Čínští kanibalové - lidské maso pojídali komunisté, starověká šlechta i obránci obléhaných měst

Kanibalismus, tedy pojídání masa jiných lidí, je v Číně zakázané téma, o kterém se nesmí mluvit. Je příliš citlivé pro obraz dnešní velké, mocné a moderní Číny, kde vládnoucí garnitura nechce otevírat staré rány a předkládaná historie starobylých čínských dynastií i komunistické revoluce je revidována tak, aby plnila svůj propagandistický účel.

Historie čínského kanibalismu je však obsáhlejší než v jakékoli jiné zemi na světě. Desítky tisíc lidí padly obětí kanibalům během obléhání velkých měst a tento zvyk se stal „sportem“ vládnoucí garnitury, kdy šlechtici a příslušníci císařského dvora pojídali poddané a děti, aby ukázali svou neomezenou moc. Nelidská praktika přetrvala po tisíce let a doklady o kanibalismu máme z doby dynastie Suej, Tchang i novodobé historie rebelie Taiping a období kulturní revoluce v letech 1967-78.

Ve starověké Číně, na rozdíl od zemí Evropy - které v té době byly většinově negramotné - existují důkladné úřední a historické záznamy obsahující svědectví a doklady hrůz kanibalismu ať už kvůli hladu, nebo kvůli prostým choutkám mocichtivých šlechticů.

Během povstání An-Lushan, občanské války probíhající během vlády čínské dynastie Tchang, bylo město Suijang obléháno vojsky rebelující dynastie Yan po dobu devíti měsíců.

Obránci města, vedení generálem Zhang Čunem, v počtu pouhých 6 800 mužů čelili armádě 150 000 útočníků. Svou vynalézavostí obránci mnohonásobně početnější armádu zdrželi a způsobili jí obrovské ztráty. Zhang Čun byl vojenským géniem a do dějin se zapsal svou taktikou, kdy ačkoli nevěděl, jak vypadá jeho protivník, generál Jin Ziqi, nechal své lučištníky střílet neškodné šípy z plevele do řad útočníku - ti ve falešné naději přiběhli říct svému veliteli, že obráncům došly šípy a velitel útočníků byl následně obránci identifikován a zastřelen.

Šikovnost obránců však nenasytila jejich řady a tak přikročili k pojídání občanů Suijangu, kdy dle dobových odhadů snědli během trvání obléhání až 50 000 lidí. Čínské historické záznamy zaznamenaly proslov velitele obránců, který šel příkladem a před zraky svých mužů zabil svou konkubínu.

„Bratři, pro dobro vaší země jste společnými silami bránili toto město. Nejsem schopen si vyříznout vlastní maso, abych vás nasytil, ale jak mohu litovat života této ženy, zatímco pozoruji nebezpečí, které nám hrozí? “ pronesl generál Čun a dle dobových záznamů přinutil své vojáky ženu sníst.

Obránci měli i systém hierarchie určující pořadí pojídaných civilistů - nejprve se jedly ženy, poté starší a nejmladší muži a až v poslední řadě muži schopní boje. Z původní populace 60 000 civilistů nepřežil nikdo, jedinými přeživšími bylo při dobytí města 400 obránců tak zesláblých, že nebyli schopní natáhnout tětivy luků a kuší.

Suijang nakonec padl a 33 důstojníků, včetně velitele Čuna, bylo popraveno. Způsobené ztráty 120 000 mužů rebelující armádu oslabily natolik, že dynastie Tchang zvítězila a zachovala svou vládu nad Čínou na dalších 150 let.

Zhu Can byl na sklonku vlády dynastie Suej rebelující úředník, kterému se podařilo vzedmout armádu o síle 200 000 mužů a vyplenit několik měst.

Proslavený svou krutostí a zálibou v kanibalismu, Zhu Can prohlásil před obléháním města Luoyang památná slova „Ze všech výtečných věcí k jídlu, žádné nepřekoná lidské maso. Dokud jsou v okolních okrscích lidé, nemáme se proč obávat hladu.“ Nechal také zaslat oblastním městům požadavek, aby vyslaly své staré občany a děti do jeho kasáren, kde budou snězeni. Města v reakci na jeho nelidské požadavky uzavřela proti Canovi alianci a následně rebela vypudila až na území dynastie Tchang. Zhu Can posléze přísahal svou věrnost novému císaři Li Juanovi, který potřeboval jeho muže k posílení své vlastní armády.

Juan vyslal vyslance, aby jmenoval rebela princem oblasti Čchu. Duan Que, vyslanec císaře, přijel dle dobových záznamů značně posílen alkoholem a Zhu Cana urazil tím, že se smál jeho zálibě v kanibalismu. Can v reakci na urážku řekl úředníkovi „Maso alkoholika chutná jako vepřové naložené ve víně“, a hned vzápětí nechal vyslance zabít a snědl ho i s eskortou, která jej doprovázela.

Po probuzení z kocoviny si Can uvědomil, že právě snědl úředníka, který jej měl jmenovat do funkce a utekl do sousedního státu Zheng. Nakonec byl Zhu Can zabit a lidé jím tak pohrdali, že byl podle pověstí nasolen, okořeněn a odeslán na venkov jako maso pro chudé.

Zvyk předání masa popravených nepřátel chudým nebyl v Číně výjimkou, o necelých 70 let dříve, v roce 551, byl popravený rebel Hou Jing také nakořeněn a sněden chudými.

V novodobé čínské historii lze těžko hledat děsivější událost, než masakr v Guangxi v letech 1967 a 1968. Tajné dokumenty a závěry interního vyšetřování z roku 1980 byly vyneseny historikem Yu Songem a publikovány až v roce 2016.

Během čínské kulturní revoluce v regionu Guangxi došlo podle oficiálních záznamů k lynčování a vraždám až 150 000 lidí, čínský historik Yan Lebin však odhaduje počet obětí až na půl milionu. Lidé byli stínáni, ubiti k smrti, ukamenováni, utopeni, uvařeni a rozčtvrceni. Děsivým průvodním jevem masakru v Guanxi, který se Komunistická strana Číny snažila skrýt, byly stovky případů kanibalismu, aniž by v oblasti chyběly nutné potraviny. Samotní členové komunistické strany byli často strůjci a podporovateli brutálního kanibalismu.

Dokumenty obsahují svědectví o účasti 113 lokálních úředníků na těchto nelidských praktikách. Ti odřezávali z lidí jejich maso na velkých oslavách, pojídali maso jako zákusek po večeři či zabité grilovali.

V okrese Shangsi byla součástí ustanovení místní revoluční komise „oslava zabíjení“ na náměstí Pingshan, kde bylo usmrceno deset úředníků a místních obyvatel. Člen komise Ling Hao je poté připravil ostatním účastníkům setkání jako zákusek.

V roce 2013 došlo k neočekávanému otištění článku, který se zabývá masakrem v Guangxi, v deníku People's Net - oficiálním médiu Komunistické strany Číny. Článek uvádí:

„Na určitých místech, například v Guangxi, srdce a játra lidí byla snězena po jejich ubití k smrti a překvapivě, takový kanibalismus přetrval v oblasti dodnes. Existuje napříč historii dvacátého století jiná země, která prošla kulturní revolucí stejně, jako naše? Jediné srovnatelné je nacistické Německo. Ani k dnešnímu datu stále nemáme objektivní přehled či obraz o kulturní revoluci a tomto období historie… Společnost, která se nepoučí z kulturní revoluce je možná pořád kmenem kanibalů. Takový kmen, bez ohledu na krásu jeho lidí a modernizace jeho civilizace je stále pouze kmenem kanibalů bez lidskosti“, je uvedeno v článku.

Čína má svá temná období. Kanibalismus, nelidská krutost kulturních revolucionářů a zmapované výskyty tohoto chování napříč čínskou historií jsou tématem, o kterém je v dnešní Číně zakázáno mluvit.

Je třeba si ale připomenout, k jakým zvěrstvům se společnost uchýlí, když dá průchod neřízené agresivitě a zmizí veškeré morální hranice, které jsme si po staletí jako lidstvo nastavili.