Být Židem v Evropě přestává být bezpečné. Izrael stavu nepomáhá, ale škodí

Svým židovským původem se nijak netajím a ani nemohu, protože můj vzhled a vzhled mé matky nelze příliš zamaskovat. Nikdy jsem ale neměl potřebu původ nijak tajit, a naopak jsem byl hrdý i kvůli předkům, kteří přežili řádění bělogvardějců, polských nacionalistů, slovenských Hlinkovců a Hitlerových nacistů. Uplynulých 12 dní jsem ale strávil ve Francii, kde se dějí pro mne a pro mnoho Čechů nepředstavitelné věci a být Židem již není, upřímně řečeno, příliš bezpečné.

Od útoků teroristů z Hamásu na civilní obyvatele Izraele 7. října 2023 vyjadřuji podporu napadenému židovskému státu nálepkou „Stand with Israel“ na zadní části automobilu a má žena nosí přívěsek s Davidovou hvězdou. Navíc si i při přípitcích často připíjíme slovy L'chaim, tedy „Na život“ a ačkoli nejsme na první pohled nijak odlišní od jiných, tyto drobnosti začínají být určující pro vnímání okolím a mohou znamenat i rozdíl mezi majetkem v bezpečí a vypáleným autem.

Po příjezdu do Burgundska ve Francii jsme zaparkovali náš automobil před místní radnici na placené parkoviště a při vykládání věcí z auta si nás začali prohlížet místní party výrostků, kteří zřejmě zaregistrovali onu nálepku podporující Izrael. Sotva jsme odešli, nenápadně se k našemu autu přesouvali a po zpozorování tohoto chování jsem se vrátil právě ve chvíli, kdy si začali prohlížet nejen proizraelskou grafiku, ale také vnitřek auta a ačkoli nerozumím plynně francouzsky, padaly výrazy označující zvířata, podlidi a vrahy. Jelikož měřím skoro dva metry a jsem v poměrně dobré fyzické formě, můj příchod partičku vylekal a asi i díky blízkosti k radnici jsem auto bez komplikací nastartoval a jel přeparkovat, tentokrát jsem ale nálepku raději odstranil. Na zdech a průčelích uliček totiž často visely plakáty s obrázky z Gazy a někde se objevily i papírky s hesly typu „Izrael je teroristický stát“ a „Smrt sionistickým vrahům“.

To ale bylo teprve Burgundsko, nedokážu si představit situaci v Paříži. Později na Azurovém pobřeží poblíž Marseilles nebyla situace příliš odlišná, opět na ulicích visely výjevy z Gazy, opět místní lepili hesla na zdi a odpadkové koše, ale také jsme potkávali mladé Francouze, nikoli pouze arabského původu, kteří nosili trička s vlajkou Palestiny často doprovázená hesly „Ne teroristům“, akorát jimi tentokrát nebyli myšleni ti z Hamásu, ale Izraele.

Mou osobní zkušenost dokládá mnoho současných zdokumentovaných událostí z mnoha států a rozličných metropolí, kde je situace velice podobná popisovanému stavu. Neprotestují pouze ti arabského původu, ale často i rodilí Britové, Holanďané, Francouzi, Španělé i Němci. To už vede pozorovatele k zamyšlení.

Inteligentní pozorovatel schopný konstruktivní kritiky se v takové chvíli musí nutně zamyslet nad důvody takové míry odsouzení a kritiky Izraele, který čelil bezprecedentnímu útoku na civilní obyvatelstvo doprovázenému zrůdnostmi a zvěrstvy toho nejhoršího druhu. Jak ale ukazují poslední měsíce, zvěrstva produkují další zvěrstva a rozhodně již nelze konflikt vnímat černobíle, protože kroky některých představitelů židovského státu naznačují volání po masových vraždách, nuceném vysídlení i cílenému vyhladovění obyvatel Gazy, což by v důsledku vedlo ke genocidě nedozírných rozměrů. Některé výroky mohu citovat:

Rétorika některých členů kabinetu Benjamina Netanjahua je přímo děsivá a je také doprovázena odpovídajícími činy. Můžeme tisíckrát argumentovat útoky 7. října a rozkrádáním humanitární pomoci v Gaze, to ale neopravňuje Izrael prostor hermeticky uzavřít a nechat místní hladovět, případně je bombardováním nutit k přesunům do jižní části oblasti. V Gaze dnes funguje pouhých 12 nemocnic z původních 36 a nedostává se jim vybavení ani základních zdravotnických pomůcek.

Taková situace je zcela jistě humanitární katastrofou a ačkoli může být vymýcení vlivu hnutí Hamás pro oblast jedinou skutečnou cestou, nelze se mstít za zvěrstva obdobnými zvěrstvy a očekávat od civilizovaného světa mlčení. Problém Gazy je dnes ale také politický, zejména vzhledem k milionům obyvatel arabského původu v Evropě, ať už jde o Syřany či Turky v Německu, Alžířany a Maročany ve Francii nebo Pákistánce ve Velké Británii. Ti všichni vnímají situaci o to citlivěji, protože čtou arabskojazyčná média, která přináší z první ruky někdy i za sdílení propagandy hnutí Hamás devastaci Gazy v přímém přenosu a neváhají využít ty nejvíce kontroverzní fotografie hladových dětí a mrtvých civilistů, často bez dodatečného kontextu. Dovolím si ale tvrdit, že v současné situaci na kontextu přestává záležet a Izrael se vymkl kontrole, ať už může být v právu tisíckrát, utrpení je jednoduše příliš.

Co je ale na situaci ze sobeckého pohledu Evropana nejhorší, je její dopad na životy Židů mimo Izrael, kteří se často na činech blízkovýchodního státu nijak nepodílí a mnoho z nich v Izraeli ani nikdy nebylo.

Jako evropský Žid bez jakékoli spoluúčasti na krocích Izraele volám po okamžitém diplomatickém tlaku České republiky na Izrael a je třeba jednoznačně odsoudit rétoriku Smotriche, Golana, Netanjahua či Amihaje Eljahua - nikdo nesmí v rádiu říci, že na Gazu a dva miliony civilistů shodí atomovou bombu a očekávat, že nevyvolá nenávist a vzestup antisemitismu i proti Židům, kteří za nic nemohou. Takový politik musí být okamžitě odvolán, jeho rétorika dementována a veškerými demokratickými politiky odsouzena, nikoli velebena a obhajována.

Rád bych připomněl, že většina Židů po celém světě v Izraeli nežije a situace se nás začíná dotýkat a těch, kteří jsou židy praktikujícími, ještě více. Jít po francouzské ulici v tradičním oblečení ortodoxních židů je hazard se životem a není to jen nenávistí místních, ale také kroky Židů v Izraeli, kteří k nenávisti přispívají. Situace se vyřeší jen tehdy, když nebudou kroky Izraele proti civilnímu obyvatelstvu tolerovány a státy západní Evropy vytvoří dostatečný diplomatický tlak na Netanjahuovu administrativu, aby okamžitě úderů proti civilním cílům a blokád humanitární pomoci zanechala.

Tradiční česká podpora Izraele je dnes již pouhým zavíráním očí před realitou a nelze vnímat kroky židovského státu nekriticky a dokola se ohánět 7. říjnem, od té doby uplynulo příliš dlouho a následné potoky krve přebarvily oběť na agresora a navzdory časté propagandě jsou za těmito tvrzeními i reálná a doložená fakta a nenávistná rétorika. Izrael se vymkl kontrole a pokud má mít tolik potřebná podpora židovského státu smysl, musí se i Česká republika vzpamatovat a Netanjahuovy kroky odsoudit.

Včera bylo pozdě. Měl jsem kdysi nápad pojmenovat dceru Golda a jsem velice rád, že mi to tehdy žena vymluvila a vybrali jsme jiné jméno. V takové době žijeme a bez silného diplomatického tlaku na Izrael se situace nevyřeší a ke smíření ve společnosti nedojde.

S hořkou pachutí lze konstatovat, že díky vzestupu antisemitismu alespoň Praha získá oceňovaného michelinského kuchaře Gala Ben Mošeho, který uzavřel svůj podnik v Německu a stěhuje jej do české metropole. Nedivím se mu. Na závěr textu jen vyjádřím své poděkování všem Čechům a Češkám, protože s kýmkoli ze zahraničí mluvím, všichni Židé vidí a oceňují skvělé chování českého lidu a dobré vztahy s Izraelem. Tak snad v tom budeme pokračovat i po vyřešení dnešní krize v Gaze, která přestává být otázkou Blízkého východu a budí nenávistné tendence i v Evropě.

Nálepku na autě jsem po příjezdu z Francie nechal sundanou i proto, že v současné chvíli nenacházím morální důvody pro podporu izraelské vlády, tak jako mnoho mých známých a nemohu spojit podporu Židů s podporou kroků Netanjahuova kabinetu, které v současné době světovému židovstvu více škodí, než aby prospívaly.

Dodatečné využité zdroje: