkám Evropské unie.
Sankce USA odhalily evropské pokrytectví
Nyní si položím několik otázek, které by v tomto textu měly zaznít. Jak že je to dlouho, co ruská vojska vstoupila na Ukrajinu a jakékoli příspěvky do ruského rozpočtu od té doby de facto financují další smrtonosné zbraně? Odpověď překvapí - nejsou to téměř 4 roky, jak by se mohlo zdát, ale již bezmála 11 let. Odsuzující prohlášení k anexi poloostrova Krym a vojenské přítomnosti v regionu Donbasu zaznívaly i dříve než Putin rozpoutal plnohodnotnou válku, ale nenásledovaly je reálné činy. Prohlášení o nelegální anexi části Ukrajiny vystřídaly ekonomické iniciativy na posílení dovozu paliv do Evropské unie i v nezávislosti na expanzivních choutkách Putinova režimu.
V roce 2014 se nikdo nechtěl ruských energií vzdát - byly levné a ekonomika Německa s nimi počítala jako s klíčovým zdrojem pro svůj průmysl. Fakt, že se Evropská unie ruské energie nevzdala ani po roce 2022 je ale zcela nepochopitelný. Jak je možné, že Rusové stále vlastní některé z největších evropských rafinérií a svou ropu prodávají ve formě paliv Finům, Nizozemcům, Belgičanům, Němcům a dalším, jejichž státníci otevřeně agresi Ruské federace odsuzují? Odpověď je v tomto případě komplikovanější. Navzdory chování Ruské federace po invazi dne 24. února se evropské státy stále neodhodlaly k nuceným prodejům ruských aktiv stejně, jak postupoval Vladimir Putin ve své zemi.
Němcům po invazi Rusové téměř okamžitě znárodnili tepelné elektrárny firmy Uniper - bezúplatně převedeno pod Rosněfť - v hodnotě až tří miliard eur a Francouzi přišli o ruskou výrobu značky Renault pod společně vlastněným koncernem Avto-VAZ. Také dánská firma Danone o své fabriky v Rusku přišla a odepsala 1,5 miliardy eur a nejkřiklavější analogický případ k ruským aktivům v Evropě je osud finských elektráren Fortum Group, které Rusové bezúplatně převedli pod kontrolu ruského Rosněfťi a odmítli finským majitelům proplatit byť jediné euro. Aby toho nebylo málo, Rusové taktéž odstranili podíly evropské společnosti Shell a firmy Exxon z USA v těžebních projektech a podíly převedly rovnoměrně ruským a čínským společníkům. Celkové ztráty Shellu a Exxonu dosáhly zhruba 9 miliard eur.
Precedent by tu tedy byl, respektive Rusové rozhodně nedbali na kompenzaci vlastníků a investorů, ale podniky de facto ukradli. Proč tedy Evropané téměř čtyři roky stále nechávají působit ruské společnosti v Evropě, čímž přímo financují Putinův režim a legalizují krádež majetků západních společností v Ruské federaci? Odpověď je nasnadě, jednoduše jde o dobrý byznys, kdy dekády historických vazeb mezi Rusy a evropskými odběrateli vydržely i navzdory agresivní válce na Ukrajině. Stačí jen počkat, až Rusové dosáhnou svých cílů a posléze se bude obchodovat opět zcela otevřeně jako dříve. Proč by Němci zasahovali proti závislosti na ruské rafinerii v době, kdy významná část politického spektra volá po obnovení německo-ruských vazeb? To samé platí u Rumunů, Bulharů, Maďarů, ale i Nizozemců a Finů.
Proč jsem vůči těmto státům a společnostem natolik kritický? Již v září roku 2022 vystoupila šéfka Evropské komise, Ursula von der Leyenová, s plamenným projevem a vyzývala k okamžitému zastavení importu ruských paliv kvůli financování ruské agrese na Ukrajině. Slova Ursuly von der Leyenové je třeba v kontextu dnešních událostí připomenout.
Toto je válka o naší energetiku, válka o naší suverenitu a válka o naší budoucnost i evropské hodnoty. Autokracie bojuje proti demokracii. Stojím zde s kuráží a sebevědomím - Putin padne a Evropa vytrvá! Vážení poslanci, hrdinství má jméno, jmenuje se Ukrajina. Odvaha má tvář, jde o obličeje ukrajinských žen a mužů, kteří se neúnavně brání agresi. Od prvního dne stojí Evropa za Ukrajinou. Dodáváme zemi zbraně, diplomatickou podporu a zavedli jsme nejsilnější sankce, jaké kdy svět viděl.
Výše uvedenou řeč - v citaci je uvedena pouze část - pronesla šéfka unijní exekutivy v září roku 2022. Od té doby Evropská unie schválila celkem 19 sankčních balíčků proti Ruské federaci a má jít o nejsilnější sankční opatření, která svět kdy viděl.
O více než tři roky později ale Donald Trump zavedl jedno jediné opatření, tedy sankce proti firmám Lukoil a Rosněfť, které rozkolísaly evropský trh s palivy a ohrozily dodávky paliv v několika státech Evropy včetně Německa, Finska, Belgie a dalších zemí na východě Evropské unie. I po třech letech na území Evropské unie stále operují ruské rafinerie, ale i sítě čerpacích stanic a Rusové si s nejsilnějšími sankcemi světa - nádech ironie - dosud příliš nelámali hlavu. Stínová flotila dodávala Evropě ropu i paliva stále i navzdory sankcím a indičtí či turečtí překupníci znásobili objemy paliv dodávaných Evropě, ačkoliv je zcela zřejmé, že jde o ropu z Ruské federace.
Sankce Donalda Trumpa tak v plné nahotě odhalily evropské pokrytectví. I po bezmála čtyřech letech od ruské invaze na Ukrajinu je část států Evropské unie stále odkázaná na ruská paliva a produkty tamního těžebního průmyslu. Pokud tedy občané nerozumí diskrepanci v nízké ceně ropy doprovázené slabším dolarem a stále se navyšující ceně paliv - to se pouze dlouholeté evropské pokrytectví po zásahu Spojených států přeneslo i do našich peněženek.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
