Článek
V Číně se začínají dít velice zajímavé věci, které naznačují širší změnu vztahů země s Ruskou federací a nikoli takovou, kterou by Vladimir Putin ocenil. Než ale přejdu k dění současnosti, je třeba vysvětlit, jak se vztahy obou zemí vyvíjely od počátku války na Ukrajině.
Rusové o Číně hovoří jako o neoblomném příteli, který stojí za ruskými záměry nejen diplomaticky, ale také ideologicky. Čína má společně s Ruskou federací onou hrází proti dominanci západu a Vladimir Putin s prezidentem Si Ťin-pchingem neusilují o nic menšího, než o změnu světového řádu. Země spolupracují, prohlubují vzájemné obchodní, vojenské i diplomatické vztahy a Rusové vztah vykládají jako rovnoměrný, tedy takový, kde ani jedna země nepřevyšuje tu druhou a oba státníci i státy se navzájem maximálně respektují.
Realita však nemůže být od výše popsaného vztahu vzdálenější. Čína maximálně využila nesnáze Rusů s exportem paliv a sice čínské firmy fosilní zdroje odebírají, ale za zcela odlišné ceny než jaké dříve platili Evropané. Příkladem je nový plynovod Síla Sibiře 2, kde Čína usiluje o fixní cenu 120 dolarů za 1000 kubických metrů plynu, zatímco na spotovém trhu v Evropě stojí tisíc kubíků plynu dosahuje 350 eur. To stejné platí u ropy Urals a Rusové musí strpět při vývozu do Číny a Indie slevy 20 až 30 % proti tržní ceně, které si obě země vymínily. Zajímavý je také přístup Číny k ruskému rublu. Země ruskou měnu odmítá a pobočky ruských bankovních domů v Číně musí utržené rubly okamžitě převést na juany, ostatně taková je politika tamní centrální banky i u jiných světových měn. V Rusku se ale čínský juan rozmáhá a pro obyčejné Rusy jde o stabilnější, silnější a cennější platidlo. Situace došla tak daleko, že i Ruská federace vydává státní dluh v juanech a firmy Gazprom nebo Lukoil vydaly juanové dluhopisy.
Čína ale Rusy nepustí na domácí trh s jinými, než požadovanými produkty. Při pohledu na obchodní bilanci za rok 2024 mezi Čínou a Ruskou federací je tento trend zřejmý. Zatímco Rusové exportují ropu za více než 60 miliard dolarů, zemní plyn za 20 miliard dolarů a nerosty včetně uhlí za 15 miliard dolarů, Čína do Ruska vyváží elektroniku, automobily, stroje, čipy, telekomunikační vybavení a především také finanční služby, informační technologie a software. Situace dosáhla roku 2024 v Ruské federaci extrému, kdy více než polovinu trhu s elektronikou, automobily, telekomunikačním vybavením, čipy a těžebními technologiemi dodávaly čínské firmy. Zároveň je ruská státní kasa na Číně zcela závislá, protože bez přístupu k juanu a bez odběrů fosilních paliv nemůže Vladimir Putin ufinancovat válku na Ukrajině a běžné potřeby ruského státu.
Jde tak o nerovný, toxický a nebezpečný vztah vytvářející závislost. Na Číně není závislá jen ruská státní kasa, ale také samotní Rusové, kteří by bez zboží největší asijské ekonomiky neuspokojili domácí trh vlastními výrobky.
Špionáž, přepisování map a nakupování vědců i politiků
Do tohoto nerovného vztahu přidávají Číňané postupně stále častěji další element - narůstající aktivitu zahraničních rozvědek. V roce 2022 vypukla kauza ITAM, tedy obvinění klíčových vědců z Institutu teoretické a aplikované mechaniky, jehož práce spočívala ve vývoji hypersonických technologií. Ze špionáže pro Čínu byli obviněni vědci Dmitrij Kolker, Alexandr Šiplijuk, Anatolij Maslov a Valerij Zvěgintsev. Tito elitní vědci odpovědní za vývoj raket Kinžal a Orešnik měli spolupracovat s čínskými rozvědkami a předávat státní tajemství do rukou Číny. Tři ze čtyř vědců jsou stále uvězněni, zatímco Dmitrij Kolker zemřel při výslechu, údajně na rakovinu čtvrtého stádia, což je silně nepravděpodobné.
Infiltrace Číny do ruského obranného průmyslu neprobíhá jen skrze rekrutované Rusy, ale využívány jsou také kybernetické útoky. Skupina APT31 - Panda posledního soudu (skupina se tak skutečně jmenuje), což jsou hackeři napojení na čínskou rozvědku, prolomili v letech 2023, 2024 a 2025 obranu sítí společností Rostec, Roskosmos a měli podle ruských zdrojů získat data o umístění jaderných ponorek a jejich konstrukci nebo také o skutečném stavu ruské jaderné triády včetně počtů funkčních a nefunkčních hlavic.
V roce 2024 se vztahy nadále vyostřily. Uniklý dokument FSB na osmi stránkách detailně vysvětluje, jak se Číňané infiltrují nejen do klíčových obranných podniků, ale také nakupují komunální politiky na Dálném východě a zakládají firmy, které mají sloužit jako zástěrky pro uplácení a nakupování státních tajemství. Zajímavým detailem je, že jedním z prioritních cílů Číny nebyli politici, nýbrž ruští novináři a blogeři ve finanční tísni. Budování mediálního vlivu většinou indikuje hlubší záměr a jinak tomu nebylo ani v tomto případě. O rok později již bylo jasné, o co Číně skutečně jde.
V červnu roku 2025 unikl další dokument kontrarozvědky FSB publikovaný deníkem The New York Times, který odhalil ohromný rozsah čínských aktivit na Dálném východě. Číňané podle informací FSB opět Rusy překvapili, protože rekrutovali primárně akademiky, novináře a humanitní vědce, jejichž vliv měl přispět k vykreslení této části Ruské federace jako historicky čínské nebo alespoň území, které je spjato více s Čínou než s Ruskou federací. Příslušníci FSB v dokumentu popisovali, jak Čína skrze těžařské, bankovní a průmyslové společnosti rozvíjí své špionážní aktivity. Příkladem je plíživá dvojjazyčnost a uplatňování čínských názvů pro ruská města na území obou zemí, tedy i v Rusku samotném. Vladivostok například Číňané přejmenovali na Haisenwai, Chabarovsk na Boli, Blagoveščensk na Halinpao a Ussurijsk na Shuāngchéngzi.
Jména vychází ze starých názvů z dob dynastie Qing, jejíž vláda skončila na počátku 20. století. Čínské názvy ruských měst ale nevyužívali jen ruští akademici v historických mapách prezentovaných veřejnosti. Čínské Ministerstvo přírodních zdrojů zcela veřejně využívá počínštěné názvy v oficiální komunikaci a upevňuje tak dojem, že jde v případě Dálného východu o historicky čínské území. V prosinci roku 2025 pak došlo dosud k největšímu narušení ruské suverenity, když mediální server čínské společnosti NetEase publikoval dosud nejotevřenější článek s názvem „Když Rusko padne, těchto 7 milionů čtverečních kilometrů nesmíme ztratit!“. Článek se zabývá Dálným východem a nejen že vykresluje území jako historicky čínské, ale také uvádí narativ, že Rusko nedostatečně pečuje o životní úroveň občanů Dálného východu a pro režim Vladimira Putina je toto území ve skutečnosti nechtěným břemenem. A Číňané tlačí dál. Na přelomu let 2024 a 2025 došlo k historicky prvnímu prodeji ruského území komunistické Číně. Rusko prodalo část povodí řeky Tumen na rusko-čínské hranici společně s množstvím zemědělské půdy. Celkem jde o 1 150 km2 oficiálně pronajatých na 99 let, ale experti z institutu Carnegie Endowment poukazují na to, že Číňané rozhodně nemají v úmyslu území vracet.
Vladimir Putin na tlak veřejně nereaguje, ale v dokumentu FSB zveřejněném v The New York Times je zmínka o tajné schůzce na sklonku roku 2023. Na tomto setkání měli nejvyšší představitelé obou režimů diskutovat čínskou špionáž a Vladimir Putin údajně deklaroval ochotu využít jaderné zbraně v případě, kdy by čínské jednotky překročily ruské hranice s úmyslem hraniční teritoria ovládnout.
Ruský medvěd v čínských pařátech je komplikací i pro Bílý dům
Čína dnes již otevřeně Rusko ovládá ekonomicky a udržuje tak Vladimira Putina při životě, zatímco se ruský vůdce snaží o udržení iluze o geopolitickém významu Ruské federace a živí iluze o nezlomném čínsko-ruském bloku. Ve skutečnosti je ale Putin sevřen v čínských pařátech a země je na asijské velmoci zcela závislá. Ochota Číny podlomit ruskou vládu nad Dálným východem je pak dějištěm geopolitického sporu. Pro Evropskou unii by rozpad Ruska a úpadek moci Vladimira Putina pravděpodobně znamenal rozdělení Ruské federace na dvě části, tedy evropskou a asijskou s tím, že výbušný region Kavkazu může v dlouhodobém horizontu přejít pod dominantní vliv Turecka, o což Turci vehementně již několik let usilují.
Spojené státy tuto situaci ale vidí jinak. Dálný východ je společně s Arktidou pro USA věcí strategického významu a slabé Rusko je pro Bílý dům přijatelnější než ekonomicky a vojensky silná Čína. Asijská velmoc je i podle nové Národní bezpečnostní strategie Bílého domu nejobávanějším rivalem USA a také Donald Trump dlouhodobě Čínu vnímá jako nejnebezpečnějšího protivníka. Lze předpokládat, že Američané díky nejlépe financovaným zpravodajským službám světa vědí o čínských záměrech možná i více než samotní Rusové a adekvátně na tento vývoj - z optiky USA - reagují. Stejně jako je Ukrajina závislá na západní pomoci, je ruský režim závislý na Pekingu a čínský vliv se zřejmě promítá i do jednání o míru na Ukrajině.
Američané z pohledu Evropanů zcela nepochopitelně Putinovi pomáhají a snaží se jej reintegrovat do světové ekonomiky a dokonce do ruské ekonomiky hodlají i investovat. Mír na Ukrajině má být vykoupen normalizací vztahů s Ruskou federací, a to i z pohledu Evropy, ačkoliv je zřejmé, že Ruská federace ekonomicky upadá a na diplomatickém poli ztrácí jednoho spojence za druhým. Je ale možné, že je ve skutečnosti Ruská federace daleko slabší než se zdá a Donald Trump se pouze snaží Rusko udržet kompaktní a získat potřebný vliv v zemi, než jej postupně, plíživě, ale spolehlivě ovládne Čína.
I pokud by tuto strategii Spojené státy skutečně aplikovaly a pokud by byla hrozba čínského vlivu v Rusku důvodem, proč Bílý dům až příliš vychází Rusům vstříc, je nasnadě pochybovat, zda by měl plán šanci na úspěch. Vladimir Putin totiž obětoval kvůli válce na Ukrajině příliš mnoho. Rusko je v současnosti téměř nemožné vyvázat z čínských pařátů a Putin již překročil pomyslný Rubikon.
Čína tak byla nejprve Putinovým zachráncem, posléze spojencem, později vykořisťovatelem a je velmi pravděpodobné, že se časem stane i samotným uchvatitelem toho, co mělo být oním vysněným Velkým Ruskem.
Ironií osudu je, že Číňané využívají proti Rusům totožnou taktiku, jakou uplatňoval Vladimir Putin na Ukrajině. Nejprve to začíná přepisováním názvů měst, posléze se vydávají nové mapy, pak se hovoří o sporných územích a ve finále je třeba vyslat vojáky pro ochranu etnických menšin a obyvatel. Vladimir Putin by měl zpozornět, protože Jakuti, Tuvalci, Dungani a Hanové na východě rozhodně nejsou Rusy v pravém smyslu, nýbrž etniky pocházejícími z původně čínských území.
Aneb kdo s čím zachází, tím také nevyhnutelně schází.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
