Klempíř u Motoristů: Zašla nenávist příliš daleko?

Na sedmnáctihodinové cestě zpět z Francie mne zastihla zpráva, kterou jsem dříve nebo později očekával. Oto Klempíř, můj dobrý přítel, zpěvák, textař a výborný marketér vstupuje do politiky. Rozhodl se jako nestraník hájit barvy Motoristů sobě a straně pomáhá nejen s marketingovou kampaní, ale také bude osobně kandidovat v Plzeňském kraji jako gestor oblasti kultury.

Nepřeji si, aby byl tento text o politice, programu či představách jednotlivých stran a také si nepřeji jakkoli propagovat stranu Motoristů svým osobním pohledem na Otu, který si dle mého názoru dnešní nenávistné reakce nezaslouží. Tento text by totiž mohl být o kterékoli jiné výrazné osobnosti vstupující do politiky a jméno i kariéru Oty Klempíře lze volně zaměnit za jiné. Dnes chci psát o nenávisti, nadávkách, soudech a možná i závisti směřující proti Klempířovi z nečekaných míst, která mne po oznámení kroku frontmana kapely J.A.R na kandidátce Motoristů nepříjemně překvapila. Nenávist, polarizace, pomluvy a škatulkování jsou zřejmě nový normál a tento stav mi vadí natolik, že k této situaci nemohu nenapsat komentář.

Paradox podobný dnešní době jsme již jednou zažili v roce 2022 a 2023 během prezidentských voleb. Oba kandidáti v druhém kole, Petr Pavel i Andrej Babiš, měli komunistickou minulost a zatímco první byl vojákem a započal výcvik na rozvědčíka, druhý zastával prominentní pozici zahraničního obchodníka ve státním podniku a je evidován ve svazcích STB pod krycím jménem Bureš.

Není to tak dávno, co oba voličské tábory v České republice tahaly špinavou minulost jednoho i druhého kandidáta a zapomínali při tom na hříchy toho svého. Babišovi voliči argumentovali Pávkem a výcvikem u rozvědky, Pavlovi voliči mluvili o „estébácích“ a udavačích. Obě skupiny měřily dvojím metrem tam, kde jim to zrovna vyhovovalo a zatímco Jana Bobošíková chrlila jednu reportáž o Pavlově minulosti za druhou, čímž nepřímo vyzývala k podpoře Andreje Babiše, na druhé straně lidé z Milionu chvilek pro demokracii nekriticky propagovali Petra Pavla a spektrum vyvažovali. Obě strany se dopouštěly ideových kotrmelců, protože se snažily vykreslit černobíle něco, co černobíle vykreslit jednoduše nelze. Vše má svůj kontext a činy jednotlivých kandidátů nešlo zredukovat do prostého konstatování „tenhle je estébák a tenhle je komunistický rozvědčík“.

Částečně ze vzniku tohoto prostředí viním Miloše Zemana a jeho nenávistnou kampaň proti Karlu Schwarzenbergovi v roce 2013, která nenávratně snížila úroveň politiky v České republice a zavedla trend vytahování špinavé minulosti a překračování všech myslitelných hranic slušnosti. Petr Pavel nicméně vyhrál a mohu jen subjektivně hodnotit, že máme dobrého, reprezentativního a úctyhodného prezidenta nezávisle na jeho minulosti před více než třiceti lety.

Dnes do politiky vstupuje Oto Klempíř. Někdo skupinu J.A.R nebo Otovu profesní kariéru vůbec nezná, pokusím se tedy maximálně objektivně popsat známé skutečnosti, které lze doložit. Oto byl mezi roky 1984 a 1985 spolupracovníkem STB a pohyboval se v komunisty sledované punkové scéně plné režimem pronásledovaných umělců. On sám říká, že spolupráci prováděl nedobrovolně a krátký čas, dostával za ní ale odměnu a je slušné připomenout jeho spis plný komentářů o neochotě, psychickém nátlaku, psychických problémech pramenících ze spolupráce a zmíněny jsou dokonce i výhrůžky jeho rodině. Opět, nelze vnímat 40 let starou etapu černobíle a za režimu byli i takoví, kteří se nepodvolili a Oto se podvolil. To je prostý fakt. Mohl jít do vězení, mohl strpět pronásledování a hrozby rodině, mohl bojovat víc - odpovězme si ale upřímně, byli bychom sami natolik silní?

Po revoluci je Oto hudebníkem a textařem, který působí v kapele J.A.R. po boku Dana Bárty i dalších a spolupracuje s Ivetou Bartošovou, Helenou Vondráčkovou, kapelou Olympic, ale také píše texty pro reklamy a vydává básnické sbírky. Postupně k marketingu přilnul natolik, že působil jako přední český marketér v soukromém sektoru i politice, kdy například po boku Jakuba Horáka připravoval veleúspěšnou kampaň Pirátů v roce 2017, pracoval také pro ODS, kabinet Petra Fialy a podílel se i na volebním vítězství koalice SPOLU v roce 2021.

Dnes ve dvaašedesáti letech lze říci jediné - Oto Klempíř za sebou má úspěšný život a jde o multitalentovaného člověka s uměleckou, byznysovou i životní zkušeností převyšující většinu z nás, mne nevyjímaje. Nyní pokládám klíčovou otázku dnešního textu - přejeme si, aby lidé jako Oto Klempíř ať už s kontroverzní či čistou minulostí vstupovali do politiky?

Já odpovídám jasné ano a pokud někteří čtenáři také cítí potřebu silných osobností v politice, musíme být připravení, že nebudou vždy kandidovat jen za strany, které se nám líbí.

Přiznám se, že jsem v roce 2019 i s rodinou demonstroval na Letné po boku dalších, kteří nechtěli nezúčastněně sledovat prorůstající vliv Andreje Babiše a Miloše Zemana v české spravedlnosti a vnímali jmenování Marie Benešové jako nepřijatelný ústupek hradní partě kolem tehdejšího prezidenta. Bylo nás tam 200 tisíc, a i Babiš se nás tehdy jistě bál a nějaký čas jsem byl na Čechy a Češky hrdý, protože jsme dali jasně najevo, kde jsou v naší demokracii hranice. Po vypuknutí války jsem se opět takové demonstrace i s rodinou zúčastnil, tentokrát šlo o vyjádření podpory napadené Ukrajině a opět mne zalil pocit hrdosti.

Dnes s hrůzou sleduji příspěvky členů spolku Milion chvilek pro demokracii na sociálních sítích, kteří zcela bezprizorně odsuzují Oto Klempíře a vyzývají kapelu J.A.R aby vymazala jeho texty a distancovala se od vzájemné spolupráce. Facebookový profil organizace Štít Demokracie, jejímiž zakladateli jsou hlasití ochránci demokracie Roman Máca, Petr Ludwig a Antonín Pášma, člen Milionu chvilek pro demokracii, například sdíleli tento příspěvek níže.

Nejde o marginální hlasy. Jen samotní zakladatelé mají na sociálních sítích přes 100 tisíc sledujících a jejich příspěvky dosahují milionů zobrazení. Ochránci demokracie právě tímto příspěvkem zredukovali život aktivního a plodného umělce, byznysmena a osobnosti do jednoho jediného momentu roku 1984, před více než 40 lety aniž by jen slovem zmínili práci, kterou Oto Klempíř vykonal nejen pro tuto zemi, ale také pro mnoho politických uskupení, která zcela paradoxně tito stejní lidé propagují a vnímají je jako ty správné.

Hodnotíme stejně příkře i Josefa Baxu, expředsedu Nejvyššího soudu a dnešního šéfa Ústavního soudu, který podepsal v roce 1988 kandidátní listinu pro vstup do KSČ a soudil politické případy? Nebo Pavla Rychetského, člena KSČ od roku 1966 a Igora Stříže, komunistického vojenského prokurátora? Jmen těch, kteří se dnešní optikou provinili proti dnešní morálce v době, kterou mnoho kritiků Oty Klempíře ani nezažilo a od té doby ušli obrovský kus cesty, je daleko více.

A nyní se dostávám k té nespravedlnosti a dvojímu metru, který mi v tomto případě tolik vadí. Když Oto pracoval na kampani Pirátů, vše bylo v pořádku. Když Oto pracoval pro ODS, vše bylo v pořádku a také jeho angažmá po boku Danuše Nerudové při sestavování vládní komunikační strategie bylo zřejmě v pořádku, protože o jeho minulosti v STB všichni věděli, respektive Oto vystoupil veřejně a svou minulost odhalil sám již před lety.

Má být takové chování Štítem demokracie? Petr Ludwig, hlasitý proponent demokratických principů dále uvádí: „Zároveň kandidovat za Motoristy je úplně podobně morální přešlap, jako být v STB (!). Motoristé jsou projekt Institutu Václava Klause - klíčové instituce v ČR hájící ruské zájmy. Klempíř mohl své členství v STB odpracovat, ale jeho přidání se k téhle skvadře jasně dokazuje, že morálně nepochopil vůbec nic a v duši je stejně ten estébák, který bonzoval na své kamarády a zůstalo po něm 120 stran záznamů.“

V duši je estébák. Nepochopil vůbec nic, bonzoval na své kamarády a pomáhá Rusům. Tak se dá shrnout výše uvedený citát, který sdílí někdo, kdo podle svých slov chrání demokracii. Stejně by se dali odsoudit Piráti za angažmá bývalého velvyslance Votápka nebo dnešního europoslance za Stačilo! Dostála, který byl pirátským expertem na zdravotnictví a dnes létá do Moskvy na oslavy Dne vítězství.

Ne, takto zkratkovitě, bez kontextu a černobíle hodnotit angažmá a přešlapy osobností rozhodně nelze. Demokracie je o pluralitě názorů, pochopení, společenském rozhodování a svobodě. V dnešním světě plném paradoxů dochází k bizarní situaci, kdy ti, kteří se k ochraně demokracie otevřeně hlásí, činí pravý opak a kádrují, pomlouvají a mobilizují. Od Vidláka bych takové jednání čekal, od demokraticky smýšlejících osobností nikoli.

Petr Pavel, Oto Klempíř, ale i kandidát Pirátské strany v Karlovarském kraji, bývalý komunista a student marxismu, Vladimír Votápek, mají jedno společné. Pokud odmažeme dávné přešlapy, jde o osobnosti s ohromnými životními a profesními zkušenostmi, které Česká republika potřebuje jako sůl. Jeden již sedí na Hradě, druhý kandiduje za Motoristy a třetí za Piráty. Toto je skutečná demokracie, tak to má být a pokud lidé usoudí, že si přejí být těmito osobnostmi s pochroumanou minulostí reprezentováni, nikdo jim ono právo nemůže vzít.

Současná vyprázdněnost a nekompetence politiky, kdy dokola recyklujeme stejné tváře v Senátu, Poslanecké sněmovně i v krajích ukazuje, že právě osobnosti v politice zoufale chybí a měli bychom je podporovat, nikoli pomlouvat a podnikat zkratkovité a odporné útoky skrze jednu událost v 40leté kariéře. Votápek studoval v Moskvě a vstoupil do KSČ, dělá to z něj nepřijatelného komunistu? Možná ano, pracoval ale také jako diplomat a sloužil státu, to je třeba vyhodnotit jakbysmet. Trénoval Petr Pavel práci budoucího rozvědčíka komunistického režimu? Ano, ale také působil ve funkcích v NATO i v Armádě České republiky a pro stát vykonal mnoho dobrého.

Stejně je třeba hodnotit i Otu Klempíře a ačkoli o volbě Motoristů neuvažuji, hodnotím jeho vstup do politiky pozitivně. Vím totiž, že čím více Klempířů, Votápků a Pavlů vstoupí do politiky, tím lépe, odborněji a kompetentněji budou veřejné záležitosti spravovány, což bych si z celého srdce přál. Navíc Otu velmi dobře znám a vím, že zrovna on musel vstup do politiky vyhodnocovat opravdu dlouho a uvážlivě, protože je jedním z mála, kdo skutečně nemá na rozdíl od Jany Maláčové a dalších funkci zapotřebí, vedl totiž úspěšný život.

V den oznámení s ním kapela J.A.R ukončila - možná i pod tlakem veřejnosti - spolupráci a uvedla další angažmá Klempíře jako neslučitelné s jejich hodnotami. Mezitím samozvaní ochránci demokracie vytahují špínu a píší vyloženě tendenční příspěvky bez kontextu a neváhají Otu označit za prorusky smýšlejícího člověka, což nemůže být vzdálenější od pravdy. Úspěšný člověk vstoupil do politiky a kandiduje za stranu, která se mnohým nelíbí. Je to ale skutečně důvod k mediálnímu lynči, tlaku na konec jeho kariéry a odsuzujícím komentářům vytrženým z dekád starého kontextu?

Nezašla nenávist a polarizace již příliš daleko?