Článek
V minulém článku jsem popisoval realitu ukrajinských uprchlíků, kteří do České republiky dorazili v letech 2022 až 2025. Tito lidé nyní tvoří až 5 % českých zaměstnanců a více než čtyři pětiny z ekonomicky aktivních Ukrajinců pracují jako zaměstnanci a financují tak české školství, zdravotnictví, infrastrukturu, obranu i důchody. Evidentně je ale velmi těžké tento stav vysvětlit občanům, protože většina komentujících konstatuje své přání, aby tito zaměstnanci odešli domů budovat Ukrajinu a českou ekonomiku jednoduše opustili. Sice by se jednalo o ekonomickou katastrofu, výpadek desítek miliard korun ve státním rozpočtu a tuzemské firmy by zřejmě musely zastavit některé investice a propouštět, ale stejně se mi pravděpodobně ani za pomoci ověřitelných zdrojů a dat nepodařilo ekonomickou stránku věci vysvětlit. Ani historické články z roku 2017, kde Andrej Babiš plánuje dovážet místním firmám desítky tisíc Pákistánců, Indů, Mongolů a občanů střední Asie nepomohl. Lidé zapomněli, jak tuzemské firmy prosily pomalu na kolenou o jakékoli zaměstnance, kteří by byli ochotní pracovat za situace, kdy nezaměstnanost na úrovni 2 % drtila místní výrobní sektor.
I z výše uvedených důvodů dnes čtenáře zavedu do Německa, kde tamní vláda řeší nezvládnutou integraci Syřanů a Afghánců, která zemi změnila natolik, že kancléř Friedrich Merz vyjednává i s bývalými členy Al-Káidy a Tálibánem, jen aby našel spojence a Německu odlehčil. Migrace je totiž přirozeným ekonomickým jevem a znakem bohatství. I v Saúdské Arábii nebo Kataru nalezneme statisíce Indů a Pákistánců, kteří pro tamní bohatší firmy a občany pracují. Také Číňané dováží do tamních firem miliony zahraničních pracovníků z Indonésie, Laosu, Bangladéše, ale i ze států Afriky. Není tak otázkou, zda migranti přijdou a zda je ekonomika potřebuje, ale lepší dotaz zní - odkud tito migranti přijdou a zvládnou se v zemi integrovat? Německý příklad tak slouží jako odstrašení a připomenutí, že úspěšná integrace není zdaleka samozřejmostí.
Válka v Sýrii jako ekonomický motor Německa. Utopické vize Merkelové narazily na realitu sociálního státu
Arabské jaro let 2010 až 2014 postupně dopadlo i na Sýrii a západní mocnosti zvolily podporu vzbouřenců na úkor režimu Bašára Asada, tehdejšího prezidenta Sýrie. Asadův režim byl značně zkorumpovaný, krutý a vyznačoval se neobyčejnou brutalitou proti civilistům včetně četných případů únosů, mimosoudních poprav a útoků chemickými zbraněmi. Zde bylo možné registrovat první neprozřetelný krok západních mocností, které Asadovi odmítli pomoci s rozmáhajícím se Islámským státem - válka v Sýrii vyvolala nejen ohromnou migrační vlnu, ale oslabení Asada dalo také prostor radikálům z Islámského státu i Al-Káidy a uvrhlo zemi do zničující občanské války, kde četné ozbrojené frakce bojovaly jedna s druhou. Druhou neprozřetelností západu pak byl fakt, že ti, kteří vyplnili vakuum po Asadovi, byli násobně horší než samotný syrský prezident.
Miliony civilistů, často bez základních potřeb a bez cestovních dokladů se následně daly do pohybu převážně do Evropy, Turecka, Libanonu a Jordánska. Do této situace ale vstoupila tehdejší německá kancléřka Angela Merkel a přímo veřejně migranty vyzvala, aby zamířili do Německa, které se potýkalo s nedostatkem pracovníku v lokálních podnicích a neblahou demografií, v jejímž důsledku by v budoucnu ekonomika zásadně zpomalila.
Německo potřebuje zaplnit neobsazená místa v tuzemských podnicích. Nový migrační zákon je v zájmu Němců.
Tisíce azylantů jsou v integračních kurzech. Musíme projevit trpělivost, ale zároveň jsme připravení přijmout i další nezbytná opatření.
Náš společný cíl je integrace uprchlíků do pracovního procesu. Pokud uspějeme, získáme na tom všichni.
Z citací výše vyplývá, že Angela Merkel nejprve viděla v migrační krizi příležitost, otevřela Německo novým příchozím a postupně se je snažila integrovat do pracovního procesu skrze jazykové kurzy i pracovní stáže a usilovně pracovala na posílení kapacit sociálních pracovníků, kteří se migrantům věnovali. Citace z deníku Deutsche Welle a Evangelisch.de z let 2015, 2016 a 2016 uvádím ve formě prokliku na zdroj pod daty.
Je nutné si povšimnout, že počet nových žádostí o azyl nebyl nijak zásadně vysoký. V letech 2015, 2016 a 2017 požádalo o azyl 890 000, 280 000 a 186 000 osob. Při zahrnutí populace Německa na úrovni 80 milionů obyvatel se tak populace navýšila o necelá 2 %. Ukrajinská migrace v České republice dosáhla násobně vyšších čísel, za pouhý rok se česká populace navýšila o zhruba 4 % a při srovnání s Německem byla integrace v České republice téměř nepovšimnutelná. Kdo tehdy Německo navštívil, si jistě pamatuje obří a bezprecedentní logistickou operaci, která je se stavem v České republice během roku 2022 neporovnatelná.
Vize Angely Merkel ale narazila na tvrdou realitu německého sociálního státu a integrace uprchlíků skončila katastrofou, se kterou se Německo stále nedokázalo úspěšně vypořádat. V roce 2017 bylo podle zprávy OECD z celkových 1,3 milionů osob s žádostí o azyl a takzvaných tolerovaných osob - osoby bez dokumentace žádající o azyl - zaměstnáno pouze 437 000 a 187 000 dalších azylantů aktivně zaměstnání hledalo. Více než polovina utečenců skončila v síti německého sociálního systému, kde mnozí zůstali až do dnešních dní.
Opět si neodpustím české srovnání. Během dvou let v období 2022 až 2024 přišlo do České republiky podle Ministerstva vnitra až 530 000 Ukrajinců, z nichž ke konci roku 2024 zůstalo až 380 000, z nichž 23 % tvořili děti či senioři a 77 % dalších Ukrajinců je v ekonomicky aktivním věku. Z tohoto obrovského počtu je dnes zaměstnáno 80 % ekonomicky aktivních Ukrajinců, bezpočet dalších jich podniká a 96 % dětí navštěvuje tuzemské školy, kde tvoří 2,8 % ze všech žáků. Podle německého výzkumného institutu IAB je dnes po osmi letech od první integrace v Německu zaměstnáno pouze 63 % pracovně schopných uprchlíků, kteří v letech 2015 až 2018 požádali o azyl.
Vláda Angely Merkel je ale již dávno minulostí. Ukazuje se, že bývalá německá kancléřka nezpůsobila svými utopickými nápady pouze největší společenskou krizi Německa od dob nástupu NSDAP v 30. letech 20. století, ale stejně jako v případě integrace Syřanů a Afghánců se mýlila také ve Vladimiru Putinovi a svým vlažným přístupem k ruské anexi Krymu a konfliktu na Donbasu v roce 2014 se také podílela na dnešní krvavé ruské agresivní válce na Ukrajině rozpoutané roku 2022. Přešlapy Merkelové jsou hlavním důvodem vzestupu antisystémové AfD, která tyje ze společenského rozkolu v Německu a z nezvládnuté migrace.
Friedrich Merz tak hledá způsoby, jak situaci v Německu uklidnit a některé kroky jsou poněkud extrémní.
Nezvládnutou integraci migrantů pomáhá Německu řešit Al-Káida i Tálibán
Kancléř Merz vyhrál těsné volby zejména kvůli razantnímu obratu v otázkách migrace a vnitřní bezpečnosti. Slavný citát Merkelové „Zvládneme to“ z roku 2015 Merz kontroval neméně slavným citátem „V mnoha ohledech jsme to opravdu nezvládli“ o 10 let později s vědomím, že pokud problém společenských nepokojů a nezvláduté integrace vláda nevyřeší, Německo velmi pravděpodobně zvolí vládu AfD a následovat může ekonomický úpadek včetně odchodu státu z eurozóny a vystoupení z celní unie. Hrozba radikalizace části německé společnosti je již zcela iminentní a apatický přístup kabinetu Olafa Scholze situaci opravdu nepomohl.
Friedrich Merz se tak po boku kabinetů Belgie a Nizozemska vydal za novým prezidentem Sýrie, Ahmadem Šarou a na spadnutí je i dohoda s hnutím Tálibán, proti kterému Německo bojovalo po boku států NATO v letech 2001 až 2021 a zařadilo jej na seznam teroristických organizací. Teroristou pak dříve byl i syrský prezident Šara, který se zprvu angažoval v organizaci Al-Káidá a později i v její syrské odnoží An-Nusra. Vlády Sýrie a Afghánistánu mají zajistit repatriaci odmítnutých žadatelů o azyl, kteří v současné době nadále pobývají v Německu a často jsou i strůjci útoků proti civilistům. Dosud ale tyto osoby nebylo Německo schopné přesunout, protože chyběla ochotná protistrana, která by je přijala.
To se ale zřejmě změní. Afghánský Tálibán již souhlasil s několika repatriačními přesuny migrantů a stejně koná i Sýrie nepřekvapivě i proto, že Němci za přijetí odmítnutých azylantů platí tisíce eur na osobu a tyto finance mohou být novým zdrojem pro rozvrácené rozpočty Afghánistánu i Sýrie. V souvislosti s nově navázanými diplomatickými vztahy Německo také mění svůj azylový zákon tak, aby bylo schopné přemístit i ty uprchlíky, kteří nespáchali trestný čin. Dnes není možné žadatele o azyl vyhostit bez pádného důvodu a pokud žadatel spáchá trestný čin, ani tak nemusí soud shledat důvody k vyhoštění jako dostatečné, jak ostatně již ukázalo několik zásadních rozsudků, jejichž následky se v několika případech ukázaly jako tragické.
Kruh se nyní po 10 letech od slavného citátu Angely Merkel „My to zvládneme“ uzavírá. Německo je dnes ochotno spojit se i s ďábly v podobě těch, proti nimž v minulosti bojovalo a jejichž organizace zabíjely vojáky NATO, včetně těch z Německa. Rozklad Sýrie nyní vyřešil ten, jehož organizace prvně iniciovala události Arabského jara útokem proti Spojeným státům, ale dnes jsou priority jinde. Neúspěšná integrace od taktovkou Angely Merkel je i po letech bobtnajícím problémem, který rozkládá německou společnost a je třeba jej okamžitě řešit za využití všech dostupných prostředků. Friedrich Merz tak vědomě jedná s teroristy, vědomě jim platí a doufá v jejich podporu, protože bez jejich pomoci zvládnou Němci jen těžko navrácení odmítnutých žadatelů o azyl vyřešit.
Na závěr dnešního textu si neodpustím poslední porovnání situací v Německu a v České republice. Pokud byste dnes běžnému Němci řekli, že jsme přijali 4 % nově příchozích obyvatel, kteří z více než 80 % pracují po roce či dvou a vydělávají na naší ekonomiku i důchody, zřejmě by si myslel, že máte halucinace. Kancléř Merz by jistě zaplatil desítky miliard eur, možná i biliony, jen za tu možnost vyměnit své Syřany a Afghánce za naše Ukrajince. Věřím také, že Ukrajinci pracují lépe, usilovněji a integrují se lépe, než Babišem navrhovaní Pákistánci, Indové, Mongolové a další občané středoasijských zemí, které před pandemií kornaviru plánoval předseda hnutí ANO do České republiky přivézt. Mělo jich být až 250 000 a jejich roli dnes - naštěstí - plní Ukrajinci.
Jak by Česká republika vypadala v případě nezvládnuté integrace nově příchozích, které ale ekonomika zoufale potřebovala, ukazuje právě Německo.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují výhradně a pouze čtenáři.
