Článek
Odpor kabinetů Roberta Fica a Viktora Orbána vůči institucím Evropské unie a společnému postupu proti agresivnímu Rusku je již téměř tradicí. Brzy ale může přijít úder z míst, odkud jej premiéři Slovenska a Maďarska nečekají. Donald Trump zkrátil své ultimátum Vladimiru Putinovi a dal Rusům pouhých 10 až 12 dnů k uzavření bezpodmínečného příměří před zavedením sekundárních sankcí.
Tento typ sankcí je podobný obchodnímu embargu. Jakákoli firma nebo stát obchodující s Ruskem bude čelit zvýšené celní přirážce ve vztahu k USA a importům produktů či služeb na území největší ekonomiky světa. Sekundární sankce uvalí restriktivní opatření nejen na vývoz z Ruska, ale také na vývoz ze zemí, které s Ruskem obchodují. V praxi by tak například Maďaři čelili celní přirážce kvůli jejich 60 % závislosti na odběru ruské ropy a zemního plynu. To samé platí pro Indii, Čínu, Spojené arabské emiráty nebo i Slovensko, které je taktéž závislé na ruské ropě, plynu, ale i na jaderném palivu, které dodává ruský Rosatom.
V porovnání s platnými sankčními balíčky EU lze porovnat přístupy evropského bloku a USA k vodní pistolce a balistické mezikontinentální raketě. Otázkou je identifikace a vymahatelnost sankcí při dokazování spojení s ruským exportem, zde ale již autor sankčního balíčku Lindsey Graham uvedl, že se bude řídit schváleným rámcem CAATSA v USA, který byl využit již v případech Íránu nebo Kuby. Celní přirážka avizovaná Donaldem Trumpem ve výši 100 % pak zahrnuje všechno zboží ze států, které s Ruskem nepřeruší obchodní vazby a dotýká se také všech soukromých firem, nezahnuje pouze státní podniky. Spojené státy navíc mohou využít i mechanismus IEEPA 1977, který při schválení Kongresem propůjčí prezidentovi USA dodatečné pravomoci v restrikci obchodního styku s konkrétními společnostmi ve chvíli, kdy by svou činnost maskovaly za zahraniční entitu, jak tomu je například v případě ruské stínové flotily ropných tankerů vydávající se za zahraniční plavidla.
Maďaři i Slováci v ohrožení, mohou skončit na sankčním seznamu USA
Lindsey Graham, vlivný republikánský senátor a autor balíčku sekundárních protiruských sankcí komentuje jejich dopady následovně,
,,Prezident mění pravidla hry. Plánuje na sankční seznam umístit země, které od Ruska kupují ropu a plyn, čímž financují válku a utrpení na Ukrajině,“ a doporučil Kremlu, aby ruští zástupci se zmíněnými státy projednali, zda jsou jejich partneři ochotní obětovat své ekonomiky za ruskou věc. Graham je přesvědčen, že nejsou.
Russia, you are right when it comes to sanctions. You have been able to avoid them and you have learned to live with them.
— Lindsey Graham (@LindseyGrahamSC) July 30, 2025
Apparently, what you don’t understand is that President Trump is changing the game and he is going to put tariffs on countries who buy your oil and gas,…
Kromě Indie, Číny, středoasijských zemí, Turecka a Gruzie se plánované opatření týká také Srbska a především Maďarska i Slovenska. Obě země s Ruskem zdatně obchodují i navzdory probíhající válce na Ukrajině a v roce 2024 dosáhl dovoz Slovenska a Maďarska z Ruska celkem 11 miliard dolarů (240 miliard korun), převážně za ropu a plyn. Obě země se nyní nachází v nemožné situaci, protože od roku 2023 nepřerušily vztahy s Ruskou federací a nediverzifikovali své energetické dodávky, ačkoli Roberta Fica i Viktora Orbána varovali nejen představitelé EU, ale také Američané a kancléř Německa, Fridrich Merz.
Vývoj v USA navíc perfektně zapadá do vyjednané dohody mezi Evropskou unií a Donaldem Trumpem, která zahrnuje dodávky amerického zkapalněného plynu a ropy. Tato dohoda umožňuje EU diverzifikovat a lze jí vnímat i jako přípravu na tvrdší postoj proti Ruské federaci.
Obchodní dohoda je příprava na izolaci Ruska. Vydělají i Češi
Evropská unie se vágně zavázala k odběru americké ropy a plynu v objemu 250 miliard dolarů ročně, což odpovídá při rozložení dodávek plynu a ropy v poměru 80:20 na vykrytí 40 % evropské spotřeby plynu a 20 % evropské spotřeby ropy. Výpočet provádím s cenou 65 dolarů za barel ropy Brent a 147 dolarech za krychlový metr zkapalněného plynu. Pokud bude mít EU dostatečné záruky spolehlivých dodávek z USA, může sekundární sankční režim vyplývající ze sankčního balíčku Lindseyho Grahama přežít a zásobit i ty státy, které se dosud odklonu od ruských energií vzpíraly. Jde opět primárně o Maďarsko a Slovensko.
Pro Českou republiku je tato zpráva pozitivní. Vládní nákup plynovodů Net4Gas do této rovnice perfektně zapadá a díky vlastnictví infrastruktury mohou Češi částečně výpadek ruských plynovodů nahradit a vydělat na tranzitních poplatcích miliardy korun, protože plyn nebude proudit z východu, ale ze severu a západu.
Tranzitní plynovody ve vlastnictví České republiky budou hrát důležitou roli při přerušení dodávek z Ruska.
Méně příjemná je situace pro Slováky a Maďary, kteří dosud transportovali ruský plyn a díky své poloze těžili z tranzitních poplatků a nyní se situace obrátí - obě země se ocitnou na konci infrastruktury.
Obchodní dohoda zahrnující celní opatření mezi USA a EU tak není pouze dohodou obchodní, ale je také při zahrnutí sjednaného rámce energetických dodávek přípravou na přerušení dodávek ruských fosilních paliv a přerušení závislosti evropských států na Ruské federaci dobrovolnou či méně dobrovolnou cestou. Zpětně lze docenit kontroverzní a kritizovaný nákup infrastruktury firmy Net4Gas Josefem Síkelou, protože již dnes před uvalením amerických sankcí je jisté, že se dříve ztrátové plynovody začínají podle čísel z roku 2025 stabilizovat a ze ztrátové firmy může být zlaté vejce České republiky generující miliardy korun ročně, které by jinak skončily u dalšího zájemce o ztrátovou firmu, Daniela Křetínského.
Maďarsko a Slovensko prodělají. Cenu za léta váhání a sponzorování válečného úsilí Ruské federace pocítí na svých peněženkách zejména občané, kteří jsou za kroky vlády odpovědní pouze nepřímo. Válku na Ukrajině ale bez rozhodných kroků a izolace Ruské federace nelze ukončit, což opět zmiňuje i autor sankčního balíčku, Lindsey Graham, jehož slovy dnešní článek zakončím. Hovoří totiž trefně o těch, kteří se alibisticky potáceli mezi podporou evropské politiky, podporou ruské agrese a apatií vůči bránící se Ukrajině a hrozbám, které by z úspěchu Ruska vyplývaly pro celé evropské společenství.
,,Nepůjdeme jen po ruské ekonomice, ale i po těch státech, které Rusku agresi umožnily. Každá země, která se dobrovolně rozhodne obchodovat s Ruskem, bude cílem našich bezprecedentních sankcí. Musíme z Ruska udělat vyvrhela na poli globální ekonomiky,“
,,Tento sankční zákon pošle Rusko v rámci globální ekonomiky na izolovaný ostrov, kam patří dokud povede agresivní a krvavou válku. Důsledky barbarské invaze Ukrajiny musí pocítit i ti, kteří Rusku alibisticky pomáhají odběry jeho zboží a tím agresi živí. Pokud by Čína, Indie a další státy přestaly kupovat Ruskou ropu, Putinova válečná mašinerie se okamžitě zastaví. To je náš cíl,“
Výše uvedené citáty jsou důvodem, proč bychom Maďary a Slováky neměli ani v případě nárůstu cen pohonných hmot a energií litovat. Na diverzifikaci měli oba státy několik let a rozhodly se alibisticky vyčkávat, což se jim nyní zřejmě vymstí. Vladimir Putin již avizoval, že nehodlá válku ukončit a Donald Trump snad již po měsících jednání s Rusy vidí, že jediným prostředkem dosažení míru nejsou ústupky, ale síla skrze bezprecedentní obchodní izolaci, jak ji navrhl právě Lindsey Graham.
