Desítky miliard v českém rozpočtu chybí. Už jsou dávno v Polsku

Vyrazili jsme s partnerkou na prodloužený wellness víkend do Polska a protože jsem v Polsku byl naposledy před 8 lety, zcela mne zarazil vzestup místní úrovně služeb a v souvislosti také nízké ceny potravin, služeb, tabáku, prostě úplně všeho s jednou jedinou výjimkou, kterou je z nějakého neznámého důvodu káva.

Po několika nákupech mne zajímalo, jestli se rozdíly mezi českým a polským trhem promítají do českého rozpočtu a jestli je „polský problém“ znát na úrovni služeb, které poskytuje český stát pro své občany. A zcela nepřekvapivě - ano, desítky miliard, které by normálně směřovaly do českého rozpočtu už jsou dávno zde. A je to vidět.

Několik kilometrů za Náchodem je lázeňské město Polanica-Zdroj, které je svou velikostí srovnatelné s Mariánskými lázněmi. Zatímco v Česku běžně platíte za parkování, minibar a cokoli navíc, v Polsku přijedete, zaparkujete a na apartmánu s rozlohou přes 40 metrů naleznete vodu, ořechy, kávu a v koupelně i nezbytnosti pro ženy, což se může hodit. Vše je pokládáno za doklad pohostinnosti, který nestojí nic navíc.

A cena? 5 600 Kč včetně DPH za tři noci - za to, co jsme dostali, jde rozhodně o skvělou nabídku. Do centra města dojdeme za pět minut přes místní rozlehlou kolonádu a je tu svatý klid, narozdíl od hotelových standardů máme i varnou desku s nádobím, kdybychom si chtěli uvařit.

Za srovnatelný standard jsem minulý rok touto dobou platil přes 9 000 Kč v Mariánských lázních, kam se z Prahy jede déle a lokalita mne zklamala - neuvěřitelně drahé restaurace s průměrnou kvalitou, množství obchodů bylo v zimě zavřených a kromě několika německých důchodců jsme nepotkali téměř nikoho.

Vím, že pro časté návštěvníky Polska půjde o znovuobjevení Ameriky, nicméně absolvoval jsem svůj první nákup v Polsku, konkrétně v Biedronce, což je zde takový polský Lidl. Nejsem ten typ, který by jezdil několik desítek kilometrů za úsporou několika stovek korun, žiji v Praze a jsem zvyklý na místní sortiment, kdy díky svému konzervatismu nerad měním a nakupuji standardně v několika řetězcích již desítky let.

Polsko je ale zcela jiný svět, který překvapil i mne a musím konstatovat, že se už nedivím těm Čechům, kteří stráví hodiny cestováním a vykoupí půl Biedronky - nakoupit zde se vyplatí natolik, že i cesta 300 kilometrů jednou měsíčně dává smysl a zde by už měla vláda České republiky zpozornět.

Po návštěvě zdejšího řetězce se totiž nejde ubránit dvěma převládajícím pocitům - Jak je možné, že několik kilometrů za hranicemi jsou ceny až tolik (!) odlišné a proč vláda neustále zvedá spotřební daně z alkoholu a tabáku, když desítky miliard zcela plánovitě skončí u našich severních sousedů. Poláci by tak měli alespoň jednou ročně zaslat České republice děkovný dopis za její zcela bizarní daňovou politiku.

Jak uvádí článek iDnes.cz, výběr daní z tabákových výrobků se propadl o desítky miliard na úroveň let 2015 a 2016, kdy byly výrobky o polovinu levnější. Stejné ceny jsou v Rakousku a podobné v Německu, které mají vyšší mzdy i životní úroveň. Tento přístup české vlády v otázce daňové zátěže na tyto „neřesti“ není obhajitelný akcentem na zdraví obyvatel nebo snížení počtu kuřáků a alkoholiků - někteří možná přestanou pít a kouřit, ale zbytek jednoduše odjede do Polska a desítky miliard investují do tamní ekonomiky, které se narozdíl od té české nebývale daří. Nepochybuji, že vláda o problému ví a nedělá vůbec nic, naopak ještě více tabákové výrobky zdraží a způsobí tím další díru v rozpočtu.

Ostatně podívejte se sami - podotýkám, že sám kouřím zhruba jednu krabičku cigaret denně, tedy při spotřebě 30 krabiček měsíčně při nákupu polských Winston SSL Black za 105 Kč jde o úsporu přes 1 500 korun. A to za pouhý jeden měsíc. Obdoba těchto cigaret stojí v České republice 151 Kč, jde tedy o třetinu levnější cenu, což je zarážející.

Nejsou to ale pouze tabákové výrobky, také chléb, maso, chipsy a 80 % dalších potravin je neporovnatelně levnějších než v České republice. A to i přesto, že kurz polského zlotého vyrostl za poslední rok proti koruně o 20 %. Nákupy v roce 2023 tak musely být ještě daleko výhodnější a zcela jistě jsme díky neporovnatelným cenám přišli o další desítky miliard, za které mohlo stát několik nemocnic, kilometry dálnic a stát mohl poskytnout občanům množství nových služeb. Ostatně poradce Petra Fialy občany přímo k nákupům v Polsku vybízel - úroveň místních služeb a rostoucí ekonomika Polska tak získala další podporu přímo z úst premiérova okolí.

Poslední šok v průběhu cesty do Polska přišel ve chvíli, kdy jsme navštívili zdejší restauraci. Patří totiž českému podnikateli, který vlastní další čtyři podniky v okolí. Přišel nás i pozdravit a po krátké konverzaci uvedl, že přesun svého byznysu a kapitálu do Polska plánoval déle, ale definitivní rozhodnutí padlo až při nové legislativě ohledně dohodářů a zkrácených úvazků, po které české podniky zavřel a věnuje se už jen těm polským, nemohl totiž najít sezónní pracovníky a zaplatit je bylo neúměrně drahé a administrativně vysilující.

Přestěhoval se i s rodinou a dětmi, které nyní chodí do polské školy a neplánuje se vrátit zpět. Říkal, že je takových podnikatelů daleko víc, ačkoli jsme je přímo nepotkali a nemůžeme tak jeho slova z první ruky potvrdit. I vzhledem k úrovni zdejších služeb, nákladů na život i perspektivy bych tomu ale věřil.

Z výletu do Polska tak zbývá kyselá pachuť toho, jak asi zareagují miliony lidí žijící v českém pohraničí, kam asi jezdí nakupovat a zda i oni nepřemýšlí o budoucnosti v nové zemi. Byla by to obrovská škoda a každý jeden podnikatel, který kvůli situaci v České republice přesune své know-how a vůli tvořit hodnoty do sousedního státu je obrovskou ztrátou.

Přicházíme tedy díky polské šikovnosti nejen o desítky miliard ročně, ale i o vlastní občany. Stále - možná marně - věřím, že s tím někdo něco začne dělat a to co nejrychleji.