Článek
Donald Trump neváhal zaútočit na ekonomiky nejbližších spojenců USA, tedy Japonska, Jižní Koreje, Evropské unie, Kanady i Mexika. V dubnu oznámená cla vyvolala chaos v globální ekonomice a uzavřené dohody s 10 až 15 procentní přirážkou - v některých případech i vyšší - oznamuje administrativa prezidenta USA jako zdrcující vítězství nad těmi, kteří USA dlouhodobě využívali a okrádali.
Cla měla také přispět ke stabilizaci rozpočtu Spojených států a zkrotit neúnosný nárůst dluhu federální vlády, jehož pouhá obsluha stojí téměř bilion dolarů - zhruba 10 státních rozpočtů České republiky. Realita je ale daleko od Trumpových proklamací, dluh Spojených států roste rychleji než za vlády Joea Bidena, příjmy z cel sotva pokrývají negativní důsledky jejich zavedení a vláda navíc čelí úrokové spirále a půjčuje si nové biliony dolarů za až trojnásobné sazby než dříve.
Inflaci dosud udržuje nízko především ochota Američanů utrácet - zvlášť díky obavě ze zvýšení cel v budoucnu - a existující zásoby podniků, které rozprodávaly za původní ceny v období dubna až června. Američtí ekonomové upozorňují, že klíčové období pro odhad skutečných dopadů cel na peněženky Američanů přijde až na konci roku.
Již po několika měsících ale lze jednoznačně vyhodnotit snahu Donalda Trumpa skrze celní politiku a legislativní změny zkrotit státní dluh Spojených států a nastartovat ekonomiku. Tato snaha zatím nevychází a čísla Trumpovy administrativy jsou horší než té Bidenovy, což se prezident snaží překrýt přísliby masivních investic, které ale zůstávají pouze na papíře.
Dluh raketově roste a Trump překonává i Bidena. Příjmy stagnují navzdory clům
K pochopení problematiky dluhu federální vlády Spojených států je třeba porozumět mechanismu splácení starého dluhu a vydávání nového. Postupem roku se zesplatňují krátkodobé roční pokladniční poukázky, střednědobé dvouleté a pětileté dluhopisy a dlouhodobé deseti a třicetileté dluhopisy, každý z těchto instrumentů nese jinou úrokovou sazbu.
Jakmile se dluh zesplatní, je možné jej buď prodloužit (tzv. rollover) nebo zesplatnit (tzv. mature the debt) a tím jej definitivně splatit. Problém je, že zatímco Bidenova vláda držela stabilní prostředí a vydávala nový dluh v poměru zhruba 70:30 ve prospěch krátkodobých a střednědobých poukázek, Donald Trump v této politice nepokračuje a spoléhá téměř výhradně na krátkodobé finanční instrumenty, mezi nimi převážně na roční pokladniční poukázky, takzvané T-bills, které vydává nad rámec potřeb státního rozpočtu a nakupuje zpět dlouhodobý dluh, čímž navyšuje celkové zadlužení USA raketovým tempem, navíc má tento dluh krátkou splatnost.
A nyní krátce k číslům. Jen za rok 2025 vydaly Spojené státy přibližně 2 biliony dolarů v novém dluhu pomocí pokladničních poukázek s roční splatností a úrokem 4 % a zcela upustily od vydávání střednědobého a dlouhodobého dluhu. Tento postu jde přímo proti snahám Federální rezervní banky udržovat inflaci na uzdě a uměle pumpuje peníze do ekonomiky, což kritizují i Trumpův poradce Stephen Miran a ekonom Nouriel Roubini.
Označují tento postup jako stínové kvantitativní uvolňování a uvedli: „Je to neviditelné tištění peněz, které nemanipuluje cenu dlouhodobých peněz, ale jejich zásobu čímž přímo zásobuje ekonomiku novými penězi a jde tak proti snahám FEDu o snížení monetárních zásob,“ a ekonom Ryan Burne z konzervativního institutu Cato pak upřesňuje dopady této politiky, dodává: „Krátkodobé peníze mohou donutit Federální banku tyto pokladniční poukázky vykupovat, čímž přímo vytvoří opětovnou spirálu kvantitativního uvolňování.“
Ve zkratce tak lze říci, že Trumpova administrativa „podvádí“ a stimuluje ekonomiku i navzdory varování Federální rezervní banky, která se naopak snaží udržet pod kontrolou inflaci a ekonomiku přebytečných peněz zbavit. Hazard se může vyplatit, ale nesmí dojít k inflaci a navýšení úrokových sazeb americkou Federální rezervní bankou. V takovém případě vzrostou náklady na obsluhu dluhu USA ještě rychleji.
Problémy ale Spojené státy neregistrují jen na výdajové straně rozpočtu, ale také na příjmové. Celní opatření měla přinést do státní kasy stovky miliard dolarů, což se částečně stalo, ale celkové příjmy federální vlády stagnují - jak je to možné? Růst výběrů z celních přirážek přímo vynuloval Trumpův „Veliký a krásný zákon“, který lze přeložit jako daňové škrty pro firmy i občany USA a tento stimul nezaplatí nikdo jiný, než federální vláda snížením svých příjmů. Oba efekty se tak vynulovávají.
Příjmy Spojených států vzrostly o méně než inflaci, konkrétně meziročně v červenci o 2 % a státní dluh narostl o 900 miliard dolarů, což je historický rekord. Tolik k výběru cel, Trumpově rozpočtové politice a fiskální odpovědnosti - snahy dosud selhávají a vláda mezitím pumpuje biliony dolarů do ekonomiky, což krátkodobě vyvažuje dopady celních opatření.
Bilionové investice ze zahraničí? Existují pouze na papíře
Mediální prostor prezident Trump běžně zahlcuje ohlášením rekordních investic a megalomanský styl projevu může vést pozorovatele k dojmu, že tyto investice skutečně existují. Příkladem mohou být obchodní dohody s Japonskem, Evropskou unií a četné investiční kontrakty se státy Perského zálivu, které měly do ekonomiky USA investovat 600 miliard dolarů.
Těsně po podpisu dohod se od investic distancovala nejen EU, ale i Japonsko s tím, že jde pouze o příslib, nikoli o závazek, protože EU nemůže nařídit soukromým firmám, kam investovat svůj kapitál. Americká agentura FDUIS nemonitoruje investice na papíře, ale ty skutečně investované a čísla vypráví jiný příběh než často hlásá Donald Trump.
V roce 2024 za vlády Joea Bidena dosáhly zahraniční investice na území Spojených států hodnoty 308 miliard dolarů - nejvyšší za uplynulých 10 let. Rok 2025 dosud zaostává o více než 40 % a realizované zahraniční investice dosáhly za první dva kvartály pouhých 80 miliard dolarů, což je nejhorší výsledek od roku 2016. Co je ale rekordní, je míra oznámených investic, kterou monitoruje agentura FDI. Podle této metodiky dosáhla míra oznámených investic rekordní částky 120 miliard dolarů za prvních 6 měsíců roku 2025, což ale hrubě kontrastuje se skutečným stavem. Zatím také nebyly zpečetěny žádné z oznámených investic států Perského zálivu kromě jedné jediné - těžařská společnost Mubadala Energy ze Spojených arabských emirátů odkoupila 24 % podíl v Kimmeridge Shale Energy za stovky milionů dolarů, což ale pouze mění vlastnické podíly a nejedná se o kapitálovou investici s přidanou hodnotou. Pro objektivitu textu lze také jmenovat nákup 210 letadel Boeing firmou Qatar Airlines, tato objednávka je ale dlouhodobá a jednání započala již v roce 2023.
Deník Washington Post pak v rozsáhlé reportáži odkrývá, jak si Donald Trump přivlastňuje i ty investice, které prokazatelně vznikly ještě před jeho nástupem do funkce, to je ale na delší příběh a samostatný článek.
Prezident Trump tak oznamuje jedno vítězství za druhým a také ohlásil rekordní investice do Spojených států. Cla ale nevyrovnávají rozpočtové deficity, ekonomiky USA je na steroidech díky vydávání krátkodobého dluhu a rekordní investice jsou dosud pouze na papíře. V reálných číslech tak zatím Trump zaostává i za svým sokem Joem Bidenem a skutečný dopad celního chaosu teprve přijde. Současný stav ekonomiky a rozpočtu Spojených států tak má daleko od stavu proklamovaného Donaldem Trumpem a pokud čtenář pohlédne za oponu prohlášení ke skutečným číslům amerických agentur a statistiků, reálný stav je tristní a hrozba negativního vývoje je více než reálná.
