Článek
Pohlédneme-li na skutečně bohaté země, jakými jsou Katar, Norsko, Spojené státy, Singapur, Izrael nebo Švýcarsko, nelze přehlédnout zásadní podobnosti. Katar a Norsko těží z mimořádných zásob nerostných surovin a umně s nimi hospodaři, Spojené státy, Singapur, Izrael a Švýcarsko jsou pak kapitálovými velmocemi, kterým investoři a podnikatelé doslova strkají peníze pod nos. Mají totiž rozvinuté burzy a prostředí rizikového kapitálu.
Tento jev již pochopili i Poláci, Němci, Britové a Francouzi - zmíněné země masivně investují do rozvoje tamních kapitálových trhů, protože jim firmy utíkaly do Londýna nebo do USA. Češi stále zaostávají a místní podnikatelé tak raději vstupují na cizí burzy než aby se plácali na té naší, která disponuje jediným atraktivním titulem v podobě energetického giganta ČEZ.
Čeští podnikatelé prchají za zahraničním kapitálem
Zpráva o plánovaném vstupu zbrojního giganta Czechoslovak Group miliardáře Michala Strnada na burzu v Amsterodamu je jen jedním z dalších podobných historicky známých příběhů. Stejně volil i Avast a místní technologičtí miliardáři Dušan Šenkypl a Jan Bárta raději firmu kótovanou na americké burze rovnou ovládli, zisky totiž registrují téměř okamžitě a mají skrze emise akcií přístup k množství volného kapitálu, což by v Česku nebylo možné. Podobně postupovala také společnost Eurowag miliardáře Martin Vohánky a namísto vstupu na burzu v České republice vstoupila raději do britského indexu FTSE, tedy je obchodovaná dokonce i mimo území Evropské unie.
Stovky, ba možná i tisíce nadějných firem v České republice strádají a prchají do USA nebo do jiných evropských zemí kvůli nedostatku kapitálu a Češi stále čekají na zázrak. Bez burzy se ale bohatým národem nestaneme a podnikatelé budou prchat i v budoucnu. Tuto tezi je ale potřeba podložit i daty a tak nezbývá než porovnat smutný příběh kapitálového trhu v České republice s příkladem z Izraele, kde kapitálový trh funguje.
Izrael a Česko - dva zcela odlišné příběhy
Porovnáme-li ekonomiky Izraele a České republiky v roce 2017 a nyní, je vliv funkčního kapitálového trhu na růst HDP podle kupní síly zcela zřejmý. Izraelské HDP přepočtené na kupní sílu bylo v roce 2017 nižší než to české, konkrétně dosahovali Izraelci 39 430 dolarů na obyvatele a Češi 45 100 dolarů na obyvatele. Od této doby ale uplynulo osm let a z prvotního náskoku se Češi propadli celých 15 % pod Izrael s dnešní kupní silou 47 000 dolarů proti izraelským 55 600 dolarům.
Na těchto číslech záleží, ukazují totiž růst reálné životní úrovně, nikoli jen hrubého domácího produktu. Rok 2017 byl totiž klíčový, Češi byli nejen bohatší než Izraelci, ale přiblížil se také nejblíže bohatství Američanů a chybělo pouhých 40 % - 16 tisíc dolarů na osobu - k tomu, abychom USA v HDP na kupní sílu dohnali. Šanci jsme ale promarnili a Američané i Izraelci po pandemii koronaviru kupní sílu získávají, zatímco Češi stagnují.
Čtenáři mohou namítnout, způsobil to covid, Fiala, Babiš nebo Green Deal. Není to ale pravda, stagnaci způsobila zejména neschopnost inovovat a držet krok s dynamickou dobou, což potvrzuje i zpráva bývalého šéfa Evropské centrální banky, Maria Draghiho. Ten vysloveně jmenuje nerozvinutý a fragmentovaný kapitálový trh v Evropě jako jeden z důvodů zaostávajících inovací. Konkrétní pasáž z Draghiho zprávy cituji,
„Evropský kapitálový trh je hluboce roztříštěný, což brání jeho schopnosti efektivně alokovat zdroje a podporovat růst. Na rozdíl od USA, kde jednotný a hluboký kapitálový trh umožňuje rychlý přístup k financování pro inovativní firmy, zejména v technologickém sektoru, Evropa trpí nedostatkem harmonizace a koordinace mezi členskými státy. V USA tvoří rizikový kapitál (venture capital) významnou část financování startupů, přičemž v roce 2022 dosáhl objem investic do rizikového kapitálu přibližně 240 miliard USD, zatímco v EU to bylo pouze 82 miliard EUR. Tato propast je zčásti způsobena regulatorními překážkami, rozdílnými národními pravidly pro investice a nedostatečnou integrací kapitálových trhů v EU. Kromě toho evropské firmy, zejména malé a střední podniky, čelí vyšším administrativním nákladům a složitějším procesům při získávání kapitálu, což omezuje jejich schopnost škálovat a konkurovat globálně.“
V této klíčové pasáži je shrnuto vše. Evropě chybí nejen rozvinuté burzy, ale také onen rizikový kapitál tolik klíčový pro počáteční stádia financováni inovativních firem, než dojde k samotnému vstupu na burzu. Propast mezi evopskými a americkými burzami je pak ještě hlubší než v oblasti rizikového kapitálu. Zatímco na přelomu milénia byl poměr mezi velikostí evropských burz a burz v USA zhruba 1:2 ve prospěch USA, dnes již poměr dosáhl 1:5. S tím souvisí i prostředky, které mohou firmy využít a zafinancovat svůj další rozvoj, které jsou, mírně řečeno, v Evropě nedostatečné.
V České republice bychom ale neměli čekat na evropské řešení a po vzoru Polska nebo Izraele budovat vlastní národní a likvidní kapitálový trh. Možné to je, jak ukazují nejen výše zmínění Izraelci, ale také Poláci. Polská burza přitom začala opravdu fungovat teprve nedávno a výsledky jsou již viditelné.
Poláci dokázali za deset let od roku 2015 zdvojnásobit kapitalizaci místní varšavské burzy z 1 bilionu zlotých na 1,96 bilionu zlotých v roce 2025. Česká burza naopak o stagnuje, v roce 2019 jsme dosáhli hodnoty 980 miliard korun a ještě letos na jaře byla hodnota pouhých 940 miliard korun, dnes ale již dosáhla 1 bilionu, což ale není důvod k optimismu. Polsko s 3,5 násobnou populací dosahuje 12 krát vyšší burzovní kapitalizace a Izrael dosahuje v porovnání s Českou republikou sedminásobku.
I v Polsku mají Green Deal a v Izraeli vedou dokonce i válku. Laciné výmluvy v případě porovnání kapitálových trhů všech tří zemí naráží na tvrdá data a jasně dokládají propojení zaostávajících inovací, růstu HDP a rozvinutých kapitálových trhů.
Co s tím? Stát by měl namísto investic do infrastruktury - ta je ale jistě také důležitá - myslet i na inovační potenciál a kapitálové financování pro české firmy. Rozjet burzu není nic jednoduchého a když dokážeme poskytnout investiční pobídky výrobcům polovodičů, jistě bychom dokázali nalákat i burzovní giganty ze zahraničí. V České republice totiž dominantní pozici na trhu zastává jediný firma, Burza cenných papírů Praha a.s. pod kontrolou vídeňské burzy a rozhodně by jí prospěla zdravá konkurence.
K inovacím se neprodotujeme, ale proinvestujeme
Státní developer zajišťující pozemky pro budoucí zahraniční investory může být jistě přínosem - alespoň podle kontroverzních vládních plánů - ale likvidní kapitálový trh je daleko větším lákadlem. Polsko se z covidové krize nedostalo pomocí dotací, ale pomocí masivních investic nejen do infrastruktury, ale hlavně do kapitálového trhu. Izrael se z covidu taktéž nevydotoval, ale podpořil inovační potenciál místních technologických firem a těží z jejich inovací a miliard dolarů plynoucích do jejich úspěšných produktů a služeb.
Článek zakončím taktéž poměrně nepříjemnými čísly. Výše soukromých investic do izraelských společností dosáhly v roce 2024 celkem 9,8 miliard dolarů, tedy zhruba 220 miliard korun a Češi získali pouze 6 miliard korun, tedy zhruba 3 % toho, co Izraelci. Při dalším výše uvedeném porovnání burz je jasné, že bez funkčního kapitálového trhu inovace nepodpoříme a dále budeme sledovat, jak nám státy s rozvinutým kapitálovým trhem utíkají a dále budeme v debatách a diskusích lamentovat, jak za to všechno může Babiš, Fiala a Green Deal. Tento poslední řádek píši jako silný odpůrce současné politiky EU, ale začít musíme vždy primárně na svých vlastních dvorcích, tedy v České republice.
