Článek
Tento text je pro mne velice osobní. Mí předci emigrovali z carského Ruska kvůli antisemitismu do dnes ukrajinské části Polska, jen aby se antisemitismus rozmohl i tam a nakonec před druhou světovou válkou zakotvili nejprve v Prostějově a posléze v oblasti jižního Slovenska, konkrétně poblíž Komárna, kde po boku vzdálených příbuzných nakoupili půdu a živili se jejím obděláváním a prodejem zemědělské techniky. Ruští Bělogvardějci část mé rodiny povraždili, Poláci pak velkou část majetku předků v Polsku během raných 20. let 20. století zkonfiskovali a až Masarykovo ujištění o bezpečnosti Židů po hilsneriádě bylo pro mé předky ujištěním, že je v Československu bezpečno. Nebylo.
Ideologickým otcem slovenského nacismu a zvěrstev druhé světové války byl katolický kněz z Ružomberoku, Andrej Hlinka. Jeho Hlinkova lidová strana těžila z rostoucí popularity fašismu i nacismu v Itálii, Německu, ale i ve Velké Británii, Španělsku a Spojených státech. Fašismus byl novou a lákavou ideologií s mnoha přísliby, hlavně ale fašistické vlády vždy zprvu dobře fungovaly, než se proměnily ve zločinné režimy odpovědné za nelidská zvěrstva. Itálie se pod Mussolinim vymanila z ekonomické paralýzy Velké hospodářské krize a Německo pod Hitlerem učinilo později totéž. Propojení nacionalismu, státem kontrolované ekonomiky a ochotného soukromého sektoru, který s vládou spolupracuje na jejích ideologických záměrech, je snem i mnoha mužů dnešních dnů, lze jmenovat Donalda Trumpa, Vladimira Putina i Nárendru Módího v Indii. Nejlepším příkladem moderního fašismu v praxi je ale dnešní Čína, kde soukromý a vládní sektor prosazují společné cíle a jsou hluboce propojené. Soukromý sektor je ovládán vládou a přímo jí slouží, zatímco nacionalismus v současné Číně bují jakbysmet a své by mohli dosvědčit zahraniční pracovníci z Afriky, Laosu či Bangladéše nebo také menšiny Ujgurů, Tibeťanů nebo horských kmenů od mongolských hranic.
Ale zpět na Slovensko 30. let 20. století. Andrej Hlinka byl ale jiný než většina nacionalistů zejména díky své profesi. Katolický kněz a kazatel Hlinka se vyznačoval neobyčejnými rétorickými schopnostmi a nešířil tolik politické přesvědčení, ale byl více ideologickým lídrem a sjednotitelem za jedinou myšlenkou samostatného, rasově i nábožensky čistého a odvážného Slovenska. Znalosti mi ale nedovolí Hlinkovi křivdit, on sám byl zastáncem utopické myšlenky demokratického nacismu a národní obrody skrze nacionalismus, ostatně Hlinka následoval Hitlerovy kroky a vůdce Třetí říše se taktéž dostal k moci demokratickou cestou. Idea demokratického nacismu ale zároveň Hlinkovi nebránila ve zřízení polovojenské organizace, která ale získala své jméno Hlinkova garda až po kazatelově smrti. Hlinkův separatismus, touha po sebeurčení a nenávistné výroky vůči Židům ale určovaly směr jeho strany, jejíž osud nabral trakci až po Mnichovské konferenci roku 1938 a následném vyhlášení Slovenského štátu pod vládou Jozefa Tisa, následovníka Hlinky, který uzmul moc po jeho smrti a vybudoval zrůdnou mašinerii nenávisti, která stála život i většinu mých předků.
Emeritní kardinál Duka se modlí v mauzoleu nacisty za jeho odkaz
Dnes jsou zcela prokazatelné a historiky popsané dopady Hlinkovy ideologie ve zřízení Slovenského štátu. Slováci v zápalu nacismu napadli po boku Hitlera Polsko, vyhlásili jako jedni z prvních válku Spojeným státům nebo také bojovali po boku nacistů na východní frontě. V neposlední řadě to byly právě Hlinkovy gardy, kdo potlačil Slovenské národní povstání a tyto stranické jednotky tvořily první linii odporu proti svržení nacismu.
Hlinkovy lidové gardy byly po Andreji Hlinkovi pojmenované z dobrého důvodu, právě katolický kněz a kazatel z Ružomberoku, toho času již po smrti, byl jejich ideologem a nositelem myšlenky samostatného a silného Slovenska. Byli to také Hlinkovci, kdo lovil mé prapředky jako zvěř a skrze udávání i odměny příslušníci gard zjišťovali, kde se členové mé rodiny zrovna nachází. A byli to opět Hlinkovci, kdo slovenské Židy prodávali jako produkt nacistům za 500 marek na hlavu i s vědomím, že je čeká smrt ve vyhlazovacích táborech. Následující plakát vytvořili, překvapivě, opět Hlinkovci, tedy nositelé ideologie Andreje Hlinky.
Kdo spolupracuje s Židem, ten s ním také umírá. Plakát vytvořili následovníci ideologie Andreje Hlinky a jeho Hlinkovy lidové strany.
Tento obsáhlý úvod článku píši taktéž z dobrého důvodu. Emeritní kardinál pražské arcidiecéze, Dominik Duka, totiž navštívil Slovensko a pomodlil se v mauzoleu kazatele a nacionalisty Andreje Hlinky. Tento samotný akt by nebyl až tak ostudný, natož zavrženíhodný, dokud by Duka v mauzoleu pouze pronesl modlitbu a nijak dál situaci nekomentoval. Jak to ale u pražského emeritního kardinála bývá zvykem, nemohl si pomoci a své názory rozvedl.
Kardinál Dominik Duka totiž po modlitbě vzkázal: „Ať se Slovákům daří uskutečňovat odkaz Andreje Hlinky.“ Dominik Duka ale zapomněl, že Slováci již odkaz Andreje Hlinky úspěšně realizovali na východní frontě nebo při napadení Polska v roce 1939, kde byly slovenské kontingenty po boku nacistické Třetí říše prvními známými Hitlerovými spojenci. Ani Italové tehdy proti Polsku nezasáhli, Slováci ano.
Modlitba za Hlinku je modlitba za ideologii odpovědnou za smrt desetitisíců nevinných lidí
Nejsem praktikující žid, natož praktikující křesťan. V náboženských kruzích jsou ale významné autority vnímané nebývale vlivně a modlitbou za nacistického ideologa Hlinku může dojít k obroušení historické viny na zvěrstvech a zločinech, která by neměla být za žádnou cenu zapomenuta.
Ideologie nenávisti vůči sousedům i menšinám. To vše Andrej Hlinka symbolizoval v duších Slováků nejen ve 30. a 40. letech, ale pro mnohé jsou tyto ideály stále živé. Konečně, byl to sám Hlinka, kdo instruoval svého zástupce v Praze, Karola Sidora, aby oznámil záměr deportace slovenských Židů do ruského Birobidžánu ještě za Hlinkova života v roce 1937. Marián Kotleba, slovenský politik a lídr Lidové strany naše Slovensko se k Hlinkově odkazu hrdě hlásil a dokonce slavil i výročí založení nacistického Slovenského štátu nikoli v době války, ale před pouhými několika lety. Slováci Kotlebovu stranu zvolili do parlamentu a na odkaz nacionalistické LSNS dnes navazuje hnutí Republika, jehož podpora podle průzkumů veřejného mínění dosahuje až 10 %. Modlitba kardinála Duky tak není jen pouhým ohlédnutím za minulostí, ale je také přímou podporou oné zhoubné ideologie, která Slovensko ovládla a následně uvrhla do skupiny poražených států druhé světové války.
Postupný přerod nacionalismu do nenávistné a zločinné ideologie dokládají citace Andreje Hlinky a Jozefa Tisa z let 1929 až 1942.
Maďaři se k nám chovali daleko lépe než Češi! Žili jsme a bojovali po boku Maďařů tisíc let, zatímco krutovláda Čechů nás stála více bolesti než staletí po boku Maďarů! Je na čase, abychom si jako Slováci určili vlastní budoucnost, budoucnost Slovenska, naší matky a vlasti! Češi tvrdí, že nás osvobodili, ale je nám tisíckrát hůře než dříve a tato svoboda je mnohem horší než dřívější uspořádání.
Nemůžeme dovolit, aby cizáci, jako Židi, ovládali náš obchod a naší půdu. Slovensko patří Slovákům a my si ho vezmeme zpět!
Nejsme krutí, jsme pouze spravedliví. Musíme odstranit Židy z naší společnosti nikoliv proto, že bychom je nenáviděli, ale proto, aby slovenký národ zůstal rasově čistý.
Trvalo pouhé roky, než se Hlinkovy nacionalistické ideály proměnily ve zvěrstva nacismu pod vládou Jozefa Tisa, který se pyšnil členstvím v Hlinkově lidové straně. Za nacionalistickou ideologii Tisa pak zaplatili mí předci, kteří byli ze společnosti odstraněni kvůli výše zmíněné rasové čistotě. Odstranění je ale nepřesný výraz, ve skutečnosti Slováci dokonce Němcům za každého deportovaného Žida platili 500 marek, protože vymáhání rasové čistoty pod vládou Jozefa Risa probíhalo zprvu ještě agresivněji než na území Hitlerovy Třetí říše. Tato strategie se prokázala jako nebývale účinná a realizovala se pouze na Slovensku.
Rukou Hlinkovců tak zemřel můj prastrýc Jeremiaš Gluck i s celou rodinou. Slováci je deportovali do Osvětimi. Zemřela také má prateta, Zoli, která byla ve svých pěti letech převezena do Treblinky a vyhlazena jako nežádoucí po boku svých mladšich sourozenců, Elvíry a Haima. Ve vyhlazovacích táborech ale zemřeli i jejich bratranci a sestřenice Miklos, Eva a Sára. Další byli zastřeleni již při zatčení, protože kladli odpor. Přežila pouze má prababička Valerie, která se uchýlila do bezpečí po boku prominentního člena komunistického odboje, který se následně stal předním činitelem komunistického režimu v Československu. Cesty života i historie jsou někdy nevyzpytatelné a nebýt slovenského komunisty, Hlinkovci by zřejmě zavraždili i jí.
Modlitba karinála Dominika Duky za odkaz Andreje Hlinky je nejen historickou, ale také lidskou a morální svatokrádeží. Nemá smysl dnešní potomky nacistů soudit za činy předků, ale za žádnou cenu by se tito nacisté a ideologové zkázy neměli velebit, natož obhajovat. Zvrhlé ideály plodí zvrhlé politiky a Dominikem Dukou vyzdvihovaným odkazem Andreje Hlinky byl Slovenský štát odpovědný za vraždy desítek tisíc nevinných lidí a další válečné zločiny v Polsku i na východní frontě.
O to smutnějším je, že Dominik Duka i přes četné přeslapy, kontroverze a zjevné morální nedostatky zůstává i nadále vlivným církevním hodnostářem a emeritním kardinálem pražské arcidiecéze.
