Článek
V posledních letech mám pocit, jako by školy dostaly striktní zadání zničit rodičům život a zabránit jim v jakékoli další ekonomické činnosti, která financuje celý ten dětský cirkus a mimochodem prostřednictvím daní i ony školy. Jako by nestačilo, že dítě vyroste o tři centimetry za měsíc a půl a ztratí většinu nakoupených školních pomůcek - o učebnicích ani nemluvě, ty často vypadají po dvou měsících užívání jako by byly vytaženy z toho nejzatuchlejšího bahna indické Gangy. To by však ještě šlo a jsem ochoten to akceptovat - dají se nastavit pravidla typu „když ztratíš tento rok již sedmnácté kružítko, šestkrát uklidíš myčku a koupím ti nové“. Nové samozřejmě musíme koupit do dalšího dne na hodinu matematiky, takže výchovná metoda pozbývá efektu.
Nerodí se děti, říkají… Nedivím se, náklady mohou některé rodiny položit
Začátek školního roku s sebou nese u dvou dětí ve věku 8 a 14 let zásadní nárazové náklady. Nové učebnice, pomůcky, platby SRPŠ (dnes "školní fond"), kroužky, obědy a školní zájezdy je třeba zaplatit hned. Účet? 40 tisíc korun jen za dvě děti - nevěříte? Pojďme si to rozebrat.
Škola v přírodě pro třeťáka - 5 000 Kč na tři dny. Třídní zájezd do Osvětimi pro deváťačku, 3 300 Kč za jednu noc a cestu, kapesné 900 Kč na vstupy a oběd. SRPŠ 1 500 Kč za každého, 3 000 Kč celkem. Družina 600 Kč pro třeťáka. Kroužky pro třeťáka za 1800 Kč na půl roku, deváťačka naštěstí žádné nechce. Učebnice cizích jazyků a slovníky - 3 000 Kč za oba. Obědy, nové oblečení na tělocvik pro oba - protože jen za prázdniny jim vyrostla noha o dvě čísla - a to nejbizarnější tepve přijde na závěr.
Notebook pro třeťáka - ano, bez něj se neobejde, prý je to pokrok. Existuje systém „google classroom“, na který jsou nahrávány domácí úlohy a v případě absence i část učiva, které zaměškal. Bez přístupu ke classroomu nemáme šanci dostat se k učebním materiálům a zadaným domácím úkolům. Tedy je třeba notebook, protože mi opravdu třeťák nebude zabírat můj, kde vytvářím ekonomickou činnost a financuji školu, která mi v období srpna až září vytváří desetitisícové náklady.
Neumím si představit situaci, kdy například otec rodiny pobírá průměrný plat a matka je na rodičovské s druhým dítětem, zatímco první je žákem třetí třídy. Doslova likvidační musí být obdobná situace pro samoživitelku, která je na rodinný rozpočet sama.
Pro ty, kteří úspěšně přežijí začátek školního roku a neskončí u lichvářů, dobrodružství zdaleka nekončí. Nastupují „projekty“, tedy domácí úlohy s často mezigeneračním přesahem - tedy s přímým zapojením rodičů.
Videoprohlídka bytu a následná prezentace ve škole - Španělština
Žákyně deváté třídy základní školy dostává zadání - simulujte ve svém bytě komentovanou videoprohlídku po vzoru nabídek realitních kanceláří, pracujte ve dvojicích. Popište jednotlivé místnosti a můžete zahrnout i komentář rodičů a následně jej přeložit.
Škola tedy zadá dvěma po bytě pobíhajícím puberťákům natočit všechna zákoutí a detailně je okomentovat. Když opomenu, že opravdu není vhodné zabírat cennosti, umění a interiér bytu kvůli bezpečnosti, je tu další aspekt, který by měl zadávajícím učitelům dojít, než vymyslí takovouhle blbost.
Ne všechny děti mají stejné zázemí, některé žijí v bohatých rodinách a luxusních vilách či bytech, ty další pak takové štěstí nemají a žijí například ve třech až čtyřech lidech v malém 2+kk, kdy často kvůli drahým nájmům stačí jejich příjmy jen na pokrytí základního zázemí. Je cílem školy tyto nerovnosti v dětském kolektivu dále prohloubit?
Výše uvedená úloha byla po nátlaku rodičů přesně z výše zmíněných důvodů ochrany soukromí, bezpečnosti i sociálních nerovností zrušena. Apelovaly obě skupiny dobře i méně zajištěných rodičů.
Pracovní pohovor s rodičem - Angličtina
Deváťačka přišla po necelém měsíci s dalším projektem, kdy je cílem vyzpovídat jednoho z rodičů a zjistit následující - Kolik hodin trávíte denně v práci? Proč jste si vybral tento obor? Naplňuje Vás to, co děláte? Popište po dobu týdne jednotlivé dny a shrntě, co jste dělali/y. Upozorňuji, že se jedná o zcela skutečné zadání, které bylo součástí širšího tématu „Jobs“ v anglickém jazyce.
Po oznámení tohoto úkolu a smyslu zadání jsem cítil, jak mnou prochází revoluční a vzpurné tendence. „Chcete popsat můj týden? OK, tak dostanete, co jste chtěli,“ říkal jsem si.
- Pondělí - Během pracovní schůzky mi volá třídní učitelka, že třeťák kašle. Kašle prý hodně, takže pro něj musím přijet. Partnerka je v práci a tak s omluvou pracovní schůzku předčasně ukončuji a jedu přes celou Prahu do školy, abych vyzvedl dítě a zůstal s ním doma. Během hodinové projížďky stihnu přeorganizovat všechno a všechny, kdo na mě závisí, protože zavelela vyšší síla jménem "Dítě třikrát zakašlalo".
- Úterý - Po čarokrásných 4 hodinách, kdy jsem měl klid na své věci přichází domů deváťačka, že píše čtvrtletní test z dějepisu a potřebuje pomoct. Doučování tak rychle neseženu a ptám se, jaké k tomu má materiály. S hrůzou zjišťuji, že jde o 10 oboustranných A4 pracovních listů, které nejsou vyplněné - byla totiž jak už to bývá zvykem po podzimním ochlazení nemocná, ve škole topí na 17 stupňů kvůli nařízení vlády a tak už nemoci dle sezón vyloženě plánujeme. Zhruba hodinu a půl jen vyplňuji z převratného systému google classroom stažené pracovní listy, abychom se mohli začít učit. Po hodině a půl příprav se dvě hodiny učíme, kam František Palacký zaslal své dopisy, na které mu nebylo odpovězeno. Je třeba znát přesné datum, kdy ony dopisy sepsal a kam, případně komu je zaslal. Výstupem je, že i přes snahu národních obrozenců nedošlo v Rakousko-Uherském uspořádání k žádným změnám. Dopisy Františka Palackého manželce, dopisy do Frankfurtu...
A tak bych mohl pokračovat… Z tohoto nápadu popsat reálně můj týden nakonec sešlo - strojeně a naprosto nepřirozeně jsme dotazník doplnili nerelevantními daty a generickými odpověďmi, aby nikdo nevzbudil pozdvižení.
Kolik kachen bylo na Víře, Naději a Lásce?
„Na rybníku Naděje bylo o 27 kachen víc než na rybníku Víra. Na rybníku Láska jich bylo třikrát víc než na rybníku Naděje. Bylo–li na rybníku Láska 171 kachen, kolik kachen bylo na všech těchto rybnících dohromady?“
S touto slovní úlohou mne jednoho dne konfrontovala deváťačka - úloh bylo na zadaném domácím úkolu celkem šest. V normální situaci bych jí odexpedoval na Google a nechal jí počítat kachny, volavky a jehličnaté stromy samotnou, devátá třída je však zásadní - průměr známek hraje roli při přijetí na střední školu. Největší hrůzu rodičům nahání představa, že se deváťák nedostane na školu, která ho bude bavit a co teprve, pokud by se nedejbože nedostala nikam. Představa 15leté puberťačky, která bude muset rok být doma, nebo jít na soukromou střední školu je děsivější představou, než ty nejodpornější běsy a démoni v Lovecraftových povídkách.
A tak počítáme volavky, buky i duby. Učíme se, kam Palacký posílal dopisy - a že jich nebylo málo. Kreslíme diagram anorganických sloučenin, poté pracujeme s větnou stavbou. Vše jen aby nedošlo k nejhoršímu a dostala se na střední - ceny cvičných úloh a testů pro státní zkoušky z matematiky a češtiny raději ani nezmiňuji.
Školství stojí daleko více peněž, než jen ty z rozpočtu
Za doby mého mládí nebyli pedagogičtí asistenti, nebyl ani internet a učebnice včetně materiálů k učivu jsme měli v aktovce a sešitech. Ve třídě nás bylo 35 a studoval jsem elitní pražské gymnázium, které mělo přes 99 % přijatých absolventů na vysoké školy - tedy šlo o velmi náročné studium a i přesto jsem nikdy nemusel chodit pro rady za svými rodiči. Ti mohli ekonomicky fungovat, budovat kariéry a zajistit rodině zázemí díky svým schopnostem a relativní nenáročnosti mého studia.
Nyní máme inkluzi, pedagogické asistenty, „moderní technologie“ a pokrokové přístupy k učení našich dětí. Mezitím časové investice rodičů - zdaleka nejsem v naší komunitě jediný - dosahují desítek hodin na měsíční bázi.
Je čas rodičů vnímán jako bezcenný?
Svým klientům fakturuji v rozmezí 2 000 až 3 000 bez DPH za hodinu své práce. Od října tohoto roku si vytvářím přehled časové investice do vzdělání a budoucího uplatnění daňových poplatníků - dětí - kteří mají být motorem naší ekonomiky. Zatím mám zdokumentováno 192 hodin čistého času věnovaných jen doučování, účasti na mezigeneračních domácích úkolech a prací související s přípravou školních projektů. Po 16 dnech vánočních prázdnin, nejdelších, které jsem kdy zažil, pokračujeme do období přijímacích zkoušek na střední školy a realizovaná investice/ztráta dále nabíhá.
Upřímně a z celého srdce přeji pevné nervy všem rodičům, kteří bojují za vzdělání a uplatnění svých dětí. Je to nelehký boj, kdy často není možné si předem organizovat pracovní úkoly, schůzky ani nedejbože zahraniční cesty. Dítě třikrát zakašle a vše je rázem jinak. Náklady a čas strávený učením a doučováním dětí, domácími úkoly a peníze investované do školních aktivit se nikdy nevrátí, naopak. Všem odvážným - rozumějte rodičům - tak náleží respekt a uznání, které stát rozhodně neprojevuje v daňové a související ekonomické problematice.
Na konci roku zašlu ministerstvu školství fakturu, která bude obsahovat přehledně mou zdokumentovanou investici do českého bezplatného školství a cenu mého času, který jsem mohl věnovat navyšování našich rodinných příjmů. Možná až úředníci resortu školství uvidí jednotlivé položky a jejich cenu, třeba si představí čas rodičů jako komoditu, kterou se snaží usilovně vkládat do budování svého zázemí a stále častěji je přesměrovávána právě do povinností, které jim ukládá resort školství a to bez náhrady. S trochou dobré vůle by se poté ti samí úředníci mohli zamyslet nad cenou času rodičů, když vytváří pokroky ve formě interaktivních projektů, mezigeneračních dotazníků a aktivit vyžadujících spolupráci rodičů - nevěřím ale, že k tomu dojde.
PS: Na závěr tohoto textu navrhuji čtyři funkční opatření, která statisícům či milionům rodičů pomohou v drsném světě školní docházky jejich dětí.
- Jasná pravidla, kdy dítě do školy smí a nesmí - Co je považováno za nemoc, jaký musí mít učitel důvod, že pošle dítě v 11 hodin dopoledne domů.
- Zakázat domácí práce, projekty a referáty zapojující do přípravy rodiče. My už jsme školní docházkou prošli, nechceme se - věřím, že většina - vracet. Máme na práci jiné důležitější věci.
- Zrušit deváté třídy základních škol, nastavit povinnou školní docházku po dobu 11 let ve formě 8 tříd ZŠ + 3 třídy SŠ a zrušit odklady při nástupu do prvních tříd.
- Pokud chtějí učitelé, aby děti využívaly k učení počítače a notebooky, musí jim je poskytnout. Není možné vytvářet další sociální nerovnost mezi dětmi kvalitou jejich pracovních pomůcek. Chcete-li google classroom, poskytněte mému synovi notebook s vědomím, že dva financované z rodinného rozpočtu nepřežily ani jeden celý rok. Myslím, že Vás tyto nápady vzápětí přejdou.
